Seanaut nabízí pozastavení v hlubinách, k intelektuálnímu ponoru ale nevyzve

Vizuálně-taneční projekt, jenž byl v mezifázi prezentován během březnového BAZAAR festivalu v rámci širšího mezinárodního projektu Nature of Us, se v oficiální premiéře představil ve Studiu hrdinů. Autorka, argentinská choreografka Carolina Arandia v úzké spolupráci s tanečnicí Sabinou Palán Bočkovou, se pro tvůrčí impulz vydala do mořských hlubin a oblastí, jako je somatika, ekologie či eko-dramaturgie nebo rituál.

Hana Strejčková
4 minut čtení
Carolina Arandia: Seanaut, Studio Hrdinů, Praha – Sabina Palán Bočková (foto František Plzák)

Scénické rozkrývání vztahu člověka a přírodního živlu neboli zobrazování lidské fascinace oceánem se neslo v potemnělé atmosféře, v zadýmeném příšeří zahušťovaném hudbou (Alanen Valtteri). V těsném napojení dění na zvukovou a světelnou kompozici (Miriam Čandíková) se industriální prostor proměňoval v tušené podvodní prostředí. Sestupování do temnějších ploch chvílemi podporovala například rytmizace průsvity připomínajícími sluneční paprsky.

Lidský faktor sice probouzel představy o zanořování a vycházení, odolnosti a času splývání, o zakoušení samoty, i přesto se jako dominantní jevila právě minimalisticky vedená vizuální estetika a sound design. Performativní esej naznačující myšlenky o souvislostech hladiny a hlubiny, proudění i víru, nezkrotnosti a nepoddajnosti, o mase i nicotnosti oscilovala mezi jemnou plynulostí, zadržováním energie a fyzickým výbojem. Jediná interpretka (Sabina Palán Bočková) oděná v upnutém kostýmu ve stylu plaveckého dresu s pokrývkou hlavy, jež evokovala obraz tradiční lovkyně perel, opanovala nabídnutý svět, do něhož vstoupit obvykle znamená buď splynout a nechat se nést, přizpůsobit sebe sama vůči prostředí, anebo klesnout, utonout, nechat se vyvrhnout. Pohybový projev performerky odrážel zpracovávání tělové zkušenosti s přírodním elementem. Byla to však navzdory choreografii, dramaturgii nebo režii především její scénická přítomnost, vlastní charisma, které ji obrazně drželo nad vodou v celkovém vyznění performance meditativního charakteru.

Zatímco během předchozího work-in-progress se tanečnice častěji stávala spolu-hybatelkou, neboť zavdávala impulzy k proměně a v dynamické fázi se dokonce jakoby nechávala strhnout pomyslnými proudy a jinými podněty, zde působila až staticky, s nadsázkou jako „kinetická instalace“. Navzdory předchozím pohybovým vazbám i nuancím, jimiž oproti novější verzi vytvářela bohatší asociační plán, se nyní jevila ztišeně. Ano, objevovalo se například kmitání končetin, časté postavení ve výponu, koordinace odlišného rytmu při pohybu tělesných částí, důraz na kontrast rezistence a fluidity. Umělecká forma vyztužená prchavostí číchsi silných dojmů působila jako hloubavá sonda do principů zadržování a upouštění energie, a také vyvažování nerovnováhy, ať v rovině lidské, posléze animální či bytostně univerzální. O to zvláštněji ale tentokrát vyzněly zcela konkrétní momenty typu rybaření nebo náznak pozice evokující pohádkovou mořskou pannu. Pantomimicko-ilustrativní projev narušoval přijetí nastaveného racionálního utlumení, obrazně se zaťal do křehké struktury tkané z mořské pěny.

Carolina Arandia: Seanaut, Studio Hrdinů, Praha – Sabina Palán Bočková (foto František Plzák)
Carolina Arandia: Seanaut, Studio Hrdinů, Praha – Sabina Palán Bočková (foto František Plzák)

Událost vysekla poklonu Zemi, obecně neovladatelné síle přírody. Nabídla ponor do enviromentálního myšlení člověka fascinovaného oceánem. Spojení abstraktních ploch vytvářelo příležitost k prohloubení individuální vnímavosti vůči prezentovaným podnětům, k ladění vnitřního rozpoložení v reakci na vnější impulzy. Nároky na pozornost ale navyšovala akcelerující propustnost mdlého a rozvláčného, jednoduše monotónnost. Tvůrčí potenciál inscenace Seanuat se tak vepsal především do estetického vyznění díla, plastických obrazů vyztužovaných rozložením dunivých ruchů evokujících příboj i nedosažitelné hloubky. Nabízelo by se do aktuálně zhlédnutého vnést filozofické perspektivy, nasadit intelektuální korunky na jednak tvůrci zmiňované inspirační zdroje, mezi nimiž v čele stojí Gaston Bachelard, tak se v myšlenkách rozběhnout do oblastí rozepsaných Bruno Latourem, vstoupit do teritoria Johna Deweyho či obecněji se zanořit do eko-dramaturgie, enviromentálně-sociologické problematiky…, ale! Seanaut z určitého úhlu pohledu nenabízí víc než pozastavení a zakoušení zprostředkované zkušenosti, z jiného – vstřícnějšího pak právě poskytuje velkorysý prostor k individuálnímu rozjímání či navazující kolektivní rozpravě.       

Carolina Arandia: Seanaut
26. května 2026, 20:00 hodin
Studio Hrdinů, Praha

Realizační tým
Koncept, choreografie a vedení: Carolina Arandia
Sound design: Valtteri Alanen
Umělecký výzkum: Carolina Arandia, Valtteri Alanen
Světelný design: Miriam Čandíková
Scéna, kostým, grafický design: Karolína Jansová
Vědecké konzultace: Marco A. Lopez Marín

Účinkující
Sabina Palán Bočková

Sdílet článek
0 0 hlasy
Ohodnoťte článek
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře