S Jiřím Brücklerem na Giovanniho, Oněgina i zmrzlinu… snad už brzy

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
V nové inscenaci Mozartova Dona Giovanniho ve Stavovském divadle se v hlavní roli představí barytonista Jiří Brückler. A do finále, jakkoli zatím jen televizního, se blíží premiéra Čajkovského Evžena Oněgina v Brně, v níž Jiří Brückler vytvoří také titulní postavu. Mnoho důvodů k rozhovoru a ohlédnutí za dosavadní kariérou tohoto sólisty, kdy jej k hostování ještě během studií přizvala Státní opera a od té doby vytvořil na 60 rolí nejen v národních divadlech v Praze, Brně a Ostravě, ale také v Plzni, v Liberci nebo v Českých Budějovicích.

Jiří Brückler 2018 (foto Ilona Sochorová)
Jiří Brückler 2018 (foto Ilona Sochorová)

Před čtyřmi lety jste v jednom z rozhovorů říkal, že k roli Mozartova Masetta byste do budoucna rád přidal i Dona Giovanniho. Vaše přání se splnilo, i když premiéra nového nastudování této opery ve Stavovském divadle v hudebním nastudování Karstena Januschkeho a v režii Alexandera Mørk-Eidema je odložená…
Na Giovanniho jsem se moc těšil. Bohužel nám aktuální koronavirová situace příliš nepřeje, takže je nyní zkušební proces pozastavený a musíme čekat, než se budeme moci k finálním zkouškám vrátit.

Jak byste porovnal dva tak odlišné charaktery – Masetta a Giovanniho?
Massetto je prvoplánovější, „snazší“, jednoznačně obecně přijatelnější. Don Giovanni je skutečná výzva, která by neměla být jen další „jevištní šarží“. Je to úkol nejen pro interpreta, ale také pro režiséra i celý tvůrčí tým inscenace. A jaký bude Don Giovanni, to se uvidí až na jevišti. To je místo a okamžik, který na tuto otázku odpoví.

V nejrůznějších inscenacích této Mozartovy „opery oper“ jsme viděli Dona Giovanniho jako neodolatelného svůdce, který si užívá svůj promiskuitní vztah k ženám, ale i impotenta, který zájem o ženy jen předstírá, elegantního šlechtice i odpudivého houmlesáka. Jak postavu Dona Giovanniho, jeho způsob vnímání světa, chápete vy – nezávisle na tom, jaký výklad zvolil režisér? Máte pro jeho chování porozumění?
Snažím se pochopit každou postavu, kterou interpretuji, vcítit se do jejího uvažování, pokusit se s ní ztotožnit, ne jen přezpívat noty a provětrat kostým. V případě Dona Giovanniho to je pro mě obzvlášť těžké, protože nesdílím jeho životní filozofii, natož styl života. Přesto se o to pokouším. Jeho vztah k ženám je ve své podstatě spotřební. Všechno je pro něj hra podle jeho pravidel. Jen Zerlina dokáže být vychytralejší… K Leporellovi se chová hulvátsky, kamarádství jen předstírá. K ostatním mužům velmi povýšeně a arogantně, ze všech si dělá jen legraci. Opravdového vztahu vlastně není schopen. Dokonce ani k sobě samému.

Stavovské divadlo, Masetto 2014: Jiří Brückler (foto archiv Jiřího Brücklera)
Stavovské divadlo, Masetto 2014: Jiří Brückler (foto archiv Jiřího Brücklera)

Měl by Don Giovanni opravdu skončit v „pekle“?
Necítím se být tím, kdo by někoho měl někam posílat. Natož do pekla. Jen jsem si téměř jist, že u nebeské brány bude Donnu Giovannimu pěkně horko…

Která z árií Dona Giovanniho je podle vás nejobtížnější – Šampaňská? Deh, vieni alla finestra? Meta di voi qua vadano? Bagatelle! Bravissimo?
Každá z těchto árií má své záludnosti: u Šampaňské je například důležité rozvržení dechů, u Canzonetty je zase nutné zklidnění hlasu a snaha o co nejlyričtější projev a u Meta di voi je nutné skloubit zpěv s poměrně rozpohybovanou režií. Myslím si však, že nejzáludnější z těchto čísel může být právě Šampaňská, ve které není tolik prostoru na napravení případných chyb. 

Jaké chyby máte na mysli?
Především špatné rozložení pěveckých sil. Je to nepřetržité zpívání v rychlém tempu, kde během árie je pouhá jedna malá pauza a je nutno zachovat si zvučnost po celou dobu.

A jak náročné jsou v Donu Giovannim ansámbly?
Ansámbly v této opeře, abych řekl pravdu, mně až tak moc obtížné nepřipadají, alespoň v porovnání s některými jinými operami, které jsem zatím zpíval. Je u nich spíše nutné dbát na souhru a sezpívanost všech přítomných a zároveň si zachovat adekvátní a subjektivní výraz pro každou z rolí.

X-mas Gala 2018: Jiří Brückler, Kateřina Kněžíková, Štefan Margita (foto Patrik Ratajský)
X-mas Gala 2018: Jiří Brückler, Kateřina Kněžíková, Štefan Margita (foto Patrik Ratajský)

Dona Giovanniho jste vytvořil také ve vtipném operně-činoherním pasticciu Don G. v Českých Budějovicích. Zde jste jako Juan2 „přihrával“ Donu G., cynickému sebevědomému suverénovi a náruživému sběrateli ženského spodního prádla, který se rozhodne podstoupit psychoterapeutická sezení, aby se dobral příčin své závislosti na ženách a chorobné touhy po stále nových podnětech. Čerpáte z této zkušenosti něco pro Mozartův originál této opery ve Stavovském divadle?
Myslel jsem si, že bude více věcí, které by se daly v nové pražské inscenaci zužitkovat, avšak režijní pojetí této role je zrovna v těchto dvou inscenacích zcela rozdílné.

Další rolí, kterou v současné době studujete, je Čajkovského Evžen Oněgin. I tato postava má problémy ve svém vztahu k ženám a dopustí se vraždy. Vnímáte nějakou spojitost těchto rolí?
Určitě ano. Obě role mají určité povahové vlastnosti společné. Ani jeden z nich nemá zájem o trvalý vztah se ženami, oba dva s nimi však mají bohaté zkušenosti. Některé věci berou až příliš lehkomyslně a nedomýšlí důsledky, které jejich počínání přinese.

Jiří Brückler 2013 (foto Martin Beck)
Jiří Brückler 2013 (foto Martin Beck)

Evžena Oněgina jste vytvořil již v roce 2015 v Plzni v hudebním nastudování Norberta Baxy a v režii Tomáše Pilaře. Jaké bude vaše pojetí Oněgina v brněnské inscenaci v hudebním nastudování Roberta Kružíka a v režii Martina Glasera?
To je otázka spíše na režiséra a nerad bych prozrazoval dříve, než proběhnou premiéry. V Plzni jsem do inscenace vstupoval a vzhledem k mým závazkům v Národním divadle jsem tak mohl být přítomen jen na pár zkouškách. Kvůli tomu jsem možná nedokázal tak úplně naplnit režisérovo poselství a s rolí Oněgina se více sžít. V Brněnské inscenaci jsem nyní měl velkou výhodu v tom, že jsem si mohl zkušební proces projít od začátku do konce a nebyl jsem nucen pendlovat mezi Brnem a Prahou kvůli jiným repertoárovým představením, která by mne, nebýt koronaviru, v Národním divadle v Praze čekaly. Díky tomu jsme měli na celý zkouškový proces až nadstandartní množství času a mohli jsme s Martinem Glaserem pracovat i na těch opravdu nejjemnějších detailech. Byla to skvělá spolupráce i s celým jeho týmem. Martin Glaser byl perfektně připravený, od počátku přesně věděl, co po nás požaduje, a díky tomu probíhal celý zkouškový proces i přes velká vládní omezení v klidu a ve velké pohodě.  

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


4 4 votes
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments