Skladatel Jan Ladislav Dusík se narodil před 260 lety

  1. 1
  2. 2
Skladatel, klavírista a hudební pedagog Jan Ladislav Dusík, též Dussek nebo Dussik (12. února 1760 – 20. března 1812), patří k nejvýznamnějším českým hudebníkům působícím na přelomu 18. a 19. století v zahraničí. Jako skladatel byl důležitým předchůdcem romantického hudebního stylu a jako interpret byl jednou z klíčových osobností vývoje moderní klavírní hry. Klavíru se převážně věnoval i ve své skladatelské tvorbě. Ve své době byl jedním z nejslavnějších klavíristů, skladatelů a pedagogů.
Jan Ladislav Dusík (anonym, olej na plátně 18. století)

Jan Ladislav Dusík se narodil v Čáslavi a základy hudebního vzdělání získal od svého otce Jana Josefa Dusíka, kantora, varhaníka a skladatele, který si získal úctu například i Josepha Haydna. Na jeho hudební výchově se patrně podílela též matka Veronika, rozená Štěbetová, talentovaná harfenistka a zpěvačka. Také jeho mladší sourozenci se věnovali hudbě: bratr František Josef Dusík (1765 – po roce 1816) byl skladatelem a sestra Kateřina Veronika Anna Dusíková, provdaná Veronica Cianchettini (1769–1833), byla klavíristkou, harfenistkou, zpěvačkou, hudební skladatelkou a pedagožkou působící v Londýně.

V pěti letech ovládal Dusík základy klavírní hry, o čtyři roky později i hry na varhany. Díky svým varhanickým a pěveckým schopnostem byl přijat jako choralista k jihlavským minoritům. Zde získal odborné hudební školení u Ladislava Spinara, ředitele kůru u minoritů (po něm patrně přijal druhé křestní jméno). Ve studiích pokračoval na jezuitských gymnáziích v Kutné Hoře a v Praze. V Kutné Hoře přijal také místo varhaníka. Snad zamýšlel vstoupit i do kláštera ve Světlé nad Sázavou. Roku 1778 nastoupil na pražskou univerzitu, kde se věnoval filozofii a teologii, avšak již v prvním semestru se rozhodl pro atraktivnější dráhu cestujícího klavíristy. Jeho následující kariéra byla spojena s řadou evropských měst a pedagogických angažmá u několika šlechtických rodin.

Henri-Pierre Danloux: Jan Ladislav Dusík (olej na plátně 1795)

Vstoupil do služeb hraběte Männera a v roce 1779 s ním odcestoval do Belgie, kde se stal varhaníkem v chrámu svatého Romualda v Mechelenu. V prosinci 1779 se zde uskutečnil jeho první veřejný koncert. O rok později přijal místo varhaníka a učitele hudby v Bergen op Zoom, poté v Amsterdamu a nakonec v Den Haagu, kde vyučoval hudbu v rodině nizozemského místodržitele Viléma V. Oranžského. Z této doby se datují jeho první dochované skladby. V roce 1783 se setkal v Hamburku s Carlem Philippem Emanuelem Bachem, u nějž údajně krátce studoval. Tímto rokem začala také jeho hvězdná kariéra jako klavírního virtuosa. Jako jeden z největších klavíristů své doby procestoval takřka celou Evropu – Amsterodam, Hamburk, Berlín, Paříž, Milán. Roku 1783 odjel do Petrohradu, kde mimo jiné koncertoval před carevnou Kateřinou II. Velikou a stal se kapelníkem u litevského knížete Karola Stanislava Radziwilla. Na jeho dvoře v Litvě setrval přibližně dva roky. Již roku 1785 koncertoval opět v Německu a o rok později odcestoval do Paříže, kde setrval až do roku 1789. Mezitím uskutečnil krátké turné do Milána.

Většina jeho cest byla spojena s neobvyklými dobrodružnými zvraty a peripetiemi. Při svém koncertním působení v Paříži se seznámil s českým harfenistou Janem Křtitelem Krumpholtzem a především s jeho manželkou a bývalou žačkou Annou-Marií. Události Velké francouzské revoluce donutily Dusíka, který se předtím intenzivně stýkal s francouzskou aristokracií a byl oblíben i u francouzské královny Marie Antoinetty, odcestovat do Londýna, kam s ním uprchla i Anna-Marie a Krumpholtz pak z nešťastné lásky ukončil svůj život skokem do Seiny (19. února 1790).

V Londýně strávil Dusík deset let a pozval tam v roce 1793 i svoji sestru. V Londýně se Dusík seznámil se ctitelem hudebního umění svého otce Josephem Haydnem či s Muziem Clementim, italským hudebním skladatelem, klavíristou, hudebním učitelem, dirigentem, hudebním vydavatelem, editorem a výrobcem klavírů, který je nazýván „Otcem moderní klavírní techniky“; proslavily ho především jeho sonatiny a etudy. Dusík zde poznal také anglický typ klavírní mechaniky, což ovlivnilo vývoj jeho kompozičního stylu. V rámci dalších hudebních aktivit Dusík přesvědčil známou londýnskou firmu Broadwood vyrábějící klavíry, aby u některých svých nástrojů rozšířila klaviaturu z pěti na pět a půl, později dokonce na šest oktáv. Díky tomu byla následně řada kompozic, a to nejen Dusíkových, vydávaná ve dvou verzích – pro starší nástroje i nové klavíry s rozšířenou klaviaturou. Dusík je také spojován s výrazným uplatněním pedálu, který jako první skladatel ve svých skladbách důsledně vypisoval.

V roce 1792 se oženil s dcerou italského učitele zpěvu Sofií Corriovou, která byla virtuoskou na harfu a klavír. Jejich dcera Olivie se rovněž stala vynikající harfenistkou a klavíristkou. Se svým tchánem Domenikem Corrim založil hudební vydavatelství Corri, Dussek & Co., ale to zkrachovalo a Dusík musel v roce 1799 před věřiteli uprchnout do Hamburku. Znovu se věnoval koncertní dráze. V roce 1802 měl tři úspěšné koncerty v Praze a poté vstoupil do služeb pruského prince Ludvíka Ferdinanda (1772–1806) v Magdeburku. Po jeho smrti v bitvě s Napoleonovým předvojem 10. října 1806 u Saalfeldu se roku 1807 odebral do Paříže na dvůr francouzského ministra zahraničí knížete Talleyranda. Zde také v roce 1812 zemřel, patrně na následky dny a alkoholismu; bylo mu 52 let.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na