Sasha Waltz & Guests zahájili Tanec Praha

  1. 1
  2. 2

Jako každý rok patří červen největší taneční události sezony, která je oslavou tance i setkáváním s ním. Stejnou měrou kulturní i společenská událost, Tanec Praha vstupuje do svého 27. ročníku a stále má co nového divákům představovat. Letošní program rámují dvě velká jména – na zahájení byl pozván významný německý soubor Sasha Waltz & Guests a za měsíc se s festivalem rozloučíme také unikátně, vystoupením Batheva Dance Company. Batshevu uvidíme poprvé, zato soubor Sasha Waltz & Guests se k nám vrací, byť po dlouhé době. Po celý měsíc pak diváky čekají menší i větší uskupení ze zahraničí, česká premiéra, přemíra site specific projektů i program v regionech. Navzdory nepřízni, které u nás taneční umění čelí jaksi tradičně, bude opět Tanec Praha reprezentativní událostí mezinárodního významu.

Oficiální zahájení hlavní části programu patřilo souboru Sasha Waltz & Guests, jehož zvláštní název vystihuje podstatu fungování této berlínské skupiny. Je zformovaná kolem osobnosti choreografky Sashy Waltz, která byla v roce 1993 jeho spoluzakladatelkou. Kromě stabilního jádra, které se čas od času obměňuje na sériích konkurzů, které probíhají v různých světových metropolích, se na dílech podílí množství hostujících umělců, kteří jsou spolutvůrci – odtud přízvisko Guests. Za dobu existence souboru jich prý byly tři stovky, od výtvarníků přes hudebníky, filmaře, choreografy i interprety. Do Prahy, kde soubor vystupoval už v roce 1994 rok po svém vzniku, se nyní přijel nové generaci diváků představit s inscenací Impromtus, která v mnohém shrnuje podstatu tvorby této skupiny.Pro tento hudebně-taneční zážitek byla vybrána scéna Hudebního divadla Karlín, která pravidelně hostí nejvýznamnější zvané soubory. Je vždy zvláštní sledovat současný tanec na jevišti divadla, které se svým slohem inspirovalo v tradičních divadelních domech (konec konců otevřeno bylo už roku 1881), setkávají se tu zcela odlišné světy a divák se v nich někdy pohybuje v trochu snivém rozpoložení. Vystoupení Sasha Waltz & Guests nepřineslo tak výrazný kontrast jako některé jiné produkce, naopak samo představovalo určitou fůzi tradičního a současného. Dílo Impromtus je inspirované hudbou, vzniklo na podkladě klavírních skladeb ze stejnojmenného cyklu Franze Schuberta a několika jeho písní. Program bohužel vůbec neuvádí jednotlivé skladby, jako kdyby to bylo pro diváka nepodstatné (bohužel jde o univerzálně rozšířený nešvar našich i zahraničních produkcí).

Choreografie z hudby extrahuje emoce a přetavuje je na jevišti do série duetů propojených sborovými pasážemi. Současně staví na jednoduchém, ale výrazném výtvarném řešení –dominuje zkosená dřevěná deska spuštěná na tazích, podlaha vyvýšené scény je mírně nakloněna k divákům a sestává ze dvou různých rovin, přičemž funkci každé části scénografie odhalujeme až v průběhu inscenace a s povděkem zjistíme, že žádná není použita samoúčelně. V díle je všech složek používáno s rozmyslem a je jen na divákovi, zda přijme její dynamiku, která je velmi pomalá, a její estetiku, ve které jakoby se stýkalo několik epoch taneční historie.Využití pohybového slovníku je zároveň velmi tradiční, ve smyslu odkazu ke kořenům moderního tance, i současné, protože jej rozvádí do nových tvarů. Čiší z něj neobvyklá úcta ke kořenům a experimentální složka je velmi umírněná, přesto brzy vtáhne, protože postupně rozkrývá hlubší obrazy, zejména když tanečníci začnou více využívat a sami dotvářet scénografickou složku. Choreografie začíná spíše konvenčními výstupy, v nichž se tanečníci teprve představují, první lyrický duet není ničím výjimečný, jen zjistíme, že máme před sebou tanečníky s osobností, vybrané tak, aby každý vynikal jako individualita, aby každý přispěl jinou kvalitou i jinou fyziognomií.

Momentem, kdy divák zpozorní, je pasáž, kdy dva muži a posléze dvě ženy v páru vytvářejí až akrobatické číslo, v němž je jeden interpret druhému absolutní oporou. Jeho partner se po celé minuty nedotkne nohama země, přesto se stále pohybuje, posunuje, obtáčí a zaklesává kolem svého druha, který zatím důmyslně vyvažuje těžiště obou propletených těl. Již obdivujeme nápad i techniku provedení. V jiné pasáži zase tanečníci delší dobu jen popobíhají či poskakují po jevišti v různých drahách, přerušujíce běh krátkými interakcemi. Připomínají v tu chvíli bezstarostné děti zabrané do hry. Jako kdyby každý výjev byl věnován nějaké konkrétní životní fázi nebo situaci, ačkoli je jinak choreografie prostá jakékoli popisnosti. Jiná část zase hraje spíše na pohybový kánon a pracuje pouze s gesty, která se v rozmachu postupně mění a tanečníci je opakují jako stále se modifikující proud (odkazuje se snad na principy Bewegungschor?). Sami tanečníci se prý podíleli na tvorbě celého díla autorsky, takže je znát, že některé části mají trochu jiný charakter než druhé, i když tvoří celek. O harmonii složek se stará především hudba (prováděná živě), jen místy vystřídaná minutami ticha, kdy jsou jediným doprovodem zvuky z jeviště.Zdá se, že je to právě charakter romantických skladeb, které ovlivňují, možná až předurčují pohybový slovník. Choreografie s hudbou nebojuje a nesnaží se proti ní postavit s šokujícím kontrastem, naopak přijímá hudební strukturu jako základ a pohyb staví kolem ní, řídí se dynamikou, metrorytmickým vzorcem, náladou, je muzikální. Využívá akcenty, které v hudbě zazní, ale není to žádné plochá ilustrování nebo krkolomná snaha o vytančení každé noty, protože tato formální setkávání jsou podřízena spíše obsahu. V duetech se stále objevují zajímavé zvedačky, tančící páry se často otáčejí jeden kolem druhého nebo kolem společné osy a duety nejsou rozpohybované široce do prostoru, spíše usebrané, zobrazují společné prožívání v jednom prostoru i času.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Impromtus -S.Waltz & Guests (Tanec Praha 3.6.2015)

[yasr_visitor_votes postid="169282" size="small"]

Mohlo by vás zajímat