Při slavnostním zahájení letošního ročníku Tance Praha v Hudebním divadle Karlín předvedl významný soubor Sashi Waltz and Guests deset let staré představení Impromptus na hudbu Franze Schuberta (naši recenzi najdete zde).
Představení Travelogue I – Twenty to Eight uvedené 15. června 2015 v novém a krásném prostoru DEPO 2015 v Plzni, při příležitosti oslav Plzně jako Evropského města kultury, bylo v Praze již v roce 1994 zahrané v Divadle Pod Palmovkou během Tance Praha.
Tehdy začínající německá choreografka nebyla nikterak zvláště známá. Zároveň i festival Tanec Praha byl ve svém odhodlání i odvážným výzkumům v oblasti současného tance v plenkách a teprve hledal možnosti své existence. V průběhu dlouhých sedmadvaceti let se dostal na vysokou příčku uznání mezi významné mezinárodní festivaly tance a pohybového divadla v Evropě, přestože srovnávání finančních podpor je nesrovnatelné.
Z hlediska po domácku dělané politiky jsme asi na prvních místech v Evropě. Jak na umění ušetřit, nejlépe umění vyhladit, aby se vůbec kultura a její podpora nemusela řešit. Zvláště na parlamentní půdě, ale i napříč všech vládních institucí. Naráží to nejen na to, jak peníze rozdat jiným – jen ne umělcům, nebo jak je i rozkrást jiným směrem. Naráží to totiž na vysokou příčku nevzdělanosti politiků a ministerských pracovníků v oblasti divadla, výtvarného umění o „světě“ hudby a tance už vůbec. Nejde jen o reálnou dobu, o všeobecný rozhled, ale i krátký pohled do nedávné minulosti, o dobu předpřítomnou. To, že většina umělců, kteří tvoří, také živoří – pokud se nejedná o byznys v prvním plánu, nikoho moc nezajímá.
Po dlouholeté pauze se tedy hodilo, aby dnes již uznávaná choreografka dala možnost srovnání svého uměleckého vývoje a svérázného pohybového rukopisu.
Sasha Waltz řídí dnes renomovaný soubor v Berlíně spolu s Jochenem Sandigem na scénách Sophiensaale – 1997 a Radial system V, Space for Arts and Ideas od roku 2006. Interprety, tanečníky vybírá vždy zvlášť na každou novou inscenaci. Na repertoáru má asi dvacet pevných titulů, tedy s různým a odlišným obsazením. Travelogue I – Twenty to Eight patří tedy k těm raným pracím, který odstartoval její úspěšnou kariéru.
Představení se tedy znovu úspěšně odehrálo v Čechách po dvaadvaceti letech a z původního obsazení, v kterém tančila i sama Sasha Waltz, zůstává energická drobná Japonka, Takako Suzuki.
Na scénu postupně přichází další čtyři tanečníci: Davide Camplani, Maria Marta Colusi, Florencia Lamarca a Edivaldo Ernesto. Všichni jsou výborní i herecky, každý přináší jinou odlišnou energii.
Všednost dne
Tady jsou doma v kuchyni s jedním oknem vytapetovanými zdmi, nahlížíme i dveřmi do dalších místností. Dvoje dveře jsou stále v permanenci. Spoluvytvářejí trochu dějovou osu, posun času, často i rytmizují pohyb sám.
Dekorace má vždy u Waltz trochu více činoherní charakter, je většinou prostorově vymezená, ať už jde víc o konkrétní či abstraktní prostředí.
V kuchyni je stůl a židle a lednice. Kolem nich se odehrávají všední události dne, běh rodinných malých opakovaných každodenních rituálů, všedních činností. Mísí se s dramatickými výstupy i citovými výlevy.
Výstupy v různém pořadí možná jednoho obyčejného dne, v kterých postavy sdělují své starosti, nářky, emoce a pocity, zadržované i vybuchující, mohou dnes evokovat jakousi reality show v přímém přenosu.
Jde o jídlo, o dělení chleba. Jeden kluk sebral celý bochník a cpe se k prasknutí, na ostatní zbudou drobečky. Z komického i trochu smutného konce se přemisťuje rodina jinam. Perou se o dveře, nakukují do místnosti. Z toho se odvíjí rytmická přesmyčka dvou dívek, jakoby se chtěly dostat dřív například do koupelny. Předhánějí se, předbíhají se a mlátí dveřmi a tak vznikají drobné choreografie, které startují další téma.
Láska, předehra a erotická hra a stejně nikam nevede. Nějak jim to nevychází. Až zemité pohybové hrátky, se odehrávají mezi stolem a židlí, chtivě se partneři do sebe zakliňují. A přece jde o tanec, o skrytý a hutný pocitový tanec. U Sashi Waltz je to v jejím dalším vývoji dost typické téma, ve skromných tanečních vzorcích hledat ekvivalent k pocitu a myšlence.
Komické scény jsou vyvolány situací kolem lednice. Aktéři u ní stojí a pohybují na velmi malém prostoru. O to, jak se do ní dostat a vybrat obsah je velmi nápadité. V jiné scéně naopak obsah lednice doplňují. Rámus, tedy zvuk, který vydávají láhve na sebe vrstvené a přesouvané, vyvolává představu neukojené žízně. Je všem známý, nepříjemně chrastivý.
Jindy se práskání a vrzání dveří lednice prolíná do hudebního rytmu a podmiňuje i rytmus chování mladého muže, který zrovna chce vedle v pokoji na posteli usnout. A nejde mu, nemůže se uvelebit spát. Zvuky od vedle mění jeho pozice a limitují spánek.
Kupodivu se i v každodenních úkonech najdou hezké chvíle srozumění a harmonického počínání. Představení pak graduje v tomto duchu. Zdánlivě nenápadné pohyby vypadající lehce, jsou naopak vykoupeny obrovskou dřinou – velkým soustředěním na přesnost dílčích gest, úkonů vnitřních, osobních. Celá inscenace je doprovázená zajímavým a dynamickým Tristan Hunsinger Quintettem Jeana Marca Zelwera.+++
===
Hodnocení autorky recenze: 90 %
Tanec Praha 2015
Travelogue I – Twenty to Eight
Režie, koncept: Sasha Waltz
Scénografie: Barbara Steppe
Hudba: Tristan Honsinger Quintett, Jean-Marc Zelwer: »Le Tourment de Vassilissa la Belle«
Světelný design: Tomski Binsert, André Pronk
Asistent režiséra: Francesca Noia
Vedoucí zkoušek: Takako Suzuki
Světlo: Olaf Danilsen
Zvuk: Lutz Nerger
Kostýmy: Beate Borrmann
Manažer zájezdu: Karsten Liske
Umělecký šéf Sasha Waltz & Guests: Jochen Sandig
(koprodukce Sasha Waltz & Guests / Grand Theatre Groningen)
Premiéra 18. září 1993 Grand Theatre Groningen
(psáno z reprízy 15. 6. 2015 DEPO 2015 Plzeň)
Interpretace – Davide Camplani, Maria Marta Colusi, Edivaldo Ernesto, Florencia Lamarca, Takako Suzuki
www.sashawaltz.de
www.tanecpraha.cz
Foto Mirek Chaloupka, Vojtěch Brtnický
