Roztančený volební boj Helene Weinzierl

  1. 1
  2. 2

Ve Studiu ALTA se v pátek uskutečnilo druhé z představení, která byla programově spojena jako „dvojvečer politického tance“. Inscenace rakouské choreografky Helene Weinzierl Democrazy or How to Peel an Onion without Crying byla barvitým obrazem ze světa pluralitní demokracie, který nabízí snad až příliš mnoho dojmů, aby je bylo možné vylíčit. Večer ve znamení interakce s publikem, tanečního divadla a politické satiry diváky pobavil a rozesmál, ale oním smíchem, který na rtech trpce zamrzá, když si uvědomíte, jak pravdivý ten absurdní obraz vlastně je.

Čtyři performeři, kteří v programu účinkují, si nejprve nenápadně rozdělí publikum čekající na představení do skupin. Malý počet diváků není na škodu, vše má ráz školního srazu nebo semináře. Vyplňujeme dotazníky, ve kterých se máme svěřit se svými přáními, co změnit v politickém systému, a všichni bezelstně píšeme pravdivé výroky i své jméno a akademický titul. Doplňující anketní otázka zjišťuje, zda bychom byli ochotni, pokud by to naše návrhy mělo výrazně podpořit, sníst syrovou cibuli. Dovolil si někdo zaškrtnout ne? Pak se každá skupina odebere do sálu se svým vůdcem. Čtyři tanečníci před námi stanou jako lídři politických stran před svými voliči, jejichž zájmy zastupují. Jsou tu vzdělaní intelektuálové, kterých se chopila křehká vemlouvavá Španělka Viviana Escalé, ženy bojující za rovnoprávnost, jež zastupuje mužně působící Lucia Kašiarová, mladí milovníci pokroku vedení Yuriem Korcem nebo zastánci síly a pořádku následující Honzu Malíka. Skupinka představující cizince je vykázána na samostatné místo. Boj může začít.

Helene Weinzierl: Democrazy or How to Peel an Onion without Crying (foto Peter Brenkus)
Helene Weinzierl: Democrazy or How to Peel an Onion without Crying (foto Peter Brenkus)

Vše je promyšlené do detailů. Na židlích pro diváky jsou symbolicky nachystané cibule, ale „politici“ nešetří ani dárky, ať je to sklenička sektu, čokoládky, hašlerky, nebo slivovice. Servírovat guláš by asi bylo příliš průhledné, ale všichni víme, kam se tímto úvodem míří. V průběhu představení se každý ke svému houfci podporovatelů pravidelně vrací a znovu je oslovuje, podbízí se, chválí jejich účast. V každé skupince se děje něco jiného, například vůdkyně intelektuálů se pokouší vybírat od potenciálních voličů sponzorské dary, ne náhodou s rétorikou finančního poradce. Během hodiny se staneme ne svědky, ale účastníky celého procesu, kterým obvykle zprvu radikální a hrdá mladá strana prochází, procesu soupeření o voliče: vykřikování volebních hesel, zdánlivé nepřátelství mezi stranami, boj o nové voliče, kupčení s hlasy, koalice, náhlé spřátelení odpůrců až po závěr, kdy se čtveřice vydává oslavit společné vítězství nad občany téměř ruku v ruce.

V inscenaci má stejně jako tanec své místo mluvené slovo (v angličtině) a projev je nadsazený k absurdnímu, grotesknímu vyznění. Spíše než politiky připomínají chvílemi tanečníci baviče z televizní obrazovky (ale je v tom opravdu vždy takový rozdíl?). Název tomu odpovídá. Demokracie se zbláznila. Zaznívá i hlas ze záznamu oslavující svobodu rozhodování a citující stejný text, jaký nalezneme v programu: „Představte si, že rozhodnutí je znázorněno cibulí a každá vrstva je možností. Co se stane, když se tyto vrstvy postupně odkrývají? Přiblíží se tak člověk víc k sobě samému? A co je nejdůležitější, můžeme tuto cibuli krájet bez pláče?“ Performeři na to jdou doslovně a skutečně do sebe každý z nich nasouká skoro celou cibuli; s nimi si do té doby pohrávali a přetahovali se o ně, vykřikujíce přitom dál svá politická hesla.

Helene Weinzierl: Democrazy or How to Peel an Onion without Crying (foto Peter Brenkus)
Helene Weinzierl: Democrazy or How to Peel an Onion without Crying (foto Peter Brenkus)

Představení stojí na osobnostech interpretů, kteří plně uplatňují své herecké i pohybové schopnosti. Skupinové taneční variace vycházejí z pohybových stereotypů gest, jimiž ukazujeme svou sílu nebo víru ve vítězství. Protínají rukama vzduch jako při cvičení v bojovém umění nebo se jejich paže zvedají se zaťatými pěstmi. Okamžiky dynamického vzruchu střídá zklidnění, tanečníci se po jevišti pohybují jako masa, kterou sami vedou, a jen málokdy přestávají udržovat alespoň oční kontakt se svým publikem. Tanečníci svůj politický boj přetaví i do hip-hopového battlu, společně křepčí na jevišti jako na diskotéce, slaví politická spojenectví. Na inscenaci je patrné dědictví výrazového tance a tanečního divadla, které mají své kořeny v německy mluvících zemích a i nám jsou díky sdílené historii blízké. Použitá hudba, jež pohybové pasáže doprovází, je sice elektroakustická a chvílemi klesá do čistě minimalistických pasáží, ale jinak si velmi vtipně pohrává s motivem plesu Kapuletů z Prokofjevova Romea a Julie.

Helene Weinzierl: Democrazy or How to Peel an Onion without Crying (foto Peter Brenkus)
Helene Weinzierl: Democrazy or How to Peel an Onion without Crying (foto Peter Brenkus)
Reklama
  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Democrazy or How to Peel an Onion without Crying (Studio ALTA Praha)

[Celkem: 5    Průměr: 4/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na