Síla osudu libereckého divadla

  1. 1
  2. 2

Ředitel Divadla F. X. Šaldy v Liberci Martin Otava nese „svůj kříž“ statečně, podobně jako ředitelé většiny oblastních divadel, která jsou zřizována a financována zatím víceméně pouze svými městy. Osvícení zřizovatelé těchto divadel (a dalších kulturních institucí), kteří se dívají do budoucnosti s otevřeným hledím, se zajisté postupem času přesvědčují o známé pravdě, že kultura je zaručeným prostředkem k oživení ekonomiky města a že spolu s necitlivými a necitelnými škrty v kultuře se do měst vkrádá místo oživení a kultivace klimatu šeď a nuda odlehlé provincie. Mimochodem: rakouské město Linec si právě proto v dubnu tohoto roku navzdory finančním potížím otevřelo nové divadlo pro operu, muzikál a pro balet a tanec. Právě proto, že myslí dopředu. Po převratu v roce 1989 byla u nás kulturní politika téměř tabu jenom proto, že tento terminus technicus používala i komunistická terminologie. Chyba – pokud jsme se zřekli nezbytných řádů a zákonů ve prospěch tržního hospodářství vymknutého z kloubů, zbytečně jsme potrestali sami sebe. Podřezáváme si větev, na které sedíme, takže: Dobře nám tak!Pokud v rámci úsporných finančních opatření zvolíme taktiku hlavy strčené do písku a nutíme stabilizované a úspěšné městské divadlo do opatření, která se rovnají jeho likvidaci, bereme sami sobě vítr z plachet. Ale divadla bojují o přežití… Mají dvě krajní možnosti: buď se vzdávají jakýchkoli nových dramaturgických podnětů a zvou co nejkonzervativnější inscenátory, anebo zvolí jako Ostrava a také Liberec jinou cestu, která není návratem k tomu, co zmrtvělo už někdy v šedesátých letech minulého století. Ředitel Martin Otava se na takovou cestu vydal – ať tedy žije!!! Inscenací Verdiho Síly osudu vyzkoušel již druhého debutujícího mladého režiséra, tentokrát Tomáše Pilaře, prvního absolventa mladého pedagoga Tomáše Studeného z brněnské JAMU. První v pořadí byla na libereckém jevišti rovněž začínající mladá režisérka Linda Keprtová (také z JAMU), která pro svou koncepci Massenetova Dona Quichotta získala – stejně jako teď Tomáš Pilař – celý soubor včetně šéfa opery (a zároveň dirigenta inscenace) Martina Doubravského a byli za svou práci odměněni na celostátním pražském festivalu Opera 2013 Libuškou od komise kritiků.

Verdiho Síla osudu je tedy už druhým platným pokusem stejného rodu. Dá-li ředitel divadla v téže sezoně příležitost dvěma mladým režisérům, kteří jsou evidentně talentovaní a prokázali, že jsou schopni předložit průkaznou koncepci inscenace a posléze ji i zrealizovat, je to, domnívám se, ta nejlepší investice do budoucnosti. Tomáš Pilař je zároveň scénografem i režisérem, pro tentokrát však (domnívám se, že pro dobro věci a pro klid v duši) spolupracoval s Alešem Valáškem jako s autorem scény a kostýmů a se světelným designérem Danielem Tesařem. Myslím si, že právě Síla osudu je jednou z inscenačně nejtěžších romantických oper. Její rozkročení mezi smrtelně vážnou tematikou osudu a viny na jedné straně a komickými scénami s bratrem Melitonem a případně i se záhadnou Preziosillou na straně druhé je velikým problémem i pro velmi zkušené operní režiséry. A to se nezmiňujeme o krkolomně obtížných pěveckých partech všech hlavních postav, kde se nešetří velkým hlasovým rozpětím i prudkými kontrasty dramatismu a lyrismu. Jak vytvořit celistvou inscenaci – vyhrotit kontrasty, nebo usilovat o jejich smíření?Talentovaný Tomáš Pilař vstoupil na jeviště Divadla F. X. Šaldy jako odpovědný umělec. Především ve spolupráci s dirigentem Martinem Doubravským zvolili takovou dramaturgickou podobu opery, aby posílila určitou posloupnost jednotlivých scén ve smyslu rozvoje příběhu. Jednotlivé scény režisér dovedně „stříhá“ co do proměnlivého jevištního prostoru a daří se mu v odpovídajícím temporytmu udržet i přestavby, při nichž spouští neprůhlednou bílou oponu a k ní podle potřeby přiřazuje zvuk cikád, kvílení severáku, duté zvuky neznámých kroků nebo šumění lijáku. Po skvěle zahrané předehře (bravo Martin Doubravský a orchestr) následovaly jednotlivé scény, které sice občas poznamenala ne zcela dokonalá souhra orchestřiště s jevištěm (to spraví, doufejme, další reprízy), avšak nasazení, s nímž dirigent dirigoval a orchestr hrál, bylo opět obdivuhodné. Mladí jevištní spolupracovníci šéfa Doubravského zjevně animují a motivují k mimořádným výkonům. Sbor dovedně vedený sbormistrem Martinem Veselým až na drobná zaváhání také splnil svůj nelehký úkol (včetně živého a velmi proměnlivého rozehrání akcí) na jedničku.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Verdi: Síla osudu (DFXŠ Liberec)

[Celkem: 1    Průměr: 5/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na