Seznamte se: Jiří Trtík

  1. 1
  2. 2

Byly doby, kdy jsem cvičil na klavír celé dny – prostě jsem se od toho nemohl odtrhnout. Můj pohled na cvičení se od té doby dost změnil a nyní cvičím mnohem méně a snad efektivněji. Více než hru na klavír trénuji hlavu a hudební představivost studiem partitur. Jak říká pan profesor Farkač: „Mít pečlivě prostudovanou partituru, to je základ.“ Pokud člověk nechce jenom „taktovat“, ale chce také ukázat fráze a hudbu, musí pracovat i na manuální zručnosti, čili dirigentském gestu.

Pro skladatele je zase důležité, když pustí uzdu své fantazii, jako dítě si „blbne“ a hraje se zvuky a tóny nástroje nebo jen s hudební myšlenkou v hlavně a sleduje, kam ho dovede. Vnitřní dítě a hravost je pro mě základ hudební tvořivosti a to mě moc baví. Můžete to dělat skoro kdykoli a kdekoli, jediný problém je, že to nejde vynutit. Zbytek už je otázka řemesla a praxe.

Pokud nejsem na cestách, snažím se stabilně udržovat čtyři hodiny soustředěného cvičení či skládání denně.

Můj profesní vzor

Celoživotně vzhlížím k Janu Werichovi. Jeho osobnost, názory, humor, knihy, texty a celkové dílo mě fascinují.

Kam až bych to ve svém oboru chtěl dotáhnout

Nad touto otázkou jsem nikdy až tak nepřemýšlel. Především jsem šťastný, že mohu dělat to, co mě baví. Čím dál více si ale uvědomuji, že aranžování nebo takzvaná „spotřební hudba“ není úplně moje parketa a rozhodně v tom nevidím svou budoucnost.

Chci psát hudbu, která má obsah, a jsem si vědom toho, že mám před sebou ještě velké množství práce.

Jiří Trtík - Emo Ensemble (Finsko)
Jiří Trtík – Emo Ensemble (Finsko)

Jakou hudbu provozuji nejraději

Pokud je to hudba, tak jakoukoliv.

Jakou muziku rád poslouchám

Možná to vyzní jako klišé, ale docela rád mám ticho. (Které je čím dál těžší najít.)

Co dalšího mám rád, jak trávím volný čas

Jsem od přírody bohém. Rád se odreaguji s přáteli a také mám rád dobrý humor. Zároveň je pro mě velmi důležité pracovat na svém duchovním rozvoji, cestovat a učit se nové věci a poznávat odlišné kultury.

Moc rád také chodím pěšky. Přemýšlet a pozorovat přírodu a věci kolem během chůze mě velmi inspiruje a učí mě to rozumět světu a lidem. Nechci vymýšlet nic nového, jenom chci být schopný vidět principy kolem sebe a umět je popsat hudebním jazykem.

Co mi dokáže udělat největší radost

Velkou radost mám například z toho, když založím hudební těleso, které úspěšně funguje i bez mé přítomnosti. Speciálně bych zde rád vynesl smíšený pěvecký sbor Punkt při Pražské konzervatoři, který jsem založil spolu s kolegyní Alenou Jelínkovou a který má za sebou celou řadu úspěšných koncertů. Obrovskou zásluhu na tom mají také moji spolužáci, skladatelé Lukáš Janata a Sváťa Kůrka, kteří za mnou stojí a já za nimi.

Podobně je to také v případě ženského sboru Akordum v Uhříněvsi nebo smíšeného sboru Gaudeamus ve Světlé nad Sázavou, který jsem měl tu čest několik let vést.

Moje největší přání

Rád bych byl v životě užitečný. Nechci, aby to vyznělo jako klišé, ale po týdenním studijním pobytu v Hirošimě si přeji žít ve světě, který je postaven na základních lidských hodnotách a vzájemném respektu jednotlivých národů a jejich občanů.

(9:30 – „Dear passengers, we will soon take a brief stop in Osaka.“ No, vida. To to pěkně uteklo. Za patnáct minut vystupuji v Kjótu, kde strávím letošního Valentýna.)

***

Jiří Gemrot, pedagog Pražské konzervatoře
Když mě zhruba před šesti lety po jednom koncertu z prací studentů našeho oddělení Jiří Trtík oslovil, že by chtěl studovat skladbu a ve svém životě se zcela věnovat hudbě, byl studentem vysoké školy a k tomuto odvážnému životnímu rozhodnutí dozrál až během studia na ní. Začali jsme tehdy od úplných začátků, ale záhy jsem v Jirkovi poznal člověka nejen jasně talentovaného, ale i cílevědomého, houževnatého a pilného. Práce šla dobře kupředu a pokroky byly každou skladbou nepřehlédnutelné, takže do dnešních dnů se Jiří Trtík vyprofiloval v jednoho z nejvýraznějších studentů oddělení, na jehož kontě jsou již skladby budící oprávněnou pozornost. Zazněly nejen na školních koncertech, ale byly i dobrou reprezentací na zahraničních pódiích. Jiří Trtík má i velké organizační schopnosti. Díky praxi sbormistra v domovské Světlé na Sázavou anebo úspěšně se profilujícího sboru Punkt a souběžnému studiu dirigování i širší profesní erudici. Tato šťastná kombinace schopností, povahových vlastností a vzdělání jsou pro Jiřího Trtíka dobrým základem pro úspěšný vstup do profesionálního hudebního života. Bylo pro mě radostí prožít roky společných konzultací a jistý splín z toho, že je tato doba ponenáhlu pryč, mně vynahrazuje víra v to, že Jiří Trtík je studentem, o kterém v budoucnu budeme slýchat a s jehož uměleckou činností se budeme setkávat.

Miriam Němcová, pedagožka Pražské konzervatoře
Jirka Trtík je člověk bohémsky založený. Hudbu začal studovat oproti jiným relativně dost pozdě, ale za těch několik let, co ho znám, udělal obrovský pokrok. Dirigování je jeho druhý obor, původně snad zamýšlený jako prostředek k provozování svých vlastních skladeb, ale časem jsme oba získali pocit, že to není jen tak účelové. Pustili jsme se proto i do studia oper, kantát, oratorií…..Jirku zajímá i sborové dirigování. Na konzervatoři dokonce založil pěvecký sbor Punkt, se kterým se věnuje hlavně soudobé sborové tvorbě a provozuje premiéry svých mladých kolegů. Jiří má  i dobré organizační a produkční schopnosti, což je pro skladatele a dirigenta velmi důležité a v dnešní době téměř nezbytné. Je neustále plný elánu a optimismu, takže mu přeju, aby mu tento životní entusiasmus dlouho vydržel. Bude to v naší branži potřebovat. Držme mu palce, chystá se do ciziny na studia, tak ať je mu štěstěna nakloněna.

www.prgcons.cz

Foto archiv Jiřího Trtíka

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat