Rozhlasové přenosy z Met oslaví osmdesátiny

Jak ten čas letí. Uvědomil jsem si, že rozhlasové přenosy z newyorské Metropolitní opery zpestřují nejedno moje sobotní odpoledne už po třicet let, každým rokem od prosince do dubna. Když jsem je začínal poslouchat, internet ještě neexistoval a tím spíš ani přenosy oper do kin. Navíc na cestu do New Yorku za operou tehdy nebyly peníze, i když od nás z Montrealu to není až tak daleko.

Moderátor Peter Allen pokaždé přivítal z rozhlasového přijímače posluchače krátce po obědě tak milým způsobem, že jsem si rázem připadal skoro jako v sále Met. Nespornou výhodou bylo a doposud je, že CBC – tedy Canadian Broadcasting Corporation – vysílá přenosy živě s minimálními vstupy ze studia v Torontě a také zcela bez reklam, s výjimkou těch subjektů, které sponzorují samotný přenos.

Vraťme se ale o sto let zpátky, do ledna roku 1910, kdy se americkému fonoamatérovi a vynálezci Lee De Forestovi podařilo s částečným úspěchem vysílat přímo z Metropolitní opery druhé a třetí dějství Pucciniho Tosky; signál byl tehdy údajně zachycen v Newarku ve státě New Jersey, tedy několik desítek kilometrů od původní budovy Met.


První rozhlasový přenos z Metropolitní opery prostřednictvím rozhlasových sítí bylo možné vyslechnout 25.prosince 1931, konkrétně hudbu Humperdinckovu, z jeho opery Hänsel und Gretel. Tehdy za tím byly také peníze, přesněji řečeno jejich nedostatek. Během tzv. Great Depression, tedy Velké hospodářské krize byla Met vážně finančně ohrožena a tak se snažila najít nové cesty, jak operu zpřístupnit širší veřejnosti. Zpočátku ovšem byly vysílány jen úryvky z oper, první kompletní opera – Tristan und Isolde Richarda Wagnera- byla odvysílána 11.března 1933.

Další a z finančního pohledu nejspíš nejvýznamnější mezník nastal 7.prosince 1940, kdy se sponzorování přímých přenosů z Metropolitní opery ujala na dobu neuvěřitelných třiašedesáti let firma Texaco Inc. Onoho zmíněného dne se hrála Mozartova opera Le nozze di Figaro, v obsazení Ezio Pinza, Licia Albanese (narozena 1913, sttále je mezi námi!), naše Jarmila Novotná, Elisabeth Rethberg a John Brownlee. Přenosy nedříve vysílala americká síť NBC, později ABC a CBS – vystřídaly se tedy vlastně všichni tři tehdejší hlavní hráči v oboru. S příchodem televize ovšem začalo ubývat na významu rozhlasového vysílání a tak Met založila roku 1960 velmi prozřetelně svoji nezávislou společnost pod názvem Metropolitan Opera Radio Network, která vysílá dodnes.


V sousední Kanadě je možné poslouchat přímé rozhlasové přenosy z Metropolitní opery už od roku 1933, desítky let buď přímo na anglickém kanále CBC nebo s francouzským komentářem na začátku a o přestávkách na kanále Radio Canada. Jednu dobu bylo dokonce v Montrealu možné se tohoto francouzsky komentovaného vysílání zúčastnit v jedné z kaváren a přímo diskutovat s moderátorem přenosu.

Do Evropy je signál přenášem od prosince 1990 satelitem, koncem devadesátých let se k přenosům připojily také Austrálie, Nový Zéland, Brazílie a Mexiko. K dispozici je i komentář ve španělštině.

Díky technologickým pokrokům se s každou desítkou let zlepšovala u přímých rozhlasových přenosů z newyorské Metropolitní opery kvalita signálu. Od padesátých let minulého století přicházel signál z Met do rozhlasových stanic přes telefonní linky, v prosinci 1973 se ke slovu dostalo stereo, pozdější nástup přenosů přes satelit pak umožnil vysílat vysoce kvalitní signál po celém světě.

Další zajímavostí je, že v průběhu osmdesáti let měly rozhlasové přenosy jen pouhé tři stálé moderátory. Tím prvním byl Milton Cross, kterého bylo slyšet od prvního vysílání v roce 1931 až do roku 1975, kdy zemřel. Za celou dlouhou dobu Cross přitom vynechal pouze dvě vysílání, a to když mu zemřela manželka. Kvůli přenosům nakonec neodešel ani do důchodu.


Druhým moderátorem rozhlasových přenosů z Met se stal Kanaďan Peter Allen (v září oslaví devadesátiny), který uváděl devětadvacet sezon mezi lety 1975 a 2004. Ten byl mimo jiné známý svými mimořádnými improvizačními schopnostmi během vysílání. To se mu velmi hodilo třeba 23.ledna 1988 při přenosu Verdiho Macbetha, kdy bulharsko-americký zpěvák Bantcho Bantchevsky spáchal v auditoriu Met během přenosu sebevraždu a Peter Allen tak prožil asi nejdelší hodinu svého života, když musel dlouhé minuty promlouvat k posluchačům, zatímco vedení Met se situaci snažilo vyřešit.

V roce 2004, když Texaco po fúzi s Chevronem vypovědělo Met sponzorskou smlouvu, byl na nějakou dobu osud přímých rozhlasových přenosů z prvního newyorského operního domu nejasný, a tak se Peter Allen rozhodl odejít do penze. Nový sponzor se ale nakonec naštěstí našel: Toll Brothers tak otevřely dveře třetímu z moderátorů, Margaret Juntwait, první ženě mezi nimi.


Margaret Juntwait navíc od roku 2006 komentuje nejen všechny živé přenosy, ale také v Met nahrané opery, které lze za poplatek poslouchat na satelitním radiu Sirius XM. Od roku 2006 přibyl k této moderátorce další komentátor (v současné době je jím Ira Siff), který pomáhá s diskuzí a komentáři.

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Anonymous

Ráda Vás čtu, poslední dobou mi scházíte. Také to poslouchám na Vltavě ne jednu sobotu. Pochvalu a poděkování si zaslouží i čeští komentátoři.