Shino Sakurado a cesta do hlubin duše Markýzy de Merteuille

První sólistka baletního souboru Národního divadla moravskoslezského Shino Sakurado je další z interpretek, jež byly letos nominovány na Cenu Thálie. Křehká tanečnice s japonskými kořeny zaujala rolí jedné z nejznámějších záporných hrdinek evropské literatury, Markýzy de Merteulle v jednom z četných tanečních zpracování Nebezpečných známostí, tentokrát z choreografické dílny Krzysztofa Pastora. Jak se s touto rolí sžívala a co ji vůbec přivedlo na ostravská jeviště? Nejen o tom v dnešním rozhovoru.

Tanec jste začala studovat v Japonsku, ale své vzdělání završila v Evropě. Proč jste se rozhodla odejít tak brzy?
V Japonsku je mnoho soukromých baletních škol a baletu se věnuje mnoho lidí. Ale balet není součástí japonské kultury, takže je velmi obtížné získat v tomto oboru stálé zaměstnání. Není tu mnoho dobrých souborů a diváci ani na balet do divadla nechodí. Vláda baletní umění finančně nepodporuje, takže je nesmírně těžké v Japonsku získat práci a mnoho mladých talentovaných tanečníků odchází do zahraničí. Doufám, že se to zlepší.

Vaší nejobdivovanější současnou rolí, která vyústila i v nominaci na Thálii, je Markýza de Merteuille v Nebezpečných známostech. Jak jste si k ní našla cestu? Ve stejné inscenaci tančíte také Madame de Tourvel, což je velmi rozdílná postava.

Během příprav tohoto baletu jsem si uvědomila, jak komplikovanou postavou Markýza de Merteuille je. Má mnoho tváří, emocí, působí tolika různými dojmy. Myslím, že je to velmi silná žena, ale má uvnitř v sobě nějaké strachy nebo deprese, takže je tajuplná. Bylo opravdu obtížné přijít na to, jak ukázat v rámci baletní inscenace její charakter v plné šíři. Madame de Tourvel je v tomto směru jednodušší postavou. Je čistá a nevinná, věří v opravdovou lásku. V porovnání s Madame de Tourvel bylo těžší hrát Markýzu de Merteuille. Chci určitě hledat vývoj její postavy dál.

Když máte nastudovat roli, která má svůj předobraz v dramatu, románu apod., přečtete si předlohu předtím, než práce na baletu začne? Četla jste Nebezpečné známosti?

Z knihy jsem přečetla jen několik pasáží, ale mnohokrát jsem viděla film. Mám ho moc ráda a pomohl mi poznat některé charaktery.

Stalo se vám někdy, že jste musela ztvárnit postavu, kterou jste skutečně nesnášela? Co v takovém případě tanečník dělá?

To se mi ještě nestalo, že bych svou postavu vysloveně nenáviděla, takže těžko říct. Snažím se v postavách vždy najít něco, co znám, a pochopit jejich pocity. Nevím, jak to mají ostatní tanečníci, ale věřím, že si každý dokáže najít na roli něco, co ho nakonec baví.

O záporných postavách jsem se nedávno bavila s hercem, který vzpomínal na režiséra, jehož klíčovou metodou bylo objevit, proč se ta která postava stala zlou, a tak nikdy nenechal herce, aby postavu cítili jako stoprocentně zápornou. Říkal, že každý člověk se narodil jako nevinná bytost, bez ohledu na to, že potom došel na křižovatku, ze které nebylo návratu. Dokážete také vidět zasuté dobro ve zlých postavách, jejich minulost?

S tím přístupem naprosto souhlasím. Možná je někdo nyní evidentně „zlý“, ale ráda nacházím příběhy, které jsou někde za tím. Vždycky to dodává postavě hloubku a já věřím, že ji skutečně mají. Je moc zajímavý proces, když si charakter postavy buduji uvnitř sebe.

Nebezpečné známosti jsou neoklasickým baletem postaveným na dramatické jevištní akci. Jaká byla spolupráce s Krzysztofem Pastorem při nastudování inscenace?

Hodně nám toho říkal o emocích a duševním rozpoložení postav. To bylo působivé. Také nám říkal, že lidé musí vidět, jak jsou postavy na scéně na sebe stále vzájemně napojené, jsou vidět vztahy, že to do díla vnáší větší dramatičnost. Má charakteristický pohybový slovník, v němž každý pohyb má nějaký smysl. Pečlivě všechny ukazoval, vysvětloval jejich významy v souvislosti s charakterem postav, to mi při nastudování velmi pomohlo.

Měla jste úspěšnou kariéru v Polsku, proč jste se rozhodla dál pro Českou republiku a Ostravu?

Byla jsem v Polsku šest let a už jsem si říkala, že je to dlouho a potřebuji něco nového. Myslím, že v životě tanečníka je to normální a že je vůbec důležité hledat nějaké nové výzvy.

Jak často vidíte svou rodinu, máte čas někdy jezdit do Japonska?

Vždycky se tam vracím o letních prázdninách, vídáme se tedy jen v létě. Občas jezdí na představení do Evropy a mohou mě vidět tančit, to mě vždycky moc potěší, ale často to nebývá.

Kdy jste se se poprvé setkala se současným tancem? Jako divák i jako tanečnice.

Když jsem začala studovat na Royal Ballet School v Antverpách, kde jsme měli hodiny současného tance i vlastní vystoupení. Viděla jsem v té době mnoho současných kusů na repertoáru Royall Ballet of Flanders, což bylo úžasné. V Japonsku se prakticky se současným tancem nesetkáte, ale když jsem přijela do Evropy, zamilovala jsem se do něj.

Klasika, neoklasika, moderna, současný tanec – který z nich je „váš“ styl?

To je moc těžké říct. Upřímně, nejradši mám neoklasiku a současný tanec. Ráda tancem vyjadřuji své pocity, takže klasická technika je samozřejmě krásná, ale víc svobody nacházím v neoklasice a současných stylech.

Bylo těžké si na současný tanec a jeho pohybové principy navyknout, když jste doma měla jen klasické baletní vzdělání?

Zpočátku pro mě bylo těžké se chytat, pokud jde o samotný pohyb, ale když jsem právě pochopila, jak důležitý je výraz, moc mi to pomohlo. Našla jsem si vlastní cestu, což je myslím v současném tanci nesmírně důležité.

V klasickém repertoáru jste v poslední době tančila Mercedes v Donu Quijotovi a nyní jste nastudovala i roli Kitri, tedy zase dvě role v téže inscenaci. Jak dalece se takové role mohou lišit v rámci klasického baletu?

Mercedes, kterou jsem tančila jako první, je vyzývavá a zralá žena. Kitri je mladá, čistá, plná síly a zábavná. Myslím, že Don Quijote je komediální balet a že Kitri a Basil musí být jádrem celého příběhu. Kitri tedy musí umět vytvořit řadu vtipných okamžiků, a mě hrát v komediích baví. Moc mě baví Kitri tančit a musím říct, že si opravdu vážím toho, že jsem tuhle šanci dostala.

Když tedy studujete roli v klasickém baletu, co je na prvním místě – technika nebo porozumění charakteru postavy?

Učíme se choreografii, takže nejdřív technika, ale stejně už přitom na roli myslím, snažím se porozumět dané situaci a chvíli, také smyslu nebo významu pohybu, který provádím. Klasické balety mají určitý daný základ pohybů, které je potřeba technicky zvládnout, ale dát jim význam je důležitá práce, kterou už člověk udělá ve svém vlastním těle. Ten proces mám moc ráda.

Máte oblíbené choreografy?

Na repertoáru máme choreografii Rain Dogs Johana Ingera, a vždycky když tenhle kus tančím, najdu v něm něco nového, což je skvělé a ráda bych ho ještě dál dělala. Můj sen je také zatančit si v choreografii Williama Forsytha, mám moc ráda jeho styl na pomezí neoklasiky a moderny. A miluju i Jiřího Kyliána. Jeho choreografie jsou velmi hluboké a je velmi obtížné je tančit, ale také velmi krásné.

Shino Sakurado

Narodila se v Japonsku, kde získala své taneční vzdělání. V roce 2009 absolvovala baletní školu Royal Ballet School v Antverpách v Belgii. Zúčastnila se mnoha soutěží a k jejím nejvýraznějším úspěchům patří 1. místo na mezinárodní soutěži v Jokohamě v roce 2006 a 2. místo a udělení stipendia na Mezinárodní baletní soutěži NBA v Tokiu v roce 2007. Od sezóny 2009/2010 působila v Teatru Wielkim v Poznani jako demisólistka a od roku 2011 se stala sólistkou. V roce 2014 byla navržena na Cenu pro nejlepší tanečnici v Polsku. Od sezóny 2014/2015 se stala demisólistkou baletu Národního divadla moravskoslezského a od sezóny 2016/2017 byla jmenována první sólistkou. V jejím repertoáru kromě klasických titulů jsou díla světových choreografů, jakými jsou například Uwe Scholz, Jiří Kylián, Johan Inger, Krzysztof Pastor. V prvním ročníku Moravskoslezských kulturních Cen Jantar za rok 2017 byla nominována za sólový výkon v choreografii Rain Dogs, v roce 2018 byla na toto ocenění nominována za roli Mercedes v baletu Don Quijote. V roce 2019 získala úzkou nominaci na Cenu Thálie za roli Markýzy de Merteuil v inscenaci Nebezpečné známosti.