Seznamte se: Filip Zaykov

Představujeme současné nejúspěšnější studenty Pražské konzervatoře: Filip Zaykov – housle
Filip Zaykov (zdroj archiv F. Zaykova / foto Nikolay Tretyachenko)


Kdy a kde jsem se narodil

Narodil jsem se 25. září 1997 v Praze.

Moje rodina a její vztah k hudbě

Nikdo z mých rodičů ani prarodičů není muzikant, ale přesto na housle hraje i moje sestra.

Jaké byly moje hudební začátky

Jako malý jsem zpíval ve sboru Bambini di Praga a v Kühnově dětském sboru. Když mi byly čtyři roky, vyhrál jsem pěveckou televizní show Rozjezdy pro hvězdy. Hned nato jsem začal hrát na housle a dva roky poté na klavír na Hudební škole hl. m. Prahy.

Proč jsem si nakonec vybral právě svůj obor

Nevím. Měl jsem doma plastové housle, jejichž zvuk mě pravděpodobně tak nadchnul, že jsem sem na ně chtěl naučit hrát.

Moje první veřejné vystoupení a vzpomínky na něj

Jelikož si stěží pamatuji, co jsem měl včera k obědu, tak tuhle vzpomínku už jsem opravdu dávno zapomněl.

Moji dosavadní učitelé a zkušenosti s nimi

Na housle jsem začal hrát v pěti letech a měl jsem štěstí, že se mě ujala paní Magdaléna Micková. Měla s námi dětmi obrovskou trpělivost a svým přístupem dokázala to, že mě hraní od začátku bavilo a do cvičení mě nemusel nikdo nutit. Také jí velmi vděčím za to, že mě ve správný čas předala mému současnému pedagogovi – Jiřímu Fišerovi. U něho jsem v současnosti už desátým rokem, je těžké popsat, kolik mně toho dal, a mám se od něj stále co učit i po takové době.

Na klavír mě od mých sedmi let až do ukončení mého studia na Gymnáziu a Hudební škole hl. m. Prahy učil Peter Toperczer. Přestože jsem se často více věnoval houslím, on se mně věnoval na maximum a má obrovský podíl na mém hudebním rozvoji.

Soutěže, kterými jsem zatím prošel, a co hlavně mi daly

Už jako malý jsem prošel hudebkovými soutěžemi a o něco později jsem začal pravidelně jezdit na Plzenecké housličky, do Nové Paky a na Kociánovu soutěž do Ústí. Mezi větší soutěže, kterými jsem prošel, patří například Concertino Praga, soutěže Kloster Schöntal v Německu, Arthur Grumiaux v Belgii nebo nedávno komorní soutěž Giani Bergamo Classic Music Award ve Švýcarsku, které jsem se zúčastnil se svým triem Incendio. Vždy jsem získal porovnání s ostatními soutěžícími a současně inspiraci a motivaci k další práci.

Co považuji za svůj největší úspěch

Doteď si asi nejvíce vážím toho, že jsem měl možnost si zahrát s mistrem Josefem Sukem. To bylo v roce 2008 v rámci koncertu Josef Suk uvádí mladé talenty.

Velká zkušenost pro mě byla vystoupit před orchestry PKF – Prague Philharmonia a Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK například s koncerty Ericha Wolfganga Korngolda a Petra Iljiče Čajkovského. Za svůj velký úspěch považuji probíhající stipendium v Akademii komorní hudby, jejímž zakladatelem je Tomáš Jamník, skrze které jsem se mohl účastnit už spousty skvělých komorních projektů se světovými sólisty a studenty z různých hudebních akademií. Dále jsem velmi rád, že díky stipendiu v Orchestrální akademii České filharmonie jsem mohl získat ty nejlepší zkušenosti, co se týče orchestrální praxe.

Jak hodně cvičím

Doba cvičení se mi velmi mění, a to hlavně podle toho, co mám zrovna před sebou. Taky ale podle nálady. Když se mi nechce, tak většinou necvičím.

Můj profesní vzor

Nemám nikoho, kdo by mi byl vyloženě vzorem. Rád poslouchám nahrávky jak všech starých mistrů, tak současných českých i zahraničních interpretů. Do těch našich patří především trojice koncertních mistrů České filharmonie.

Kam až bych to ve svém oboru chtěl dotáhnout

To nevím, asi nejdál, jak budu moct.

Jakou hudbu provozuji nejraději

Nemám žádné oblíbené období nebo skladatele. Ve všech dobách a žánrech se dá najít skvělá hudba. A naopak i ti největší skladatelé mají ve svých opusech méně povedená díla.

Jakou muziku rád poslouchám

Řekl bych, že platí to samé jako v předchozí otázce.

Co dalšího mám rád, jak trávím volný čas

Kromě hudby se už ničemu jinému moc nevěnuji. Ve volném čase rád dělám něco nepříliš náročného. Jako je třeba spánek.

Co mně dokáže udělat největší radost

Podařený koncert nebo dobrý tataráček.

Moje největší přání

Stále mít kolem sebe takové hodné lidi jako dosud.

***

Jiří Fišer, pedagog Pražské konzervatoře
Již deset let pracuji s Filipem na jeho houslovém vývoji. Jeho výrazný hudební talent a nezměrná pracovitost ho každým rokem výrazně posouvaly ke stále kvalitnější hře. Má za sebou řadu významných soutěžních úspěchů – naposledy absolutní vítězství na soutěži konzervatoří 2017. Úspěchy má i jako komorní hráč – laureát Concertina Praga nebo v současnosti jako člen Incendio tria. Za zmínku stojí i vystudovaní osmiletého Gymnázia a Hudební školy hl. m. Prahy s vynikajícím prospěchem a maturita nejen v oboru housle, ale i klavír. Pracovat s ním byla pro mne velká radost, a protože znám Filipovo pracovní nasazení a vím, jak se vždy umí poctivě připravit – přeji mu hodně příležitostí, kde by mohl předvést svoje umění.

www.prgcons.cz

Reklama

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na