Titul prozrazující dramaturgické zaměření koncertu Brno Contemporary Orchestra zněl: „Ministerstvo pravdy. Vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky“. Název „Ministerstvo pravdy“ je vypůjčen z Orwellova románu 1984.
V rámci koncertu byla souboru a jejímu uměleckému vedoucímu Pavlu Šnajdrovi předána Cena České hudební rady za dlouhodobou uměleckou činnost prezentovanou v invenční dramaturgii a formátech. Na vynalézavé dramaturgii se v posledních letech podílí muzikolog Viktor Pantůček.
Před začátkem koncertu zazněl záznam rozhlasového zpravodajství z 26. února 1974, tj. před padesáti lety. Záznam ve mně vyvolal několik asociací: to, že se v mezinárodní situaci nezměnilo tolik, v kolik se doufalo kolem Helsinské konference o bezpečnosti a spolupráci 1. srpna 1975 nebo nastavení tehdejšího ideologického filtru v porovnání s těmi dnešními. Takzvaná objektivita mainstreamových médií je stále modelována politickými prioritami, i když motivace k výpustkám a akcentaci jsou odlišné a rafinovanější. Dnešní výhodou je zatímní široká dostupnost různých informačních zdrojů a v našem prostředí i demokratická míra svobody vyjádření.
Na úvod koncertu zazněl objednaný kus od Jiřího Austerlitze Adámka (narozen 1977) „We Are the Power/My jsme moc (vymítání diktátora podle Pussy Riot)“. Vzhledem k tématu považuji za šťastnou volbu oslovení Jiřího Adámka, který dokáže politická témata uchopit s nadhledem a osobitě, mimo jiné i díky jeho speciálnímu formátu takzvaných „mluvců“, kterým posunul do nové kvality kdysi vytvořený koncept voicebandu E. F. Buriana. Burian vnímal voiceband více hudebně a orchestrálně, Adámek s mluvci pracuje komorněji, sémanticky zacíleně, pohrává si i s kontextem situací.
Podkladem kusu je kauza Pussy Riot, kdy pět členek této feministické punkové skupiny vstoupilo 21. února 2012 do Chrámu Krista Spasitele v Moskvě, aby těsně po bohoslužbě zahrálo před oltářem v maskách protestní „punkovou modlitbu“, jak to nazývaly, „Matko Boží, vyžeň Putina!“ Krátce na to byly vyvedeny z chrámu. Této akci předcházelo jejich protirežimní vystoupení 20. ledna na Rudém náměstí se songem „Putin zassal/Putin se pos*al“, vyzývající přímo ke vzpouře proti systému, obsahující i feministické akcentované atributy Marie a Magdalény.
Skupina vznikla v roce 2011, v době, kdy probíhaly v Rusku velké demonstrace v souvislosti s parlamentními volbami. Pět dní po incidentu v chrámu bylo zahájeno trestní vyšetřování, které vyústilo v srpnu 2012 k zatčení dvou členek skupiny. Obecně byl u nás i ve světě hodnocen trest dvou let pro dvě členky skupiny jako nepřiměřený, různě a rozpačitě byl hodnocen způsob vystoupení v chrámu. Obě ženy pak byly propuštěny koncem roku 2013 v rámci amnestie, poté odjely na turné po USA a ve svých protestních akcích, které se týkají politicky citlivých témat, pokračovaly i individuálně.
Popisuji situaci v kontextu, protože Jiří Adámek vědomě vytáhl ze složitého kontextu několik témat a celý příběh zjemnil především způsobem podání tří vokalistek, které není punkové, kromě ojediněle citovaných vulgarismů z vystoupení na Rudém náměstí. Svou „modlitbu“ deklamují jemným hlasem. Název „vymítání“ v podtitulu souvisí s litanicky opakovaným polohlasným textem vokalistek s prosbou Bohorodičky o vyhnání Putina. Působí jako zaklínání. Je prokládáno dokumentaristicky věcným stylem, informujícím o průběhu příběhu, obohacování církve citací ceníku pronájmu církevních prostor, uváděním důvodů obžaloby během procesu s komentáři obžalovaných.
Vyniká tak zásadní téma „lidí bez hlasu“ vůči systémové moci a téma nepatřičného obohacování vrcholných představitelů církve zapletených do politických špiček. Obě témata jsou nám historicky blízká. I Havel reflektoval „moc bezmocných“ a význam akcí jednotlivců, který nahlodává totalitní přístup. Kupčení a obohacování církve, a tím i znesvěcení víry, bylo stěžejním husitským tématem, v Rusku takzvaně jurodivých. Citlivé téma majetku církve a jeho užívání se u nás aktualizovalo jejím vracením v rámci oddělení církve od státu zejména v souvislosti s Katedrálou sv. Víta.
Provedení skladby bylo náročné na synchronizaci i vyváženost hlasové dynamiky. Soubor tří hereček-vokalistek Boca Loca Lab Kateřiny Císařové, Venduly Holičkové a Báry Mišíkové byl skvěle secvičený, úsporná instrumentace a styl komorního souboru (dechy a perkuse) promyšleně využité v podpoře syntaxe, gradace nebo i bizarnosti procesu. Závěrem zazní hlavní myšlenka, totiž že lidé „bez hlasu“ se skládají z jednotlivců s konkrétními příběhy a pocity („lidé, člověk, člověk…“). Neměli bychom být figurkami politických her. Skladbu a její provedení za přítomnosti autora posluchači ocenili dlouhým potleskem.
Následující skladba z roku 1996 amerického skladatele Johna Adamse (narozen 1947) byla napsána pro Ensemble Modern a revidovaná o rok později. Ensemble Modern je všestranný, má v repertoáru i tvorbu Franka Zappy, na který Adams odkazuje. Je politicky angažovaným skladatelem.
Kus zvolený pro koncert Brno Contemporary Orchestra Scratchband je kratší minimalistickou skladbou v obsazení rockové kapely rozšířené o ozvučené dechy a klávesy. Adams tak, podle vlastního vyjádření, hudebně komentuje potenciál rockové hudby, který podle jeho názoru vytěžili a posunuli jen někteří – například Frank Zappa. Skladba je náročná střídáním rytmu i tónin. Z divočejšího průběhu se postupně ustaluje do B dur a zřetelných bloků. Brno Contemporary Orchestra si díky své praxi dokáže i s náročnější minimalistickou sazbou poradit. Z mého pohledu by bylo zajímavější a autorsky výraznější vykročení do rockového stylu, aby jeho hudebně stylový komentář vyzněl skutečně jako výzva.
Na začátku druhé poloviny koncertu zazněl záznam z vystoupení punkové kapely Visací zámek (působí od roku 1982) na Žofíně v roce 1984. Byla to dramaturgicky zajímavá volba, která svým anarchistickým laděním korespondovala s Pussy Riot. Punk a rock získával u nás daleko větší pochopení díky kulturnímu prostředí než punk v samotném Rusku.
Další skladba Price of Oil/Cena ropy navázala svým drivem. Napsal ji v roce 1980 americký skladatel a klavírista Frederic Anthony Rzewski (1938–2021). Jeho sociální citlivost a politické svědomí byly zřejmě ukotveny v polsko-židovském původu jeho rodičů. Byl absolventem Harwardské univerzity a Univerzity v Princetonu. Nejznámější je jeho klavírní skladba variací na chilskou píseň The People United Will Never Be Defeated!/Sjednocený lid nebude nikdy poražen! (1975) jako protipinochetovské gesto.
V úvodu skladby Price of Oil/Cena ropy zazněla autentická zpráva o tragédiích na ropných plošinách v Severním moři. Nejvážnější se stala 27. března 1980. Převrátila se ropná plošina. Z 220 dělníků zahynulo 139. Následující rytmicky deklamované texty vycházejí z autentických zpráv a rozhovorů. Moderátorka uvedla dva aktéry scény, kteří stáli navzájem na odlehlých místech podia. Na projekčním plátně byl promítán překlad výpovědí majitelky rafinérie (Jany Vondrů) a nehodou postiženého dělníka (Vojtěcha Šembery). Sprechgesang nebyl rozptylován, ale podtrhován instrumentálním souborem. Promluvy obou aktérů běžely ve svých perspektivách, které se nepotkávaly. Na jedné straně majitelka rafinérie popisovala vlastní spekulace o ceně ropy na burze, což je jistě také svého druhu stresující, na straně druhé líčil dělník podmínky na plošině, drama nehody, zápas o život. Tento nám srozumitelný paralelismus příběhů, které se osobně nepotkávají, ač některé svým vlivem hluboce poznamenávají mnoho dalších, nepotřebuje ideologický komentář. I z perspektivy autora, kdyby bylo více autentických setkání, jak dnes říkáme, bublin, svět by mohl být takzvaně lidštější. Závěrem skladby instrumentální soubor symbolicky napodoboval drtivý kovový zvuk plošiny a jejich pohybujících se a vrzajících součástí.
Koncert uzavřel dlouhotrvající vřelý potlesk. Posluchači ocenili jak zajímavou a srozumitelnou dramaturgii, která hudební produkci přibližuje divadlu, tak flexibilní schopnost nastudovat kvalitně u nás málo známý repertoár. Přivítali i větší zvukový drive a rytmičnost, která dodávala do prostoru sdílenou energii. Ostatně, za to také soubor získal ocenění České hudební rady.
Brno Contemporary Orchestra: Ministerstvo pravdy
26. února 2024, 19:00 hodin
Budova bývalého OV KSČ, dnes sídlo Veřejného ochránce práv v Brně
Program
Hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února1974
Jiří Austerlitz Adámek – We Are the Power (vymítání diktátora podle Pussy Riot), objednávka BCO, premiéra
John Adams – Scratchband (1996, rev. 1997)
Visací zámek – záznam živého vystoupení na Žofíně v únoru 1984
Frederc Rzewski – The Price of Oil (1980)
Účinkující
Jana Vondrů – zpěv
Vojtěch Šembera – zpěv
Kateřina Císařová – vokály
Vendula Holičková – vokály
Bára Mišíková – vokály
Brno Contemporary Orchestra
Pavel Šnajdr – dirigent
