Simon Rattle a Magdalena Kožená opět skvěle s Českou filharmonií – tentokrát i s mladými hudebníky

Výjimečný koncert – obsazením i dojmem pro posluchače v sále i televizní diváky - připravila Česká filharmonie jako čtvrtý a poslední večer z cyklu Pomáháme s Českou filharmonií. Tentokrát měl koncert upozornit na důležitost dárcovství krve a též podpořit Nadační fond Magdaleny Kožené a její projekt ZUŠ Open. I proto se v rámci programu sestávajícího z Dvořákových Slovanských tanců (převážně z jejich druhé řady), Mahlerových Pěti písní na slova Friedricha Rückerta a Lidových písní pro mezzosoprán a orchestr Luciana Beria kromě České filharmonie představilo i další hudební těleso – Česká studentská filharmonie.

Simon Rattle se před Českou filharmonii vrátil po necelém roce a půl. Při jeho prvním koncertě s tímto orchestrem zazněla Dvořákova symfonická báseň Zlatý kolovrat a Mahlerova Píseň o Zemi, kde jeho choť Magdalenu Koženou v pěveckém partu doplnil novozélandský tenorista Simon O’Neill. Magdalenu Koženou pojí s Českou filharmonií již více než dvacetiletá příležitostná spolupráce. Slyšet u nás oba manžele, kteří jinak často vystupují na světových pódiích společně, je každopádně hudebním svátkem.

I tentokrát byl vrcholem večera Mahler. V intimně laděných Rückertových písních byl projev Magdaleny Kožené – od začátku pěvecky suverénní ve všech polohách, avšak neokázalý, oplývající přitom výrazovými nuancemi – skutečně imponující. Výrazný podíl na mimořádné působivosti této části programu měli též v sólech velmi citlivě hrající první hráči filharmonie. Ostatně po doznění poslední páté písně („Ich bin der Welt abhanden gekommen“) v pianissimu a po dlouhém tichu přišel dirigent gratulovat hráči na anglický roh.

Druhým písňovým cyklem byly Lidové písně pro mezzosoprán a orchestr Luciana Beria. Jedná se o jedenáct písní či popěvků různých národů v efektním a posluchačsky atraktivním orchestrálním zpracování, snad někdy až na hranici kýče. Pěvkyně zde mohla ve výrazu i vokálním uchopení plně ukázat temperament (a v náznaku až jazzový či bluesový “feeling”), který u ní člověk jaksi nečeká. Pro trochu odlehčený program – a jako kontrast k předchozímu Mahlerovu cyklu – to bylo vhodné číslo programu.

Slovanské tance byly rozložené do třech bloků na úvod, uprostřed a na závěr koncertu. Simon Rattle je interpretoval ne jen jako brilantní skladby pro „promenádní“ koncerty, ale též velmi emotivně, na způsob závažnější romantické symfonické hudby (Dvořák zněl snad místy trochu jako Čajkovskij). Jeho pojetí bylo promyšlené, vypracované, zdůrazňující náladové kontrasty.

Ze svého přístupu nemusel slevit ani poté, když Českou filharmonii na pódiu vystřídala Česká studentská filharmonie, jejíž koncertní mistryní pro tento večer byla členka ČF Magdaléna Mašlaňová. Tento orchestr složený ze studentů různých hudebních škol (od hudebního gymnázia přes konzervatoř až po akademii) a mladých profesionálů, včetně členů orchestrální akademie ČF, se pravidelně prezentuje v rámci úspěšných edukativních pořadů organizovaných právě Českou filharmonií. Pro tento večer jej doplnili též vybraní žáci ZUŠ. V podání tohoto tělesa zazněly z druhé řady Slovanských tanců č. 8 (Polonéza) a 5 (Špacírka) a k tomu č. 8 z první řady (Furiant). Mladí hráči se prezentovali nadšeným, avšak současně soustředěným výkonem. Vystoupení – a osobní zkušenost – s tak význačným světovým dirigentem bude pro všechny zúčastněné zajisté velkým zážitkem, inspirací a motivací pro jejich další profesionální hudební dráhu či prostě život s hudbou.

Samotná Česká filharmonie (na pozici koncertního mistra se vystřídali Jan Mráček a Jiří Vodička) předvedla velmi kvalitní výkon. Slova Simona Rattla o radosti z práce s tímto orchestrem i jeho mimořádných kvalitách citovaná v rámci prezentace koncertu tak rozhodně nepůsobila jako fráze.

Koncert byl vysílán v přímém přenosu Českou televizí (a je dostupný ze záznamu). Čas během technických úprav pódia v něm vyplnil střídmým zasvěceným komentářem a rozhovory s Petrem Kadlecem, vedoucí oddělení vzdělávacích programů ČF, a Markem Juklem, prezidentem Českého červeného kříže, moderátor Jiří Vejvoda.

Tento koncert byl opravdu výjimečným počinem. Ostatně byl naplánován a připraven ve velmi krátkém čase, když se v současné mimořádné době otevřelo „okno příležitosti“. Přinesl výborné umělecké výkony slovutných umělců i mladých hudebníků, to vše pro veřejně prospěšné účely. Symbolicky se též stal jakýmsi předělem mezi dobou epidemie, kdy živé umění bylo utlumeno, a dobou, kdy lze koncerty pořádat za (téměř) standardních podmínek a navštěvovat ve větším počtu. Snad lze doufat, že to tak na dlouhou dobu již zůstane.

Hodnocení autora recenze: 100%

 

Pomáháme s Českou filharmonií IV
13. června 2020, Dvořákova síň Rudolfina 

Magdalena Kožená – mezzosoprán
Česká studentská filharmonie
Vybraní žáci základních uměleckých škol
Česká filharmonie
Simon Rattle – dirigent