Opera bez houslí: Méhulův Uthal ve Versailles

  1. 1
  2. 2

Bizet, Gounod, Debussy – to jsou francouzští skladatelé, s jejichž operami má český operní divák nejvíce zkušeností. Občas narazí i na Lullyho a Rameaua, ale francouzská opera v období po Rameauovi a před Bizetem? Kdo nejede na představení do zahraničí nebo si neopatří nahrávky, mohl by snadno nabýt dojmu, že v této době se ve Francii žádní operní skladatelé neurodili.

Opak je pravdou. Jedním z těch, kdo o tom systematicky přesvědčuje hudební publikum, je benátská nadace Palazzetto Bru Zane – Centre de musique romantique française. Klade si za cíl znovuobjevovat francouzské hudební dědictví z let 1780 až 1920 a získávat pro tento repertoár odpovídající mezinárodní uznání. Mezi četné záslužné počiny této nadace patří uspořádání již třetího ročníku Festivalu Palazzetto Bru Zane v Paříži. Festival se koná ve dnech 29. května až 5. června 2015, a protože všechny jeho koncerty přenáší stanice France Musique, přijdou si na své i ti, kteří nesedí v Královské opeře ve Versailles nebo v Théâtre des Bouffes du Nord. Na programu festivalu bylo mimo jiné i koncertní provedení jednoaktové opery Uthal od Étienna-Nicolase Méhula.Méhul kromě mnoha sonát, symfonií, mší a baletů složil více než čtyřicet oper, z nichž však zůstal v obecném povědomí jen jeho Josef v Egyptě. Opera Uthal měla premiéru v roce 1806 v pařížském Théâtre Feydeau. (V Čechách byla uvedena v jediné inscenaci, a to ve Stavovském divadle: premiéra byla 19. října 1813, obnovená premiéra pak 18. října 1815. Vítězné Rakousko bylo po bitvách u Lipska a u Waterloo k Napoleonovu skladateli evidentně velkorysé.) Méhulův Uthal odráží dobovou zálibu ve skotské historii v té podobě, jak ji podávají Macphersonovy Ossianovy zpěvy. Zápletka není složitá: Uthal zabere pozemky svého tchána Larmora. Uthalova manželka Malvina, která je Larmorovou dcerou, se zmítá mezi láskou k manželovi a k otci. Snaží se odvrátit válku mezi nimi, leč marně. Uthal je poražen v bitvě a je odsouzen do vyhnanství. Malvina se chce obětovat a následovat ho do exilu. To Uthala přiměje k přiznání, že chyboval, a Larmore se s ním smíří.

Je zřejmé, že snažit se o znovuvzkříšení Uthala kvůli jeho ději by nemělo smysl. Jaké jsou tedy hudební kvality tohoto díla? Méhul měl – podle dostupných zdrojů – celoživotní lásku ke květinám. Pravděpodobně i na to v jednom svém výroku naráží Méhulův obdivovatel Berlioz: „Byl přesvědčen, že hudební expresivita je krásná květina, jemná a vzácná, nádherně vonící, která nevykvete, není-li kultivována…“Při psaní opery Uthal Méhul „kultivoval“ orchestraci své partitury tak, aby mu vykvetla květina podle jeho názoru co nejvíce skotská. S jistou nadsázkou můžeme říci, že skladatel vydatně „zaléval“ harfy a rohy, zatímco housle „vyplel“ a na jejich místo „nasázel“ violy. Absencí houslí a upřednostněním starobyle znějících dechových nástrojů a melancholických harf vzniká zvuk, kterým Méhul zpodobnil svůj hudební sen o Skotsku. Je šedé a plné mlh, z nichž se vynořují temné mužské sbory s válečnickými zpěvy či s hymnem ke slunci. Ale Méhul nevytváří jen scény zadumání a není staromilec. Už předehra opery, během níž Malvína hledá svého otce ztraceného v bouři, je na svou dobu novátorská a je z ní zřejmé, proč je Méhul považován za prvního francouzského romantického skladatele.

A jaké bylo koncertní provedení opery Uthal 30. května 2015 v Královském divadle ve Versailles?Jak už bylo řečeno, Méhul vycházel z Ossiana. Jeho představa středověkých skotských hrdinů má k realitě stejně daleko jako postavy z Alšových lunet ke skutečným Slovanům. Převedeno do hudební řeči Méhulovy doby, Uthal i Larmore vyjadřují své rozepře, zlobu i usmíření vznosnými áriemi a duety, jež jsou prokládány alexandriny mluvených dialogů. Dlouholeté zkušenosti s takovým repertoárem má tenorista Yann Beuron, který vytvořil titulní roli, i barytonista Jean-Sébastien Bou v roli Larmora. Oba dokázali vyjádřit expresi tak, aby zněla ušlechtile a stylově, aniž by ztrácela na důrazu a výmluvnosti. Jejich precizní dikce jen podtrhla, jaké kvality jsou na francouzských jevištích samozřejmostí.

Malvina je jediná ženská role v této Méhulově opeře a už tím na sebe poutá pozornost. Mezzosopranistka Karine Deshayes ovšem podobnou okolnost k tomu, aby vynikla, rozhodně nepotřebuje. Kdo zná její CD French Romantic Cantatas s nahrávkami árií hrdinek z oper Cherubiniho, Boisselota, Hérolda a Catela, dobře ví, na co se může těšit. Plný a oblý hlas Karine Deshayes vykresluje zoufalství, napětí, dojetí i radost s oním druhem pravdivosti, jež vzniká kombinací emocionálního vkladu, technické dokonalosti a racionálního nadhledu. Opera Uthal měla původně nést název Malvina a výkon Karine Deshayes ukázal, že to tak klidně mohlo zůstat.Také orchestr Les Talens Lyriques a dirigent Christophe Rousset byli zárukou skvělého hudebního provedení. Po úvodních tónech bas a harf se orchestr energicky vrhl do bouře na skotském vřesovišti, aby o něco později se stejnou přesvědčivostí doprovodil konflikt mezi hlavními hrdiny i jejich závěrečný smír. Virtuosita hudebníků spojená s citlivým vedením dirigenta učinily z této krátké opery plnokrevné drama, které ještě podtrhovaly mužské hlasy sboru Chour de Chambre de Namur.Ačkoli byla hudební kariéra Étienna-Nicolase Méhula spojena s francouzskou revolucí, jistě by mu nevadilo, že jeho Uthal se teď hrál v Královské opeře.

Před blankytnou oponou posetou zlatými bourbonskými liliemi Méhulova hudba v provedení prvotřídních umělců vskutku vykouzlila skotské bodláky rostoucí z šedých skal mlžné vysočiny. Svědčily o tom dlouhotrvající ovace publika, které si vynutilo opakování závěrečné scény. A kdo 30. května nebyl ve Versailles nebo neposlouchal přímý přenos opery, najde její záznam na webu France Musique u příslušného data. Kdo si chce poslechnout operu Uthal v lepší zvukové kvalitě, než jakou zprostředkuje internetové rádio, nechť si počká na vydání CD. Nadace Palazzetto Bru Zane se postará i o tohle. Inu, jak je důležité mít své Benátčany!

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat