Seznamte se: Matouš Zukal

Opera Plus představuje současné nejúspěšnější studenty Pražské konzervatoře. Tentokrát je to klavírista Matouš Zukal ze třídy prof. Iva Kahánka.
Matouš Zukal (archiv Matouše Zukala)

Kdy a kde jsem se narodil
Narodil jsem se 9. února 1998 v Praze.

Moje rodina a její vztah k hudbě
V naší rodině se profesionálně hudbě nikdo nevěnoval, tatínek hrál v dětství na klavír, ale v dospělosti už nepokračoval. Celý svůj život má ale blízký vztah k hudbě a pamatuji si, že už odmala jsme doma často poslouchali nejrůznější nahrávky klasické hudby. Když jsem byl trochu starší, začali mě rodiče s sebou brát na koncerty pražských orchestrů. Jakmile jsem začal hrát na hudební nástroj, byli  mi vždy velkou oporou a ve všem mě podporovali.

Jaké byly moje hudební začátky
Mé první setkání s hudebním nástrojem bylo už v mateřské škole, kde mě rodiče přihlásili na kroužek zobcové flétny. Když jsem nastoupil do první třídy základní školy, přihlásili mě rodiče na zobcovou flétnu do ZUŠ Taussigova k paní učitelce Lucii Čistecké. Týž rok jsem k Vánocům dostal pianino, které mě naprosto uchvátilo, takže od druhého pololetí jsem začal chodit i na hodiny klavíru do téže ZUŠ k paní učitelce Silvii Vajnerové.

Proč jsem si nakonec vybral právě svůj obor
Určitě měla na mě velký vliv paní profesorka Jitka Němcová. Motivovala mě k práci, snažila se mi co nejvíc otevřít svět hudby. Díky ní jsem objevil pestré zvukové možnosti klavíru, že může znít i jako mnoho jiných hudebních nástrojů. Také mi často doporučovala návštěvy konkrétních koncertů či poslech zajímavých nahrávek. Poté jsme o nich na hodinách diskutovali. Postupně jsem si vypěstoval tak silný vztah k hudbě, že jsem si už neměl představit, že bych studoval něco jiného. Je pravda, že mě na gymnáziu bavila matematika, ale brzy jsem dal přednost hudbě.

Moje první veřejné vystoupení a vzpomínky na něj
Své první veřejné vystoupení mám zachycené na fotografiích, sám si na něj nepamatuji. Byla to odpolední přehrávka v mateřské škole, kde jsem nejspíš hrál lidové písně na zobcovou flétnu. To samé platí i o prvním klavírním vystoupení. Nejspíš jsem hrál na některém ze školních interních koncertů.

Moji dosavadní učitelé a zkušenosti s nimi
Na ZUŠ Taussigova se mě ujala paní učitelka Silvie Vajnerová, která ve mě podnítila zájem o klavír. Pamatuji si, jak jsem se těšil na každou hodinu s tím, co nového se naučím nebo jakou novou skladbu dostanu. Po dvou a půl letech mě doporučila k paní profesorce Jitce Němcové na Gymnázium a  Hudební školu hl. m. Prahy, u které jsem studoval celých  dalších 10 let. Povzbuzovala mě, abych šel do hraní naplno, byla mi oporou a předala mi mnoho ze svých znalostí a zkušeností, z nichž čerpám doposud. Nyní jsem studentem ve třídě pana profesora Iva Kahánka, který se mě snaží motivovat k práci nejenom svým přístupem, ale i svým příkladem.

Matouš Zukal (archiv Matouše Zukala)

Soutěže, kterými jsem zatím prošel, a jaký pro mě měly přínos
Soutěže byly pro mě vždy velkou motivací a už od dětství jsem na ně rád chodil. První větší úspěchy jsem získal na Karlovarské růžicce a Prague Junior Note. Později jsem se zúčastnil dalších soutěží například Mladý klavír Pražské konzervatoře, Virtuosi per musica di pianoforte, Broumovská klávesa nebo Soutěžní přehlídky konzervatoří a hudebních gymnázií. Na soutěžení se mi líbí, že člověk pozná nové hudebníky se stejnou vášní, může s nimi porovnat a načerpat inspiraci pro další práci. Často si i rozšířím obzory poslechem skladeb, které jsem doposud neznal, a jsem překvapen, jak jsou nesmírně zajímavé.

Co považuji za svůj největší úspěch
Nejvíc mě těší, když mé hraní přináší radost lidem na koncertě nebo kdekoliv jinde. Za největší úspěch považuji, když hudbou oslovím obecenstvo, když si vzájemně porozumíme. Také mne potěší pochvala od mých pedagogů, gratulace po koncertě nebo soutěžní úspěch. Každého muzikanta nadchne, když se mu podaří předat emoce od nástroje všem lidem do publika.

Můj profesní vzor
Mým profesním vzorem je samozřejmě můj pan profesor Ivo Kahánek, u kterého pokaždé načerpám spoustu inspirace, znalostí a chuti do další práce. Je mi obrovskou oporou i po lidské stránce, vím, že se na něj můžu kdykoliv a s čímkoliv obrátit a vždy se mi pokusí pomoci. Co se týče světových pianistů, nemám jediný konkrétní vzor. Poslouchám často nahrávky nejrůznějších interpretů. Mám spíše své oblíbené interpretace konkrétní skladby nebo alba.

Kam až bych to ve svém oboru chtěl dotáhnout
Po úspěšném zakončení studia na konzervatoři bych chtěl pokračovat ve studiu na vysoké škole s uměleckým zaměřením. Baví mne prakticky vše, co s hudbou souvisí. Konečné rozhodnutí zatím nechávám budoucnosti a osudu.

Jakou hudbu provozuji nejraději
Každou, která mě nějak osloví. Nikdy jsem neměl jednoho oblíbeného skladatele, i když čas od času tíhnu k nějakému směru, kterému se věnuji více než jiným. Momentálně je to hudba první poloviny 20. století, kde často objevuji díla, která jsem neznal, ale přitom mě překvapí svoji hloubkou.

Jakou muziku rád poslouchám
Nemám vyhraněný jediný hudebním žánr.  Asi budu muset odpovědět stejně jako u mimulé otázky. Rád si poslechnu jakoukoliv hudbu, která mě nějakým způsobem zaujme.

Co dalšího mám rád a jak trávím volný čas
Volný čas trávím z velké části se svojí rodinou a přáteli, bez kterých si neumím představit svět. Nicméně z dalších aktivit mě asi nejvíc baví čtení, u kterého si často vyčistím hlavu, přijdu na jiné myšlenku a opravdu si odpočinu. V létě rád jezdím na horské výlety nejen po naší vlasti, ale i do Alp.

Co mně dokáže udělat největší radost
Spousta věcí. Jakákoliv dobře odvedená práce, když např. překonám nějaký větší problém. Také když objevím dobrou knihu, dokážu z ní dlouho čerpat inspiraci.

Moje největší přání
Aby i nadále přinášela hudba radost nejen mě, ale i lidem v mém okolí.

 

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na