Seznamte se: Aleš Tvrdík

Představujeme současné nejúspěšnější studenty Pražské konzervatoře
Aleš Tvrdík – klarinetista

Kdy a kde jsem se narodil

Narodil jsem se 18. října 1997 v Jablonci nad Nisou.

Moje rodina a její vztah k hudbě

Z mé rodiny nikdo aktivně hudbu neprovozuje, nicméně můj dědeček v mládí hrál hned na několik hudebních nástrojů a právě on mě v mém dětství k hudbě přivedl, za což jsem mu velmi vděčný.

Jaké byly moje hudební začátky

Mé úplné začátky sahají do doby, kdy jsem navštěvoval mateřskou školu a chodil jsem do kroužku zobcové flétny, na kterou jsem pokračoval v Základní umělecké škole v Jablonci nad Nisou u paní učitelky Miroslavy Kováříkové. V jedenácti letech jsem začal studovat klarinet u pana učitele Vladislava Krejčíka.

Proč jsem si nakonec vybral právě svůj obor

Na klarinetu mě zaujal jeho velmi barevný zvuk i vzhled. Začal jsem poslouchat nejrůznější nahrávky, a když mi pan učitel Krejčík řekl, že mám dobré fyziologické dispozice, nebylo o čem dál přemýšlet.

Moje první veřejné vystoupení a vzpomínky na něj

Mé první vystoupení bylo na půdě jablonecké Základní umělecké školy a bylo to na zobcovou flétnu. Byl jsem velmi nervózní a vzpomínám si, že se mi klepaly prsty tak zřetelně, že i já sám v průběhu hraní jsem to zaregistroval. Na klarinet jsem hrál poprvé také v Základní umělecké škole a vzhledem k tomu, že jsem byl na koncertování díky zobcové flétně zvyklý, tak to bylo podstatně jednodušší.

Moji dosavadní učitelé a zkušenosti s nimi

Jak jsem se již zmínil, mou první učitelkou byla Miroslava Kováříková a jsem za to velmi vděčný, protože se stala mou “hudební maminkou”. Sedli jsme si jak po stránce lidské, tak po stránce muzikantské; z jejích hodin jsem si toho mnoho odnesl a z jejích rad stále čerpám a určitě budu čerpat i nadále. Mým prvním učitelem na klarinet byl Vladislav Krejčík. Také od něj jsem získal mnoho zkušeností, ale i svobodu ve vlastní fantazii, což mi také velmi prospělo a i díky tomu jsem si začal psát své první kadence ke koncertům, které jsem hrával, a píšu si je dodnes. Za co jsem mu nejvděčnější, je, že díky němu jsem začal spolupracovat se svým současným a podle mého skromného soudu nejlepším pedagogem hry na klarinet u nás Milanem Polákem. S ním spolupracuji již pět let a jsem mu vděčný za to, jak se pod jeho vedením neustále rozvíjím. Je to mé veliké štěstí, že u něj mohu studovat, a jsem za to velmi vděčný. Navázal jsem kontakt také s profesorkou Ludmilou Peterkovou, se kterou je to také velmi inspirativní práce.

Kterými soutěžemi jsem zatím prošel a co hlavně mně daly

1. místo v celostátním kole soutěže Základních uměleckých škol v roce 2012
1. místo a zvláštní cena poroty za mimořádný umělecký výkon v celostátním kole Základních uměleckých škol v komorní hře v roce 2013
2. místo na mezinárodní klarinetové soutěži Czech Clarinet Art v Hořicích v roce 2013
2. místo na mezinárodní klarinetové soutěži v německém Markneukirchenu v roce 2014
3. místo na mezinárodní soutěži dechových nástrojů v polské Wroclavi v roce 2014
1. místo na mezinárodní klarinetové soutěži Czech Clarinet Art v Teplicích v  roce 2015
1. místo na mezinárodní soutěži Giacomo Mensi v italském Brenu v roce 2015
1. místo na mezinárodní klarinetové soutěži Saverio Mercadante v italském Bari v roce 2015

Na každé soutěži zmíněné v předešlém seznamu jsem se hodně naučil. Osobně se mi moc líbí poslání soutěží. Navazování nových kontaktů, sledování úrovně ostatních hráčů, samotná příprava na soutěž, ale i cestovatelské zkušenosti. Když jsem poprvé letěl sám na soutěž – a to mi bylo pouze šestnáct let – jsem si příliš nevěřil. Když jsem cestoval na soutěž tento rok, bylo to naopak velmi příjemné.

Co považuji za svůj největší úspěch

Za svůj doposud  největší úspěch považuji první místo na soutěži Czech Clarinet Art v Teplicích v roce 2015, kdy jsem v sedmnácti letech vyhrál kategorii do dvaceti let s velikou mezinárodní účastí. Samotný koncert vítězů, kdy jsem poprvé okusil, co obnáší být sólistou před symfonickým orchestrem, patří mezi mé stěžejní hudební okamžiky.

Jak hodně cvičím

Cvičím v průměru tři až čtyři hodiny denně, ale odvíjí se to od mého školního rozvrhu i akcí či soutěží, které mám před sebou. Když hraji v orchestru, tak nebývá nic neobvyklého, že se doba hraní prodlouží i na 6, 7 hodin za den, nicméně se snažím dávat si pozor jak na své ruce, tak na nátisk. Myslím, že pro spoustu muzikantů je například zánět šlach noční můrou a té se snažím za každou cenu předejít.

Můj profesní vzor

Mým velkým vzorem je jednak můj pan profesor Milan Polák (který je mým vzorem nejen po stránce hudební, ale i lidské), jednak z českých jmen Milan Řeřicha, profesor na univerzitě v Luganu. Ze zahraničních jmen je to proslulá německá klarinetistka Sabine Meyer či švédský klarinetista koncertující po celém světě, Martin Frost.

Kam až bych to ve svém oboru chtěl dotáhnout

Mým cílem je úspěšně dokončit studium a po něm bych velmi rád hrál v nějakém předním orchestru. Láká mě i učení a to z toho důvodu, že mi přijde hezké předávat své zkušenosti dalším generacím. Čím bych se rád zabýval, je i komorní hra, která mě také velmi naplňuje.

Jakou hudbu provozuji nejraději

Nejraději provozuji hudbu klasickou, a proto také studuji na Pražské konzervatoři, ale velmi blízký je mi i jazz či swing.

Jakou muziku rád poslouchám

Velmi rád poslouchám sborový zpěv, především díky tomu, že jsem sám do pěveckého sboru sedm let chodil a i tato zkušenost mě hudebně velmi rozvinula a obohatila. Celkově se dá říct, že poslouchám hudbu napříč všemi žánry.

Co dalšího mám rád, jak trávím volný čas

Kromě hudby rád také sportuji. Vzhledem k tomu, že pocházím z města v těsné blízkosti hor, tak jsem již v dětství začal lyžovat a také jezdit na kole. Vždy jsem se dokázal příjemně odreagovat a rád jsem poznával nová místa. Také rád trávím svůj volný čas s přáteli a rodinou.

Co mně dokáže udělat největší radost

Největší radost mám z podpory své rodiny i přátel v tom, co dělám.

Moje největší přání

Mé největší přání je, abych měl stále takové štěstí na tak skvělé lidi i pedagogy jako doposud.

***
Milan Polák, pedagog Pražské konzervatoře
Aleš Tvrdík je jeden z nejúspěšnějších studentů klarinetové třídy Pražské konzervatoře. Je velmi talentovaný, pracovitý a cílevědomý. Jsem rád, že  mu mohu předávat zkušenosti a sledovat jeho technické zdokonalování a umělecký růst. Poprvé jsem Aleše slyšel na přípravných lekcích před přijímacími zkouškami na Pražskou konzervatoř a pamatuji si, jak výborně hrál a byl skvěle připraven svým učitelem panem Krejčíkem.

V loňském školním roce skončila pro Aleše vynikajícím výsledkem Mezinárodní soutěž Czech Clarinet Art v Teplicích, kde zvítězil v kategorii do 20 let a za svou hru sklidil uznání celé poroty. V tomto školním roce dosáhl opět dvou mimořádných výsledků, a to vítězství na prestižní soutěži Saverio Mercadante v italském Bari a v soutěži konzervatoří Pardubické dechy.

Kdybych měl popsat Alešovu hru na klarinet, tak ji tvoří krásný kultivovaný tón, precizní prstová technika, výborná intonace a na jeho věk přesvědčivý hudební projev.

Oceňuji také jeho zájem o koncerty, které pravidelně navštěvuje.

Vzhledem k tomu, že Aleš studuje teprve ve třetím ročníku Pražské konzervatoře, dá se očekávat jeho další hráčský růst a doufejme, že přibudou i další mimořádné výsledky na soutěžích a konkurzech.

www.prgcons.cz

Foto archiv Aleše Tvrdíka