Seznamte se: Žofie Součková

Kdy a kde jsem se narodila Pocházím z Hradce Králové, kde jsem při&scaron;la na svět za krásného slunečného odpoledne 16. května roku 1993. Moje rodina a její vztah k hudbě Co mohu s jistotou říci je, že hudbu v rodině milujeme v&scaron;ichni, ale asi nikdo ze začátku netu&scaron;il, že to dotáhnu dál, než je rodinné zpívání a jamování, kdy děda hraje na harmoniku, táta na hrnce, teta na kytaru a já na flétnu. Z tátovy strany rodiny mám tak hudební vlohy a po mamce zase určitou cílevědomost. Jaké byly moje hudební začátky No, někdy mám pocit, že jsem na začátku pořád. Ale jestli se tím myslí začátky v dětství, tak jako asi u každého dítěte. Kromě flétny mě bavily i dal&scaron;í činnosti jako třeba tancování, zpívání nebo divadlo. Ale úspěchy na soutěžích ve flétně nakonec nějak přebily to ostatní. Proč jsem si nakonec vybrala právě svůj obor Určitě na to měla velký vliv moje první učitelka Naděžda Tyčová, která mi dala nejen skvělé základy ve flétně, ale taky měla dost velký podíl na vývoji mé osobnosti. Je to skvělý člověk, Chorvatka s jižanským temperamentem, která mi ukázala, jak správně nakládat s láskou k hudbě. Dnes, když sama učím, zpětně čerpám z jejího přístupu k dětem. Moje první veřejné vystoupení a vzpomínky na něj Moje první veřejné vystoupení vůbec bylo v Klicperově divadle v Hradci Králové, když mi bylo pět. Ztvárnila jsem dětskou roli dcery Mary&scaron;i ve stejnojmenném představení v inscenaci dnes známého režiséra Vladimíra Morávka. Mimochodem to je i natočené pro Českou televizi. A co se týče vystoupení na flétnu, tak to mi bylo asi devět, když jsem hrála na prvním třídním koncertě, a měla jsem hroznou trému. Moji dosavadní učitelé a zku&scaron;enosti s nimi Ve svém životě jsem potkala celkem tři skvělé pedagogy, a jsem opravdu moc vděčná, že jsem měla takové &scaron;těstí a dostala se právě k nim. Mojí první a úžasnou učitelkou, jak jsem již zmiňovala, byla paní Tyčová. Aktuálně studuji ve třídě pana profesora Jana Ostrého jak na Pražské konzervatoři, tak na Fakultě umění Ostravské univerzity. Dle mého názoru je nejen u nás opravdovou &scaron;pičkou ve svém oboru a lep&scaron;ího pedagoga bych si nemohla přát. Navíc k tomu v&scaron;emu nádherně hraje a jeho sólové koncerty jsou pro mě největ&scaron;í inspirací. V rámci ročního pobytu Erasmus jsem v loňském roce studovala na Hudební akademii v chorvatském Záhřebu u profesorky a taměj&scaron;í první flétnistky Záhřebské filharmonie Renaty Penezić. Od ní jsem se nejvíce naučila, co se týče orchestrální hry, a mohla jsem si také několikrát zahrát v taměj&scaron;ím orchestru, což byla obrovská zku&scaron;enost. Také jsem zde navázala důležité umělecké kontakty a spřátelila jsem se se skvělou varhanistkou a zpěvačkou Elenou Roce, se kterou jsme měly několik koncertů po Chorvatsku a jsme pozvané i na dal&scaron;í festivaly v pří&scaron;tím roce. Soutěže, kterými jsem zatím pro&scaron;la, a co hlavně mi daly Na základní umělecké &scaron;kole jsem si pro&scaron;la národní soutěží ministerstva &scaron;kolství, mezinárodní soutěží Novohradská flétna. Na konzervatoři a na fakultě jsem se pak zúčastnila mezinárodních soutěží Flautiada v Bratislavě, Davorin Jenko v Bělehradu nebo Woodwind and Brass ve Varaždinu. Člověka to celkově motivuje, aby více a systematicky pracoval. Co považuji za svůj největ&scaron;í úspěch Snažím se spí&scaron;e radovat z maličkostí a sebe moc neprožívat. Ale určitě mě moc potě&scaron;ilo, že jsem uspěla v konkurzu na konzervatoři o absolutorium s orchestrem, takže si budu moct sólově zahrát s Hradeckou filharmonií. Jak hodně cvičím V průměru tak kolem tří hodin denně. Když je soutěž, nějaký důležitý koncert nebo jsem byla na Erasmu, tak klidně i pět. Můj profesní vzor Co se týče flétnového umu, tak určitě pan profesor Ostrý. Na masterclassu v Rakousku mě také velice zaujala francouzská pikolistka Nathalie Rozat. Hrála nádherně nejen na flétnu, ale i na pikolu, a navíc je to velmi sympatický a laskavý člověk. Kam až bych to ve svém oboru chtěla dotáhnout Momentálně bych chtěla hlavně hrát, pokračovat ve studiu, které mě nabíjí a inspiruje. Hodně mě baví sólové koncerty s doprovodem varhan, kytary či jiného nástroje. Být součástí malého komorního uskupení nebo udělat konkurz do vyhlá&scaron;eného orchestru by mě také moc potě&scaron;ilo. Velké sny malého studenta si ale nechávám je&scaron;tě pro sebe. Jakou hudbu provozuji nejraději Takovou, která dělá radost ideálně nejen mně, ale i posluchačům. Co se týče období, ráda hraji barokní hudbu a hudbu dvacátého století. Na baroku mě fascinuje čistota a lehkost a v moderní hudbě mě zase baví polyrytmie a různé moderní prvky, které si mohu na svém nástroji vyzkou&scaron;et. Jakou muziku ráda poslouchám S příchodem na konzervatoř jsem začala poslouchat více articifiální hudbu, kterou také provozuji, konkrétně opět baroko nebo dvacáté století, ale někdy také ranou vokální polyfonii nebo romantismus. Z té populárněj&scaron;í scény mám ráda jazz nebo world music, v poslední době se vracím například k uskupení Portico Quartet. Fascinuje mě rytmus a barvy, se kterými pracují. Co dal&scaron;ího mám ráda, jak trávím volný čas Velmi důležitá je pro mě rodina a přátelé, na které bohužel nemám tolik času. Takže ať už je to cyklistika, hory, volejbal, živé koncerty, divadlo, degustace vín nebo jen procházky v přírodě, je to právě rodina a blízcí přátelé, bez kterých by to v&scaron;echno nedávalo smysl. A co mě nejen baví, ale i pomáhá v profesním životě, je jóga. Co mně dokáže udělat největ&scaron;í radost Když potě&scaron;ím někoho druhého. Moje největ&scaron;í přání Zdraví a &scaron;těstí mé rodiny a mých blízkých. A kdybych měla tu moc, tak světový mír. Jan Ostrý, pedagog Pražské konzervatoře Žofii jsem poprvé sly&scaron;el před &scaron;esti lety, během celostátního kola soutěže základních uměleckých &scaron;kol. Nadchla mě tehdy svým krásným tónem a svěží muzikalitou. A to jsou výrazné znaky její hry dodnes. Co více si přát. Moc jsem jí po výkonu, a hlavně paní učitelce Naděždě Tyčové, gratuloval za báječně připravenou soutěž a po krátkém rozhovoru v&scaron;e dopadlo tak, že Žofie nastoupila o několik měsíců později do mé flétnové třídy na Pražské konzervatoři. Od pátého ročníku konzervatoře studuje souběžně i na Fakultě umění Ostravské univerzity. V rámci studijního pobytu Erasmus+ strávila minulý rok na Hudební akademii v Zagrebu, kde si díky svým flétnovým kvalitám zahrála v orchestru Zagrebské filharmonie, vyhrála mezinárodní soutěž ve Varaždinu a byla laureátkou soutěže v Beogradu. Nejnověji ji čeká absolventský koncert jak na Pražské konzervatoři, tak na Ostravské univerzitě. Žofi, držím palce! www.prgcons.cz

Mohlo by vás zajímat