Silvestrovský klavírní kurýr
Krátké filmy pro dobrou náladu i pro vaše děti
Laurel a Hardy
The Music Box je krátká filmová komedie Laurela a Hardyho vydaná společností Metro-Goldwyn-Mayer v roce 1932. Ve filmu se známá filmová dvojice pokouší přesunout klavír po dlouhých schodech.
Charlie Chaplin
Charlie a jeho partner mají dodat klavír na 666 Prospect St. a převzít jeden z 999 Prospect St.
Marx Brothers
Big Store (1941) je komediální film bratří Marxů, ve kterém Groucho, Chico a Harpo způsobují zmatek v obchodním domě.
Iván Fischer a jeho Happy Birthday
Maďarský verbuňk
Mozart versus Salieri
Nesmrtelný film Amadeus
Klasická bramboračka
57 melodií od 33 skladatelů
Tom & Jerry
Slavný kočičí koncert
Victor Borge
Zábava s klaunem klasického klavíru
nebo
Panda Andy a datel Woody
Velký hold Fryderyku Chopinovi, vytvořený v roce 1947.
Beethoven: Turecký pochod pro 8 klavírů
Gina Bachauer, Jorge Bolet, Jeanne-Marie Darré, Alicia de Larrocha, John Lill, Radu Lupu, Garrick Ohlsson a Balint Vázsonyi
Vivaldi: Čtvero ročních dob – Jaro pro 4 klavíry
Yuja Wang, Emanuel Ax, Nelson Goerner, Julien Quentin
Veselé hudební příběhy a citáty
Nejkratší kritika
Bivoš Kleprtáček měl včera klavírní recitál. Proč?
Jak se jmenuje smějící se klavír?
Yamaha-hahahahaha
Reakce klavíristy
Publikum na klavírním recitálu bylo zděšené, když někde mezi diváky zazvonil telefon. Sólista nezaváhal a z pódia zvolal: „Pokud je to můj agent, řekněte mu, že pracuji!“
Bůh je neomylný
Otázka: Jaký je rozdíl mezi klavíristou a božstvem?
Odpověď: Bůh si nemyslí, že je klavírista.
Koupě klavíru
„Rád bych si u vás koupil klavír, ale jen s malou úpravou.“
„Tak, co bychom měli změnit?“ – „Pouze cenu.“
Poslední volná židle
Před jedním americkým vystoupením se Arthur Rubinstein rozhodl, že se před koncertem projde okolo koncertní síně. Když se vrátil, uvaděč jej nechtěl do sálu pustit s tím, že koncert je vyprodán. Rubinstein odvětil: „Jelikož tam vystupuji, dovolíte, abych si sedl alespoň na židli u klavíru?“
Nejjemnější pianissimo
Během koncertu v Carnegie Hall dáma v první řadě usnula. Hromový potlesk po koncertu Artura Schnabela dámu vzbudil a pianista dezorientované posluchačce řekl: „Není to moje vina, snažil jsem se hrát co nejjemněji.“
Minutový vztah Fryderyka Chopina
Fryderyk Chopin po přestěhování do Paříže komponoval a hrál recitály. Podle přátel měl Chopin velmi krátký poměr s hraběnkou Potockou. Opravdu byl krátký: věnoval jí Minutový valčík.
Dobrá, lepší, nejlepší
Když se student zeptal Artura Schnabela, jakou částku si bere za lekci, pedagog uvedl, že 150 dolarů. Když student odpověděl, že si takovou sumu nemůže dovolit, Schnabel odpověděl: „Dávám také lekce za 50 dolarů, ale nejsou moc dobré.“
Dvakrát sebevědomý klavírista
Slavný klavírista je požádán o jeho recept na úspěch: „Trefit se správně, pánové. Stačí, když stisknete správnou klávesu ve správný čas. Pak nástroj hraje sám.“
Po koncertu je klavírista dotázán: „Myslíte si mistře, že ještě existují skutečně geniální umělci?“ – „Ano, ale je nás velmi málo…“
Mysteriózní zlatý poklad ukrytý v pianinu
Navzdory velkému pátrání nebyl nalezen majitel 900 mincí z let 1847–1915 ukrytých v pianinu Broadwood & Sons z roku 1906, které bylo věnováno manželským párem škole v Shropshire. Mince, většina z doby vlády královny Viktorie, jsou směsí 91,7 procenta čistého zlata a stříbra. Celkově to odpovídá váze více než 6 kilogramů zlata. Mince, které objevil ladič, se našly pečlivě uschované za rámem a byly zašité v sedmi plátěných obalech, svázaných koženou šňůrkou.
Navzdory důkladnému vyšetřování a výzvám se nepodařilo najít původního majitele. Poklad se podle agentury AP obecně dělí mezi majitele, v tomto případě školu v Bishop’s Castle v anglickém hrabství Shropshire, a nálezce.
více zde
Mozartův sprostý kánon
Třídílný šestihlasý kánon v B dur Leck mich im Arsch (Vyliž mi prdel) je dílem Wolfganga Amadea Mozarta. Kánon nebyl za života skladatele zveřejněn, až v roce 1799 jej Constanze Mozart zaslala lipskému vydavatelství Breitkopf & Härtel k publikaci s poznámkou, že text je třeba pro zveřejnění upravit. Vydavatel změnil název a první verš kánonu zní „Lasst froh uns sein…“ (to jest „Buďme rádi, že…“).
Původní Mozartův text nebyl dlouho známý, jen vstupní slova byla zapsána v publikačním katalogu Breitkopf & Härtel. Teprve v roce 1991 byl v hudební knihovně Harvardské univerzity nalezen výtisk s ručně psanými originálními texty. Ačkoli tento záznam pochází z neznámého zdroje, vzhledem k tomu, že texty jiných děl Mozarta v tomto tisku byly uznány za autentické, byla pravost nálezu potvrzena. Dílo dostalo v Köchelově seznamu číslo 231.
Od svého třetího vydání katalogu v roce 1937 je dílo vedeno pod číslem 382c, a je tedy zařazeno do skupiny drobných příležitostných děl, jakým je i dílo Leck mir den Arsch fein recht schön sauber (Vyliž mi prdel pěkně správně krásně dočista – 382d), o němž se však později ukázalo, že jej zřejmě nesložil Mozart. Jeho autorem je Václav Trnka z Křovic, táborský fyzik, profesor a amatérský hudebník, který žil v letech 1739–1791. Trnka podle záznamů složil minimálně jednašedesát kánonů, všechny na text slavného libretisty Pietra Metastasia.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
