Seznamte se: Pavla Tesařová

Opera Plus představuje současné nejúspěšnější studenty Pražské konzervatoře. Tentokrát je to Pavla Tesařová z houslové třídy prof. Pavla Kudeláska, která nedávno oslavila úspěch na mezinárodní houslové soutěži v Miláně.

Kdy a kde jste se narodila?
Narodila jsem se 26. května 1999 v Praze.

Řekněte nám něco o Vaší rodině a jejím vztahu k hudbě…
Moje rodina je hudební, oba dva rodiče jsou profesionální klavíristé (maminka učí na Pražské konzervatoři a je korepetitorkou v Hudebním divadle Karlín). Mladší sestra studuje na Pražské konzervatoři hoboj. Hudba mě tedy provází od počátku.

Jaké byly Vaše hudební začátky?
Odmalička jsem doma poslouchala hudbu a přirozeně jsem se těšila, až také začnu hrát, tak jako všichni v rodině. Rodiče klavíristé vybrali i pro mě klavír, na který mě učil tatínek. Sestra Bohdanka si vybrala housličky, na které hrál amatérsky děda. Já jsem s ní chodila na hodiny do Hudební školy hl. m. Prahy k paní prof. Haně Metelkové. Ta mi asi po půl roce nabídla, jestli bych si to také nechtěla zkusit. Bohdanka se nakonec rozhodla, že chce mít svůj vlastní nástroj (a ne jako starší sestra). Přešla na zobcovou flétnu a později na hoboj. Zato mě housle od začátku díky nádhernému pedagogickému přístupu paní prof. Metelkové a její lásce k houslím nadchly. A už jsem u toho zůstala.

Pamatujete si své první veřejné vystoupení? Jak na něj vzpomínáte?
Mé první velké veřejné vystoupení bylo na soutěži Plzenecké housličky. Bylo mi tehdy ten den přesně osm let a vyhrála jsem první místo na své první soutěži.  Velmi ráda na tento první úspěch vzpomínám.

Jací byli vaši dosavadní učitelé a jaké s nimi máte zkušenosti?
Na housle jsem začínala u vynikající paní profesorky Hany Metelkové. Teď studuji na Pražské konzervatoři u pana profesora Pavla Kudeláska a moc mě to baví. Vážím si toho, že mám možnost pracovat s těmi nejlepšími profesory.

Účastnila jste se různých hudebních soutěží. Jaké soutěže to byly, kterých si považujete nejvíce a jaký pro Vás měly přínos?
Zúčastnila jsem se mnoha soutěží a každá z nich pro mě byla velkým přínosem a zkušeností. Od první soutěže Plzenecké housličky, která doslova odstartovala mou kariéru (zúčastnila jsem se jí poté ještě několikrát a pokaždé jsem vyhrála první cenu, nakonec dokonce i titul absolutního vítěze soutěže), jsem si odvezla první místa a absolutní vítězství  z mnoha dalších soutěží: Kocianova houslová soutěž, Talents for Europe, soutěž Mistra J. Muziky, Prague Junior Note, Nové evropské talenty, laureátství na soutěži Concertino Praga, Orfeus, Soutěž konzervatoří, Pro Bohemia, Mickova houslová soutěž, XX. Akademie V. Hudečka, Pula Croatien. Svůj nejnovější soutěžní zážitek mám z Milána.

Co považujete za svůj největší úspěch?
Je pro mě těžké vybrat jen jednu možnost. V devíti letech to byl určitě koncert s mistrem Josefem Sukem a Pražskou komorní filharmonií ve Španělském sále Pražského hradu. V jedenácti vystoupení ve Svatovítské katedrále a poté velké sólové koncerty s orchestry jako jsou například: Jihočeská komorní filharmonie, Západočeský symfonický orchestr Mariánské Lázně, polská Filharmonia Zielonogórska, Europera, Plzeňská filharmonie, Severočeská filharmonie Teplice, Komorní filharmonie Pardubice, Dvořákův komorní orchestr nebo Symfonický orchestr Českého rozhlasu. V poslední době jsem jako velký úspěch vnímala možnost zahrát si dva sólové recitály v Jižní Americe.

A nyní je to určitě mezinárodní soutěž v italském Milánu. Bylo nás 63 soutěžících v jediné kategorii bez omezení věku (já jsem patřila k těm nejmladším). Soutěž měla obrovskou úroveň. Bylo pro mě nesmírně inspirující nejenom zahrát si na takové soutěži, ale i slyšet ostatní. Mám radost, že se mi povedlo v takové konkurenci vyhrát druhou cenu! Vítězství na druhém místě s sebou nese i částku 5000 eur, koncerty v Miláně během příští koncertní sezóny, vytvoření vlastní koncertní nahrávky či rozhovory…

Koncert vítězů se konal ve slavném Verdiho sále a přišlo na něj 1500 posluchačů! Účastníci soutěže byli reprezentanti vysláni svými školami (hudebními univerzitami, akademiemi, konzervatořemi a vysokými hudebními školami) z 26 zemí nejen Evropy, ale i z USA nebo Izraele.

Jaký je Váš profesní vzor?
Snažím se inspirovat co největším množstvím českých i světových hudebníků, stejně jako umělci jiných oborů. Myslím si, že každý člověk nám může předat něco jedinečného. Rozhodně jsou mými vzory mí profesoři Hana Metelková a Pavel Kudelásek. A samozřejmě také Václav Hudeček, ke kterému pravidelně jezdím na letní akademii do Luhačovic.

Kam byste to chtěla ve svém oboru dotáhnout?
Chtěla bych mít neustále radost z hudby.

Jakou hudbu provozujete nejraději?
Pokud to jde, tak si pečlivě volím svůj repertoár. Moc ráda so vybírám z českých autorů.

Jakou hudbu ráda posloucháte?
Poslouchám nejčastěji klasiku, ale jelikož se oba moji rodiče věnují i pop music, jazzu, muzikálu a dalším žánrům, proniká ke mně i mnoho z této hudby. Obdivuji také folkor.

Jak trávíte volný čas a jaké jsou Vaše mimohudební koníčky?
Ráda se věnuji kreslení a malování. Je to můj velký koníček, který jsem zdědila po babičce a jejím bratrovi, akademickém malíři Františku Doubkovi. Ráda trávím čas v přírodě u Berounky, kde bydlím.

Co Vám dokáže udělat největší radost?
Hezký večer s celou rodinou. Čím víc nás je, tím lépe!

Jaké je Vaše největší přání?
Dělat radost lidem.

 

Slovo profesora Pavla Kudeláska o Pavle Tesařové
Pavla Tesařová patří k nejnadanějším studentkám, které jsem kdy učil. Převzal jsem ji z rukou vynikající pedagožky Hany Metelkové v době, kdy byla technicky i hudebně mimořádně vybavena a mým hlavním úkolem bylo bdít nad Pavliným uměleckým přerodem ze “zázračného dítěte” ve všestrannou, zralou umělkyni. Tato moje pedagogická vigilie nesla někdy lahodné plody, ale byla i období sucha, kdy jsem toho “malého Mozarta” nedokázal správně motivovat. Proces zrání samozřejmě není u konce, ale dle mého osobního názoru je Pavla na dobré cestě, což ostatně dokládají i její četné soutěžní i studijní úspěchy. Přestože na hodinách dochází občas ke střetům našich uměleckých představ, jsem za to vlastně rád, protože to svědčí o její schopnosti stát si za vlastním názorem. Výsledný pocit z naší spolupráce je vděčnost, že jsem mohl někoho takového, jako je Pavla Tesařová učit.