Seznamte se: Tereza Horáková

  1. 1
  2. 2
Opera PLUS představuje současné nejúspěšnější studenty Pražské konzervatoře. Tentokrát je to Tereza Horáková z houslové třídy Mgr. Pavla Kudeláska.

Tereza Horáková (foto se souhlasem Terezy Horákové)
Tereza Horáková (foto se souhlasem Terezy Horákové)

Kdy a kde jste se narodila?
Narodila jsem se v Praze – Hostivaři, kde jsem strávila celý svůj dvaadvacetiletý život.

Řekněte nám něco o vaší rodině a jejím vztahu k hudbě…
U nás v rodině nikdo profesionální muzikant není, ale můj taťka je nejgeniálnější „zpěvákokytarista“. Při večerech u ohýnku se na něj vždy s údivem koukám a baví mě sledovat, jak krásné je jen si tak hrát. Největším muzikantem v naší rodině byla stejně vždy moje milovaná kočka Nelinka. Vždy mě při cvičení bedlivě sledovala, a já se od ní učila, že pohodlí a eliminace jakýchkoli zbytečných pohybů je někdy při hře na housle to nejúčinnější.

Jaké byly vaše hudební začátky?
Vždy mě pobaví maminka, když vypráví o tom, jak jsem slyšela písničku Pátá z muzikálu Rebelové a do toho jsem tančíc a krákorajíc lítala po bytě. Říkám si, že se toho asi od mých pěti let moc nezměnilo. Každý rok na letních kurzech v Soběslavi musím hned první večer běžet k dokonalému jukeboxu v místní bowlingové herně a za doprovodu tanečních kreací přezpívat celý soundtrack z Rebelů.

Proč jste si nakonec vybrala právě svůj obor?
Já jsem prý na nic jiného hrát nechtěla. Jelikož bydlíme hned vedle ZUŠ, poslouchala jsem prý děti, jak hrají na housličky a brzy si je vydupala také.

Pamatujete si své první veřejné vystoupení? Jak na něj vzpomínáte?
Mám v paměti mnoho intenzivních, ale bohužel jen střípkovitých zážitků z mých prvních vystoupení. Jeden mi přeci jen ale utkvěl v paměti. Malá Tereza měla totiž vystupovat na svém prvním „významném“ interním koncertě v ZUŠ, jenže den předtím dostala zánět středního ucha. Samozřejmě bylo nepředstavitelné kvůli takovéto banalitě zrušit svou účast na koncertě! A tak v první řadě seděl kromě maminky a tatínka i fanklub plyšových oveček (samozřejmě dle tématu performance – Pásla ovečky) podporujících malou holčičku, která se zatlačenými slzičkami v očích a nemocným uchem statečně dohrála. Myslím si, že vůle vítězit se již nikdy neprojevila více. (smích)

Tereza Horáková (foto Ondřej Melecký)
Tereza Horáková (foto Ondřej Melecký)

Jací byli vaši dosavadní učitelé a jaké s nimi máte zkušenosti?
Musím říct, že na učitele houslí jsem měla a mám opravdové štěstí. Celou ZUŠ mě provázel Ondřej Štochl, díky němuž jsem si k hudbě vybudovala vztah a způsob vnímání, který je ve mně zřejmě hluboce zakořeněn doteď. Jelikož je Ondřej skladatel, pedagog hudební teorie a violista, způsob výuky se od jeho působení odvíjel. Poslouchali jsme mnoho hudby z různých slohových období, analyzovali skladby, které jsem hrála, dávali hudbu do souvislostí s jiným uměním, a hlavně lidskou stránkou života. Byla jsem vedena k přemýšlení nad poselstvím daných skladeb, vžití se do doby, kdy autoři díla psali a ke snaze o vyjádření smyslu skladby pro dnešní publikum. Na Pražské konzervatoři jsem první rok studovala u paní profesorky Jitky Novákové. Přátelská atmosféra v hodinách přispěla k tomu, že jsem si konzervatoř okamžitě zamilovala. Po dobu celého studia jsem byla pak v rukou skvělého pana profesora Pavla Kudeláska. Za ty roky jsem nesmírně vděčná, protože naše hodiny byly vždy plné života, intenzivních chvil, diskuzí, filozofování a radosti. Vím, že to se mnou bylo mnohdy velmi těžké, protože jsem často vymýšlela až přespříliš filozofických otázek a dbala méně na techniku a nástroj samotný. Myslím si, že jsme ale vždy po četných diskuzích a dlouhé práci našli společnou cestu, a to byla největší odměna. Na těch pět let s panem profesorem budu vždy vzpomínat s upřímným vděkem. Momentálně studuji prvním rokem na Hochschule für Musik v Drážďanech u profesorky Natalie Prishepenko. Teprve se poznáváme, ale hodiny s ní mě baví a po stránce lidské i muzikantské velmi uvolňují.

Účastnila jste se různých hudebních soutěží. Jaké soutěže to byly, kterých si považujete nejvíce a jaký pro vás měly přínos?
V dřívějších letech jsem se účastnila například Soutěže Josefa Micky, Soutěže Josefa Muziky v Nové Pace nebo Soutěže Váši Příhody v Českých Budějovicích, kde jsem vždy získala ocenění. Nebyla jsem však dítko, které by soutěže nějak zvlášť přitahovaly. Přesto vím, že každá nová zkušenost na pódiu přinesla podněty důležité pro můj další vývoj. Soutěž v netradičním slova smyslu, která v mém životě sehrála velkou roli, byla soutěž mladých českých skladatelů – NUBERG, pořádaná orchestrem Berg. V roce 2011 jsem zde premiérovala skladbu Modrá – čistá a křehká skladatele Ondřeje Štochla, která cenu NUBERG vyhrála. Velkým zážitkem byl pak koncert vítězných skladeb v Sále Martinů.

Co považujete za svůj největší úspěch?
Za moje dosavadní největší hudební úspěchy považuji dlouholeté působení v Triu Helix zaměřeném na tvorbu současných autorů. Na skladbách pracujeme (často přímo se skladateli) velmi detailně, a to je důvod, proč mě práce v tomto souboru tolik baví a naplňuje. V roce 2017 jsem měla možnost již podruhé vystoupit jako sólistka s orchestrem Berg při premiéře skladby Ve dne stíny, v noci světlo Ondřeje Štochla, a protože se koncert konal na témže místě (evangelický kostel U Salvátora) přesně šest let po premiéře Modré – čisté a křehké, byl pro mě zážitek z celého provedení o to silnější. Několik let jsem působila jako koncertní mistr Barokního orchestru Pražské konzervatoře pod vedením Jakuba Kydlíčka, což značně posílilo můj zájem o barokní hudbu a její interpretaci. Posléze jsem začala vystupovat s barokními soubory, jako například Collegium Marianum, Concerto Aventino nebo Czech Ensemble Baroque. Studium na konzervatoři jsem zakončila absolventským koncertem s Karlovarským symfonickým orchestrem. Pod taktovkou úžasné Miriam Němcové jsem měla možnost provést 1. houslový koncert Karola Szymanowského a doteď mě tento zážitek hřeje u srdce. Za svůj největší úspěch vůbec však považuji, že mě láska k hudbě za časů pandemie neopouštěla a dávala mi naději a sílu tvořit dál.

Jaký je váš profesní vzor?
Profesním vzorem je pro mě každý muzikant, ze kterého čiší lidství, pokora a vědomí toho, co chce vyjádřit.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments