Ráj a Peri v České filharmonii: Dominovala vokální složka

Robert Schumann (1810–1856) ve svém oratoriu Ráj a Peri zpracovává text irského básníka Thomase Moora (1779–1852) z knihy Lalla Rookh. Skladba vznikla v roce 1843, přičemž text literární předlohy, historicky vzato, jen nedlouho před ní – v roce 1817. Příběh je zasazen do atraktivních prostředí Orientu, což naplňovalo dobový umělecký trend. Do literárního zpracování se opět dostává otázka, jaká je hierarchie hodnot v lidském životě. V příběhu je to ještě dovedeno do jiných intencí, jaké činy a jednání umožní člověku po jeho skonu vstup do božského ráje. Zde je problém přenesen do vybájené postavy Peri, dcery člověka a padlého anděla, která byla z ráje vyhnána a chce se tam dostat zpátky. Musí však přinést dar uznaný arbitry z ráje jako nejcennější. Peri se tedy toulá po světě a hledá. K bráně ráje pak přinese postupně nejdříve dva dary, které jsou odmítnuty: poslední kapku krve indického bojovníka za svobodu a poslední výdech egyptské dívky, která skoná poté, co odmítne opustit svého milence nakaženého morem. Teprve při předání třetího daru se brána otevírá – před slzami lítosti zlosyna, jehož prozření zapříčiní nevinné modlící se dítě.

Moderní člověk se nad předestřenou hierarchií hodnot asi pozastaví. Je zde však pochopitelná, neboť právě obrácení hříšníka k božské pokoře bylo určujícím motivem proto, aby Robert Schumann nazval své celovečerní dílo oratoriem. Skladby s tímto názvem totiž měly dosud náboženský námět, který se však v romantismu stále více vzdaloval biblickým formulacím. Schumann dodržel však i další vlastnosti ustavené v oratoriu již od baroka. K vyjádření náboženského tématu je využit sbor, orchestr a sóla. Ty se střídají v komentování stěžejních bodů obsahu. Z doby baroka též pochází vypravěč, sólový hlas, který posluchače provází dějem.

Není nutno v poznání oratorií postupovat časově příliš daleko. Před nedávnem skončily Velikonoce, které provázejí tak zvané pašije, oratorní forma s textovým uplatněním některého z evangelií o Kristově umučení. Ve zpracování Johanna Sebastiana Bacha se nám zjeví všechny atributy běžné oratorní struktury. Robert Schumann vytěžuje Bachův vzor dále velmi intenzívně. Dává prostor sólům, ansámblům, stejně tak sborovým či orchestrálním pasážím. Někdy zavádí dialogy, ve kterých rychle střídá jednotlivé složky obsazení.

Schumannovo dílo Ráj a Peri se dělí podle hledaných darů do třech částí, kdy poslední věta je zakončena oslavným finále. Peri se vrací do blaženosti ráje. Je tady tedy mnoho z Bachova vzoru, dokonce i polyfonie velkého barokního mistra. Ve stavbě oratoria se Schumann od Bacha ale odlišuje tím, že rozděluje roli vypravěče několika pěvcům, též ji určuje jejich společnému zpěvu. Děj komentuje také sbor. Je to celkem logické, protože v básni je více žánru vyprávění a popisu prostředí než přímé řeči. Autor však osvědčil silný smysl pro dramatický spád, který na malých plochách úsporně využil též ve svých melodramech. V díle je též plně rozvinuta příznačná písňová invence autora v áriích.

České filharmonii se podařilo najít pro interpretaci skladby vhodné sólisty, zralý profesionální sbor i zaníceného dirigenta.

Dirigent Daniel Harding volil provedení celku bez přestávky a tím se mu podařilo udržet celistvost jeho obsahové linie. Tempová výstavba celku vykazovala logické proměny a ani na okamžik nedošlo k nelogickým skokům.

V kvalitě interpretace však tentokrát dominovala vokální složka nad instrumentální. A to i přes to, že všichni sólisté nebyli v Dvořákově síni usazeni vedle dirigenta a neměli tedy vhodné akustické podmínky pro svoje vystoupení. Někteří totiž zpívali ponořeni do hloubky pódia vpravo za hráči orchestru. Vepředu zůstala jen představitelka Peri, bavorská sopranistka Christiane Karg a britský tenorista Andrew Staples, nejčastější vypravěč a komentátor děje. Ten se však vracel podle potřeb komorního zpěvu často k dalším „utopeným“ sólistům: švédské sopranistce Johanně Wallroth, americké mezzosopranistce Avery Amereau a britskému basbarytonistovi Ashley Richesovi.

Největší břímě sólových výstupů nesla Christiane Karg. Její hlas byl nosný a ušlechtile průrazný. Umělkyně buduje logické fráze v duchu zpívaného textu. Po stominutovém průběhu skladby s mnoha sóly a komorními výstupy se její hlas vyšplhal ve finále až do c3 a ani na chvíli intonačně nezakolísal. Byla pro mne hrdinkou večera. Zpěv tenoristy Andrew Staplese jsem si v průběhu skladby mnohokrát představoval v úloze vypravěče v Bachových pašijích, nemohl jsem jinak. Jeho hlas je do podobných oratorních rolí jako stvořený, protože je rovný, téměř bez vibrata, přitom barevný. Také v Schumannově oratoriu fungoval jako dokonalý „testo“. Bachovský rozměr výraziva svého hlasu aplikoval v Schumannovi též basbarytonista Ashley Riches. Navíc se v pregnanci romantického patosu zaskvěl v sólovém výstupu epizodické postavy Knížete z Gazny v prvním díle. Další sólistky Johanna Wallrothová a Avery Amereau splnily své sólové vstupy do té míry, že jejich kreace vzbudily vždy pozornost. Na vrub všech uvedených pěvkyň a pěvců nutno ještě dodat, že v triích i kvartetech osvědčili své rozvinuté komorní cítění a dobře vždy ladili dohromady.

Silnou stránkou interpretace Schumannova oratoria tvořil Pražský filharmonický sbor se sbormistrem Lukášem Vasilkem. Sborová složka má v partituře nejen místa plného zvuku, ale i fráze ve velmi slabých dynamických podmínkách. Zaskvěl se i v dělených pozicích. Velmi mě upoutal Sbor Hurisek ze začátku třetího dílu, zpívaný v schubertovské lehkosti a technické jistotě. Svůj široký podíl Pražského filharmonického sboru na celkovém vyznění díla je třeba připomenout i v závěrečné pasáži oratoria.

V orchestru zaujal svým sólem na lesní roh v závěrečné části Mikuláš Koska.

Provedení jediného oratorního opusu Roberta Schumanna není v českých zemích výjimečné. Je rozhodně záslužné, že se tak závažné dílo dostává na naše pódia. Pro produkci orchestrů to přináší nemalé úkoly. Proto je nutno si každého kvalitního provedení mimořádně vážit. Posluchači práci všech realizátorů oratoria v závěru ocenili dlouhotrvajícím potleskem.

Robert Schumann: Ráj a peri
20. dubna 2023, 19:30 hodin
Rudolfinum

Účinkující:
Christiane Karg – soprán
Johanna Wallroth – soprán
Avery Amereau – mezzosoprán, alt
Andrew Staples – tenor
Ashley Riches – baryton, bas
Pražský filharmonický sbor
Lukáš Vasilek – sbormistr
Daniel Harding – dirigent
Česká filharmonie