Semyon Bychkov uzavřel festival Dvořákova Praha

Veronika Vejvodová, 24.09.2015 23:19

Závěrečný večer věnovali organizátoři festivalu symfonickým epilogům Petra Iljiče Čajkovského a Antonína Dvořáka. Osmý ročník Dvořákovy Prahy tak vyvrcholil 23. září koncertem České filharmonie pod vedením Semyona Bychkova, světoznámého dirigenta židovsko-ruského původu. Na programu koncertu byla Čajkovského Symfonie č. 6 h moll a Dvořákova Symfonie č. 9 „Z Nového světa“. Otázku invence v dramaturgii koncertu, jakož i celého dvořákovského festivalu, nyní ponechme stranou. Ostatně, podle ředitele festivalu Marka Vrabce se jedná o tradici – na závěr Dvořákovy Prahy „Novosvětská“ prostě musí zaznít. Jistě by ale bylo zajímavé si místo Dvořákovy „Novosvětské“, která ale jistě na festival neodmyslitelně patří, vyslechnout na závěr (nebo jiný festivalový den) některé z Dvořákových oratorií nebo symfonických básní. Snad se posluchači dočkají v některém z příštích ročníků.
Ačkoliv byl koncert uveden pod hlavičkou cyklu sudých Dvořákových symfonií, takzvané Dvořák Collection II, na program byla uvedena Dvořákova poslední Symfonie č. 9 „Novosvětská“. Ta byla postavena do kontrastu s poslední Čajkovského symfonií, jejíž mimohudební název je „Patetická“. Obě díla, která nesou znamení posledních symfonií v životě dvou skladatelů, vyjadřují svůj programní obsah a konkrétní životní období, ve kterých se tito tvůrci právě nacházeli. Postavit vedle sebe tato díla poskytuje velmi zajímavé srovnání – zatímco Čajkovského symfonie pochází ze samého závěru skladatelova života a vyjadřuje mimo jiné pocity tvůrčího i životního vyčerpání, Dvořákova 9. symfonie reflektuje nové podněty získané během skladatelova pobytu v Americe a není zdaleka Dvořákovým dílem posledním. Zážitek s takto postaveného programu se navíc znásobí díky špičkové interpretaci České filharmonie.

Semyon Bychkov vystavěl Čajkovského „Patetickou“ na detailech po výrazové i formální stránce. Výrazné byly lyrické a citově procítěné melodické oblouky smyčců. Dvořákovu „Novosvětskou“ hrál orchestr s patřičným sebevědomím a jistotou – perfektní znalost tohoto díla byla znát snad v každém okamžiku. Všechny nástrojové skupiny byly dokonale sehrány. Bychkov vedl orchestr s jistotou a charismatem zejména v Čajkovského symfonii, jejíž intepretaci vtiskl svůj nezaměnitelný rukopis.