Schönberg jako romantik, Dvořák jako experimentátor

Že je něco v tom titulku špatně? Že ti dva autoři mají přece pozice zcela opačné? První koncert v Anežském klášteře (10. září) z nové komorní řady na festivalu Dvořákova Praha ukázal právě takové paradoxy. Jako kurátor stojí za touto novou koncertní řadou cellista Jiří Bárta, který do ní vnesl princip setkávání a společného nastudování skladeb zde v Praze umělci z různých zemí v různých komorních formacích. Princip workshopu, který s úspěchem funguje na Bártově festivalu v Kutné Hoře, může být pro hudebníky – a nejen pro ně – osvěžením a inspirací.První polovina koncertu patřila Bennewitzovu kvartetu, které přineslo dvě málo hraná díla Smetany a Dvořáka. Smetanův pozdní 2. kvartet d moll, komponovaný pod vlivem postupující choroby a se záměrem vyjevit posluchači pocity izolovaného skladatele, vylíčit „víření hudby v člověku, který ztratil sluch“, není nic interpretačně jednoduchého. Sám skladatel, komentující jednotlivé věty, tušil, že přináší hráčům nemalé potíže. Hudba je útržkovitá, rozervaná, forma netradiční, na druhé straně působí místy neuvěřitelně moderně až vizionářsky. Bennewitzovo kvarteto uchopilo Smetanu s přehlednou věcností, kultivovaně, dramatické napětí vytvořilo v první a čtvrté větě, druhou větu předneslo s jednoduchou zpěvností. Závěr hráči zvládli virtuózně ve velkém tempu. Některá místa byla tak zvukově inovativní, že připomínala rojící se včely v úlu, občas se vracely lehké polkové rytmy jako zašlé vzpomínky na tanec, který Smetana tak miloval a údajně i skvěle ovládal na parketu.Dvořák zde byl zastoupen naopak raným Smyčcovým kvartetem e moll/H dur, B 19, který nebyl za autorova života proveden a navíc se jej skladatel rozhodl spolu s jinými prvotinami zničit. Zachovaly se jen opsané party díky řediteli Pražské konzervatoře Antonu Bennewitzovi. V tomto ohledu je namístě, že kvartet předneslo právě těleso po něm pojmenované. V úvodním slově koncertu připomněl Jiří Bárta ještě jednu zajímavost: Dvořákův Kvartet e moll/H dur zazněl v premiéře teprve před třiceti lety, a to právě v Anežském klášteře. Zásluhu na tom mělo Kvarteto Martinů, jehož zástupkyně Jitka Vlašánková se přišla na včerejší koncert také podívat.Dvořáka hráli Bennewitzovci o poznání expresivněji než Smetanu, ve větší dynamice, s velkým vibratem, vřele (občas ne zcela bezchybnou intonací), ale ani tak to nebyl Dvořák, jak jej známe. Poctivě se prokousávali složitým předivem hlasů a motivů, ne vždy zpěvných a přehledných. Dramatické vzepětí pojednou vystřídala neúměrně rozsáhlá, klidná až mrtvá místa, kde nad cellovou prodlevou poletují a cvrlikají ostatní hlasy volně jako kolibříci a jinak ta „zamrzlá“ stagnující hudba nikam nespěje. Předobraz minimalismu? V každém případě je to skladba náročná a ne tolik vděčná. Dvořák se učil na Lisztovi a Wagnerovi, ale zároveň hledal originalitu a vlastní cestu. Bohudíky, že vyústila v to, co známe z jeho pozdějších geniálních děl…Po přestávce na temné a fantaskně barvami nasvícené pódium nastoupil francouzský Quatuor Ébène, aby spolu s Jiřím Bártou a francouzským violistou Antoinem Tamestitem provedli Schönbergovu Zjasněnou noc. Když šestice hráčů utvořila v kulisách středověkého kláštera půlkruh, jevila se v modravém šeru pódia jako nějaké tajné bratrstvo při hudebním rituálu. Škoda, že plně soustředěnou chvíli, do níž mají zaznít první tiché tóny Schönbergovy skladby, narušilo střílení a dělobuchy z jakési bengálské noci pro turisty. V centru Prahy jsou hlučné atrakce téměř na denním pořádku a ani silné zdi staletého kláštera nejsou s to ubránit před nimi svůj klid.Smyčcový sextet Arnolda Schönberga pro dvoje housle, dvě violy a dvě violoncella je inspirován básní Richarda Dehmela, popisující procházku mileneckého páru v měsíčním světle, kdy padne přiznání dívky, že je těhotná s jiným mužem. Námět veskrze romantický, s dobrým koncem (odpuštění), hudba dojímavá, naléhavá a sladká zároveň, přírodní lyrika (měsíček ve větvích stromů) – a pak že nebyl Schönberg romantik…Sexteto hrálo od prvního taktu úžasně, byli skvěle sladění a sehraní do nejjemnějších detailů dynamiky a výrazových nuancí. Jestli tohle je výsledek dvoudenního soustředění, pak všechna čest. Hráli si uvolněně s tempem, přirozeně, jako je přirozený rytmus dechu. Byla tu místa strhující dramatičnosti a zoufalství, místa křehké krásy a dojetí. Obecenstvo na to reagovalo jen konsternovaným tichem. Ještě i po doznění posledních tónů, až se strhl nadšený aplaus. Kdysi jsem slyšela hrát Zjasněnou noc tuším PKF s Bělohlávkem v jejich začátcích a to mi přišlo jako ideální provedení. Musím říct, že v sextetu se mi skladba líbila snad ještě víc. Vždycky mě zneklidňuje představa, co všechno mohl Schönberg v tomhle stylu napsat, kdyby se nevydal jiným směrem…
Hodnocení autorky recenze: 80 %

Dvořákova Praha 2014
Bennewitzovo kvarteto
Quatuor Ébène
Jiří Bárta (violoncello)
Antoine Tamestit (Viola)
10. září 2014 Anežský klášter Praha

program:
Bedřich Smetana: Smyčcový kvartet č. 2 d moll
Antonín Dvořák: Smyčcový kvartet  e moll / H dur, B19
= přestávka =
Arnold Schönberg: Zjasněná noc, op. 4

www.dvorakova-praha.cz

Foto Petra Hajská

Hodnocení

Vaše hodnocení - Bennewitzovo kvarteto - Quatuor Ébène & J.Bárta & A.Tamestit (Dvořákova Praha 2014)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na