Řídím se radou, že není malých pódií, říká primárius Wihanova kvarteta Leoš Čepický

Jste zakládajícím členem Wihanova kvarteta, které je na základě nahrávek označováno ve světě jako jedno z nejlepších kvartet současnosti. V čem jsou podle vás specifika, která odlišují Wihanovo kvarteto od ostatních špičkových těles?
Nevím, jestli se nějak lišíme od ostatních kvartet. Snažíme se hrát tak, abychom my sami měli z naší hry radost, bavilo nás to, a pak se ta radost automaticky přenese i na publikum. Specifika? Při hře vnímáme jeden druhého, vzájemně spolu komunikujeme. Jednotlivé hlasy se musí vzájemně propojovat a dohromady tvořit jeden celek. Musí fungovat kvartetní chemie.

V příštím roce slaví vaše kvarteto své 40. výročí trvání. Co všechno obnáší udržet po tak dlouhou dobu jeho špičkovou úroveň?
Je to o vzájemném respektování jeden druhého, pokoušet se vyvarovat „ponorkám“, které občas přicházejí. Od našeho založení jsme v kvartetu zbyli pouze dva, já a kolega Jan Schulmeister. Někdo může namítnout, že to již není to „původní Wihanovo kvarteto“, ale k tomu bych poznamenal, že v našem souboru na rozdíl od jiných byly jen dvě změny. A troufám si tvrdit, že oba noví členové, violista Jakub Čepický a cellista Michal Kaňka, patří ke špičkám ve svém oboru.

Před zhruba 10 lety došlo ke dvojí personální obměně. Jedním z nových členů kvarteta je i váš syn Jakub. Jaké to je spolupracovat s vlastním synem? A nepřenáší se pracovní problémy do soukromého života a naopak? 
Přiznávám, že to může vypadat trochu zvláštně, ale když z kvarteta odešel violista Jirka Žigmund (letos v květnu bohužel zemřel), tak mě kolegové řekli, ať někoho seženu a případně přemluvím nějakého šikovného houslistu k přestupu na violu. Po chvilce hledání mě napadla myšlenka přemluvit vlastního syna, který v té době dokončoval magisterské studium houslí na HAMU v Praze. Ze začátku to byl pro některé trochu šok, ale po velmi krátké době se ukázalo, že to byla dobrá volba. Naše rodinné vztahy to vůbec nenarušilo, vycházíme spolu jak pracovně, tak i soukromě velmi dobře.

Je obdivuhodné, že kromě kvartetní činnosti jste také stále činný jako sólový hráč. Pročítala jsem váš repertoár zveřejněný na webu. Převládají v něm díla klasická a romantická, jen občas se objevuje něco ryze soudobého. Jaký je váš vztah k současné hudbě? Respektive který proud v soudobé hudbě je vám nejbližší?
Máte pravdu, že můj repertoár zahrnují sice díla klasičtějších skladatelů, ale vůbec se nebráním dobré soudobé hudbě. Skladba musí nejdřív oslovit mě a pak se snažím ji předat posluchačům tak, aby odcházeli z koncertu nadšeni a neřekli si „je to moc moderní a neposlouchatelné“. Soudobá hudba má své místo v dnešní době, ale měla by být taková, aby premiéra nebyla zároveň derniérou.

Vím, že jste hrál v roce 2019 koncert Jaroslava Ježka pro housle a dechový orchestr. Jak se vám toto málo hrané dílo líbí?
Před pár lety jsem dostal nabídku provést Ježkův Koncert pro housle a dechový orchestr s Hudbou hradní stráže a Policie ČR. Když se řekne Jaroslav Ježek, tak si každý vybaví éru Osvobozeného divadla. Málokdo ale již ví, že J. Ježek byl také vynikajícím skladatelem tzv. „vážné“ hudby. Jeho styl komponování je velmi moderní, pro mě velmi zajímavý a mám ho rád.

Ve vašem kalendáři koncertů se vyskytují vedle prestižních míst doma i ve světě také recitály na zámcích, v kostelích a na odlehlejších místech naší republiky. Zdálo by se, že při vašem pracovním vytížení je to trochu luxus. Co vás k tomu vede?
Kdysi nám náš první kvartetní učitel, violoncellista Smetanova kvarteta prof. Antonín Kohout řekl, že není „malých“ pódií. Snažím se tím řídit do dneška. Nerozlišuji, jestli hraji ve Wigmore Hall nebo v malém sálku třeba pro 20 posluchačů. Výkon musí být vždy profesionální.

Realizujete se tedy jako sólový i komorní hráč. Jak se k tomu pojí funkce koncertního mistra Pražského komorního orchestru bez dirigenta?
V PKO jsem na pozici koncertního mistra působil několik let. Byla to pro mě zajímavá zkušenost. V loňském roce jsem spolupráci hlavně z časových důvodů ukončil.

Už 16 let jste také houslovým pedagogem HAMU, kam se hlásí množství talentovaných adeptů. Jaká jsou vaše kritéria výběru při přijímacích zkouškách?
Každoročně se na HAMU hlásí hodně adeptů. Jsem velmi rád, že je pořád z čeho vybírat. Velké množství uchazečů svědčí také o tom, že o pedagogy KSN je pořád zájem.

Jako profesor HAMU máte na svém kontě také úctyhodný seznam vedení závěrečných prací svých žáků. Stále se mluví tom, zda teoretické předměty na vysokých uměleckých školách nejsou už zbytečné. Jak je podle vás důležité teoretické vybavení špičkového hráče?
Každý absolvent by neměl být jen skvělý interpret, ale měl by být vybaven do života po všech stránkách. A co se týče závěrečných písemných prací, tak se trochu obávám, že nástupem umělé inteligence za nějakou dobu zaniknou…

A na závěr si dovolím zeptat: Jaké jsou vaše konkrétní plány na rok 2025?
Sezóna 2025-2026 bude výroční. Chystáme koncert na Pražském jaru, koncerty v ČR, zájezdy do Velké Británie a Japonska. V příštím roce také vyjde naše nové CD u anglického vydavatelství Nimbus Alliance. Pro naši novou nahrávku jsme přizvali našeho dlouholetého kolegu a kamaráda, klavíristu Martina Kasíka. Spolu jsme natočili klavírní kvintety A. Dvořáka a J. Brahmse.
Přeji vám, aby se vše vydařilo, hodně úspěchů ve vašem uměleckém i pedagogickém působení v novém roce 2025 a děkuji za rozhovor.