Severočeská filharmonie Teplice přenesla publikum do Říma

Dirigentské taktovky večera se ujal Charles Olivieri-Munroe, dnes čestný šéfdirigent teplické filharmonie, od roku 2011 též šéfdirigent Philharmonie Südwestfalen v Německu, od sezóny 2015/2016 byl nově jmenován uměleckým ředitelem a šéfdirigentem Krakovské filharmonie v Polsku.

Francouzský skladatel Hector Berlioz (1803–1869), významný představitel novoromantismu a novodobé francouzské symfonické hudby, vnesl do tehdejšího kompozičního dění mnoho nového. Požadavek velkého orchestrálního obsazení korespondoval s dobově novátorskými myšlenkami programní hudby. Jeho slavná a dnes interpretačně oblíbená symfonická předehra Římský karneval op. 9 z roku 1843 obsahově čerpá z opery o slavném italském renesančním zlatníkovi a sochaři Benvenuto Cellinim. Mezi hudebními tématy zaujalo zejména milostně laděné téma anglického rohu. Orchestrální melodie zahrané s citem pro dramatičnost a zvukový nástrojový efekt vnesly posluchače do nespoutané atmosféry římského karnevalového veselí. Ostatně tyto poznatky Berlioz nesporně autenticky získal během svého pobytu v Římě, a to díky stipendiu obsaženém v prestižní tak zvané Římské ceně, kterou Berlioz získal až po několika letech marného snažení.

S dílem Francise Poulence (1899–1963) se setkáváme na českých koncertních pódiích zřídka, a přesto se jedná o skvělou, kompozičně vícepólově promyšlenou geniální hudbu. Jako člen tak zvané Pařížské šestky, skupiny skladatelů ve dvacátých letech dvacátého století názorově prezentujících „civilizační tendence“ příkladně ve smyslu obdivu k technice, v duchu filozofie Jeana Cocteaua hledali hudbu všedního dne či odmítali romantismus. Hudba F. Poulence je naplněná bohatou melodickou invencí, kompozičně směřuje k neoklasicismu. Koncert pro dva klavíry a orchestr d moll z roku 1932 patří vedle řady nástrojových sonát k nejpopulárnějším Poulencovým skladbám, zaujme zvukovou křehkostí, a přitom technickou náročností klavírních partů. Při premiéře koncertu v Benátkách dne 5. září 1932 interpretoval skladbu coby výborný klavírista sám skladatel s Jacquesem Févrierem.

V Teplicích se v přednesu klavírních partů představilo duo skvělých italských klavíristů, kdy své interpretační mistrovství spojili Marco Schiavo a Sergio Marchegiani. Oba klavíristé koncertují jak na předních evropských koncertních pódiích, tak v zámoří, spolupracují se světovými symfonickými orchestry a věhlasnými dirigenty. Posledních patnáct let se prezentují také jako citované klavírní duo. Vydali několik společných nahrávek u firmy Decca.

Jejich koncertní vystoupení v Teplicích nelze označit jinak než za skvělé, klavírní party byly provedené s technickou brilancí, nutno ocenit jejich vzájemnou dynamickou komunikaci a souhru, rovněž precizní spolupráci s orchestrem. Koncert je prostoupen neoklasicistní čistotou a jemnou elegancí, místy sem pronikají ohlasy tehdejší populární music-hallové hudby. Kompozice je psaná v tradičním třívětém půdorysu, jemnou poetičností vyniká zejména druhá věta Larghetto, pravidelně stavěné téma vrací posluchače až na práh klasicismu. Interpreti si zde přímo lehce pohrávali s křehkou, ale přesně hranou hudbou za doprovodu jemné zvukovosti orchestru. Třetí věta Finale. Allegro molto nejvýrazněji podtrhuje sentimentalitu meziválečné Paříže, nalezneme zde i ohlasy impresionismu. Zkrátka nádherná a výborně zahraná hudba.

Interpreti reagovali na nadšený potlesk publika přídavkem, strhujícím čtyřručním Uherským tancem č. 4 Johannese Brahmse.

Po přestávce následovala krátká, ale vhodná společenská událost, kdy dirigent orchestru veřejně poděkoval hobojistovi Františku Bublíkovi za jeho práci a u příležitosti jeho odchodu do seniorské životní etapy mu popřál zejména nadále pevné zdraví.

Druhou část programu otevřela opět hudba plná křehkého koloritu a přitažlivosti, Debussyho symfonická báseň Faunovo odpoledne. Claude Debussy (1862–1918) se stal tvůrcem hudebního impresionismu, snažil se o zachycení krásy prchavosti okamžiku. Jeho hudba vychází z jemné zvukové palety, novátorské harmonie a uvolněné melodiky i rytmičnosti. Faunovo odpoledne jako své první skutečně impresionistické dílo napsal Debussy v roce 1894 pod dojmem básně francouzského lyrika Stephana Mallarmea a skladbu označil jako Preludium k Faunovu odpoledni. Snový antický příběh mýtického Fauna a tančících nymf svěřil Debussy jemné barevnosti orchestru s řadou nástrojových sól. Při podání Severočeské filharmonie Teplice nutno ocenit především vyznění dominujícího sóla flétny, dále hoboje, podbarvující tóny dvojice harf či dílčí vstupy sólových houslí. Výsledkem se stala skutečně impresionistická imaginace.

Závěrečná část koncertu opět navrátila publikum do atmosféry Říma. Italský skladatel Ottorino Respighi (1879–1936) věnoval Římu oslavnou trilogii symfonických básní Římské fontány, Římské pinie a Římské slavnosti. Programově zařazenou skladbu Římské pinie napsal v roce 1924 a použil zde velký orchestr s varhanami, klavírem, baterií žesťových a bicích nástrojů a magnetofonovým páskem. Dílo je programně členěno do čtyř částí s vlastní obsahovou náplní, plynoucích attacca – Pinie z Villy Borghese, Pinie u katakomby, Pinie na Janiculu, Pinie na Via Appiae. V barevně pestré hudbě nacházíme řadu výrazových kontrastů. Nejkřehčí, impresionisticky laděnou představuje třetí část Pinie na Janiculu. Zasněnou noční atmosféru zde evokovalo procítěně zahrané klarinetové sólo korespondující s klavírem a dále zřetelným zpěvem slavíka, zvukovým efektem zaznívajícím z magnetofonového pásku (či jiného zvukového záznamu). Celé toto oslavné dílo uzavírá strhujícím fiktivním pochodem římských legií po slavné Viae Appiae čtvrtá část velkým dynamickým efektem.

Respighiho dílo se ve svém efektním vyznění celého orchestru setkalo se spontánním ohlasem publika. Charles Olivieri-Munroe zřetelným gestem v průběhu koncertu rozlišoval rozdílnou kompoziční podobu, nástrojové požadavky a zvukově barevnou specifikaci jednotlivých, kontrastně stylových skladeb. Posluchači v téměř zcela zaplněném koncertním sále odcházeli naplněni bohatými hudebními zážitky.

Symfonický cyklus A koncert 3
8. prosince 2022, 19:00 hodin
Dům kultury Teplice

Program:
Hector Berlioz: Římský karneval, op. 9
Francis Poulenc: Koncert pro dva klavíry d moll, FP 61
Claude Debussy: Faunovo odpoledne, symfonická báseň
Ottorino Respighi: Římské pinie, symfonická báseň

Účinkují:
Marco Schiavo – klavír
Sergio Marchegiani – klavír
Severočeská filharmonie Teplice
Charles Olivieri-Munroe – dirigent