Román Bel canto – bizarní spojení opery a terorismu v knize, na jevišti a ve filmu

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Natáčení filmu se připravovalo od roku 2015, v srpnu 2016 bylo ohlášeno obsazení obou hlavních rolí Roxane a Hosokawy. V únoru 2017 padla první klapka a film byl do světových kin uveden v září roku 2018. Film režiséra Paula Weitze sklidil jen střední ohlas, což bylo dáno jednak určitým staromódním přístupem ke zpracování již tak tradičně zpracovaného románu, včetně zbytečných krátkých flashbacků do minulosti hlavních hrdinů. Režisér byl i autorem scénáře ve spolupráci se scénáristou Anthonym Weintraubem. Přestala již také fungovat společenská paměť, od událostí v Limě již uběhly více než dvě dekády a svět byl zahlcen mnoha dalšími teroristickými akcemi v nejrůznějších lokacích světa. Kritiky zdůrazňovaly především kvalitu hereckých výkonů. Americká oscarová herečka Julianne Moore je v roli Roxane jednou z dalších vysoce přesvědčivých chápavých a vysoce empatických zralých krásek oslňujících svou ženskostí. Dokázala vybavit roli nejen něhou, ale i určitým stupněm sebeironie jako ženy, aniž by potlačila věrohodnost světové primadony. Velmi dobře se jí daří v simulaci operního zpěvu. Jako Hosokawa přesvědčuje japonský herec Ken Watanabe nejen svou chápavostí, ale zároveň vnitřní jemností neočekávanou u průmyslového magnáta. Další role hrají v souladu s národnostmi postav předlohy německý charakterní herec Sebastina Koch jako vyjednávač Joachim Messner, Japonec Ryo Kase jako Gen, Mexičan Tenoch Huerta jako Generál Benjamin a guatemalská mladá herečka María Mercedes Coroy jako Carmen. Francouzský velvyslanecký pár byl svěřen známým francouzským hercům Else Zylberstein a Christopheru Lambertovi.

Ve filmu v několika scénách zaznívá hlas Renée Fleming, kterou většinou na klavír doprovází slavný pěvecký pedagog a klavírní doprovazeč Gerald Martin Moore, který také fungoval jako vokální konzultant Fleming, ale i Julianne Moore, aby byla zajištěna obrazová věrohodnost jejího zpěvu. Ta se podle vyjádření v pozdějším televizním vystoupení velmi styděla při markýrování zpěvu. V podání Fleming a Moora tak slyšíme části ze známých písní Licinia Reficeho (Ombra di nube), Giordaniho (Caro moi ben) nebo árii z Pucciniho Toscy Vissi d´arte. Hned ve třech provedeních zaznívá ve filmu árie Rusalky Měsíčku na nebi hlubokém, pokaždé s jiným orchestrem a dirigentem (Orchestr Metropolitní opery a Yannick Nézet-Séguin, Česká filharmonie a sir Charles Mackerras, London Symphony Orchestra a sir Georg Solti).

Film skončil finančním neúspěchem, a ani odbornou kritiku příliš nenadchl. Kritici většinou označovali film za ambiciózní, chválili některé herecké výkony, ale celek označovali jako nevyváženou směs emocí. Byť některé scény fascinují až nečekanou silou jako záběr zdeprimovaných rukojmí převážených po „osvobození“ autobusem, ze kterého propagandisticky a populisticky mává prezident státní vlajkou. Přesto především román, opera (alespoň v ukázkách dostupná na síti) i film stojí určitě za zájem čtenáře/diváka. Otřepané rčení „hudba spojuje národy“ v tomto spojení více než platí.

Poznámka: V článku jsou použity citace z českého překladu Jiřího Hrubého románu Ann Patchettové Bel canto, vydaném nakladatelstvím Volvox globator roku 2009 v prvním vydání.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


4.5 2 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments