Růžový kavalír krásně zpívaný

  1. 1
  2. 2

V druhém dějství se představí snoubenka Sophie i její otec Faninal, dojde k nečekanému zvratu, Sophie odmítne určeného ženicha, hrubiána Ochse, stačila se totiž zamilovat do Octaviana v okamžiku ceremoniálního entrée s růží. Propuká další milostný duet, zdvořilostní Octavianova poklona „Mir ist die Ehre wiederfahren“ („Bylo mi dopřáno té cti…“) se záhy překlápí do jasných milostných vyznání obou, počínaje Sophiiným obdivem k růži – „Wie himmlische, nicht irdische“ („Jako nebeské, ne pozemské, jako růže z přesvatého ráje…“) –, což režisér dokresluje opětnou prezentací Adama a Evy a paradoxně odvádí pozornost od klíčového dějového zlomu. Vystoupení Jany Šrejmy Kačírkové bylo velmi impozantní, od prvého tónu dominovala. Soulad s Octavianem příjemně ladil, byť režie je v momentech cudného sbližování vedla v jaksi vzletně okázalé teatrální romantičnosti a třeba překrásné „Mit Ihren Augen voll Tränen“ („Oči má plné slz“) si špitali na dálku ze vzdálených koutů scény. Naváděli tak k otázce, proč je Růžový kavalír uváděn na scéně Janáčkova divadla a ne v Mahenově divadle a proč ta velká scéna nedostala alespoň členění a naplnění, které by syžetu více slušelo.

Otce Faninala zpíval Daniel Čupkovič, slovenský barytonista, a jeho pevně dramatický, výrazově a pěvecky plastický výkon skutečně imponuje. Roli mu degradovala kostýmová uniformita, stejný oblek jako Ochs, snad jen boty jiné, dával divákovi v překotném spádu děje jen málo možnosti orientace. Mumraj v paláci Faninala, rej domácích sloužících, hrubosti baronova doprovodu, devótnost italského páru, Ochsovy neomalené námluvy i souboj s Octavianem gradovala fraška následného jednání. Vídeňská maškaráda se rozpoutala. Zejména po prvém jednání dost diváků opouštělo divadlo, vydržet k třetímu dějství by se jim ale vyplatilo. Baron Ochs, na kterého nastraží léčku Octavian coby Mariandel, je v najatém pokoji hostince usvědčován z milostných pletich, demonstrují je nastrčená manželka a dětičky, orchestr najatý do pozadí místnosti naznačil alespoň proběhnuvší cellista, při konfrontaci s policejním komisařem otec Faninal konečně prohlédne, kdo je vytoužený ženich. V takovémto střetu stačí k společenské dehonestaci Ochse ztráta paruky, tentokrát čelil baron všem těm usvědčujícím pravdám jen ve spodkách, finálně prohrál, opouští milostné bojiště a Octavian se s pobídkou Maršálky vrhne do Sophiiny náruče.

R. Strauss: Růžový kavalír, NDB 2019 (foto Marek Olbrzymek)

Sophiin recitativ „Mein Gott, es war nicht mehr als eine Farce“ („Můj Bože! Nic víc to nebylo než fraška!“) odstartuje působivě závěrečný tercet Sophie, Octaviana a Maršálky, kulminovaný rozjímáním Maršálky „Heut oder morgen oder den übernächsten Tag“ (Dnes nebo zítra, nebo za pár dní…“) – důstojným odstupem od svého záletného románku. Opera má happyend: Faninal může být spokojen, dcera se provdá dokonce za hraběte, Octaviana de Rofrano, a z lásky! Šťastný pár v milostném úchvatu „Geht all’sonst wie ein Traum“ („Je to sen, nemůže být pravda, že my dva jsme spolu navěky“) proplouvá hledištěm, jakoby vstupoval do reality našich životů a Maršálka na forbíně zůstává sama.

Orchestr (dirigent Robert Kružík) držel skladatelův požadavek, jemné plynulé tempo, aby se netlačilo na pěvce, aby nemuseli křičet. Orchestr však měl daleko k žádané výrazové bohatosti. Hned v začátku okouzlujícího svítání zrovna moc neslyšíte ranní zpěv ptactva a promítání letu ptáků v pozadí to nenahradilo. Bylo by možné komentovat více detailů, celá opojná pestrost zvuku, bohatství nápadů vynalézavé instrumentace, významného faktoru dějového, se projevovala pouze korektně, bez zvukové teatrální nezbytnosti. Do položek minusových spadá tištěný program, zdůrazňuje spolupráci literáta Hofmannsthala se skladatelem, zcela marně však hledáme jméno překladatele libreta, které bylo použito a chybí i medailonky operních pěvců hlavních rolí.

Navzdory výtkám a občasné skoro nudě, brněnská inscenace Růžového kavalíra přináší hlavní potěšení nanejvýš důležité: pěvci byli vynikající!

 

Richard Strauss: Der Rosenkavalier (Růžový kavalír)
Národní divadlo Brno, Janáčkovo divadlo
Premiéra 29. listopadu 2019

Dirigent: Robert Kružík
Režie: Jiří Heřman
Scéna: Tomáš Rusín
Kostýmy: Zuzana Štefunková Rusínová
Světelný design: Daniel Tesař
Sbormistr: Klára Složilová Roztočilová
Videoprojekce: Tomáš Hrůza
Dramaturgie: Patricie Částková

Maršálka – Alžběta Poláčková
Octavian, hrabě Rofrano – Václava Krejčí Housková
Baron Ochs von Lerchenau – Jan Šťáva
Sophie von Faninal – Jana Šrejma Kačírková
Pán von Faninal – Daniel Čapkovič
Marianne – Daniela Straková-Šedrlová
Valzacchi – Petr Levíček
Annina – Jitka Zerhauová
Notář/Čeledín – Robin Červínek
Italský zpěvák/Hostinský – Ondřej Koplík
Kloboučnice – Tereza Kyzlinková
Prodavač mazlíčků – Ivo Musil
Hofmistr u Faninalů – Michael Robotka
Policejní komisař – David Nykl
Hofmistr u maršálky – Pavel Valenta

Lokajové, číšníci, Lerchenauova družina, Oktaviánova družina, sirotci, chlapci, Mohamed, Eva, Adam, Leopold, Kadeřník, Pudl královský

Sbor a orchestr Janáčkovy opery Národního divadla Brno

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na