Skončila dvaadvacátá Malá inventura. Po jarní pauze bude šířit praskliny v šesti dalších městech ČR

Doprovodný program festivalu byl letos opět obsáhlý a rozmanitý. Vedle klasických servisních a networkingových formátů jako je burza projektů Sbal ho/ji/to!, vyjeli festivaloví návštěvníci na výlet s PerformanceBusem do Valdštejnské lodžie v Jičíně, diskusní setkání Ne-viditelná dramaturgie neformálně propojilo divadelní dramaturgy a dramaturgyně, akce s názvem reGenerace se zaměřila na spolupráci různých generací na divadelní a taneční scéně, Sympozium ART-IN-RES zase otevřelo téma rezidenčních pobytů v České republice.

Z hlavního programu mezi publikem zvláště zarezonovala představení Climax, Šmejdi útočí, Happy Hour, Moskoviáda, Woods don’t Waporize, Lonesome COWBOY, Z Popela nebo například GEO etablovaných umělců a umělkyň. Pozornost na sebe strhli také nováčci na scéně, kteří představili projekty s často velmi poetickými názvy jako je Krajky a vrtačky nebo Louskáček: zeleninový balet.

V rámci workshopu, který pořádala Malá inventura společně s Kreativní Prahou, proběhly debaty s experty, které se soustředily na situaci kulturních a kreativních odvětví ve střední Evropě. Festival také přinesl žánr intimní formy diskuze, ke které diváky motivovaly kartičky s podněty, dotazy či úkoly pod názvem Ne-viditelné diskuze.

„Dvaadvacátý ročník, to je neuvěřitelné číslo, stále nás překvapuje, že jsme se dostali tak daleko,“ říká ředitelka festivalu Adriana Světlíková. „Znovu nás potěšila vysoká návštěvnost, mnohdy jsme dokonce museli navyšovat kapacitu scén a divadla doslova praskala ve švech. Pražská Malá inventura skončila, ale příznivci nového divadla v regionech se již nyní můžou těšit na Malé inventury hned v šesti dalších městech: od června do listopadu se dá festival na cestu do Kuksu, Jičína, Jihlavy, Českých Budějovic, Karlových Varů a Rožnova pod Radhoštěm!“

Umělecký ředitel festivalu Petr Pola pak dodává: „Malá inventura se trvale těší zájmu programerů z regionů ČR, ale tradičně i ze zahraničí. Umělci prezentovaní na festivalu ukázali, že současné divadlo a tanec v České republice má co nabídnout i v mezinárodním kontextu. Zrodily se nové mezinárodní spolupráce a nabídky k hostování. Česká díla se budou uvádět v zahraničí, předjednané jsou například větší akce v Dánsku a Polsku, ale umělci, jak doufáme, vyjedou například do Německa či Bulharska.“