Skvělá technika ve službách dobového hudebního výrazu a ornamentiky zaujala publikum v Dolních Lukavicích

Magdalenu Malou jako interpretku barokní hudby asi není třeba dlouze představovat. Vystupuje jako sólová a komorní hráčka, účastní se mezinárodních projektů staré hudby, spolupracuje s předními barokními ansámbly i orchestry jako například Musica Florea, Collegium Marianum, Collegium 1704, Ensemble Inégal. Od roku 2010 působí jako sólistka a koncertní mistryně Ensemble 18+, který se zabývá zvláště interpretací hudby českého klasicismu, je členkou a spoluzakladatelkou souboru Ensemble Fiorello. Ovládá hru na barokní housle, barokní violu a violu da gamba.

Stejně pestrý záběr činností má též Edita Keglerová, která mimo jiné spolupracuje s ansámbly Pražský barokní soubor, Hipocondria nebo Barocco sempre giovane. V roce 2004 založila spolu s flétnistkou Julií Branou soubor Accento. Pro vydavatelství Supraphon a ARTA vydala spolu se souborem Hipocondria unikátní CD s kompletem cembalových koncertů Jiřího Antonína Bendy.

Julie Braná více než deset let zastává post první flétny v jednom z nejvýznamnějších souborů staré hudby v Čechách – v Collegiu 1704. Kromě spolupráce s domácími tělesy hostuje jako sólistka a první flétnistka s orchestrem Concerto Köln a spolupracuje i s dalšími zahraničními orchestry jako jsou Akademie für alte Musik Berlin, Dresdner Barockorchester, Hannoversche Hofkapelle.

Všechny tři interpretky již na festivalu vystupovaly ať už v rámci komorních seskupení nebo s větším ansámblem.

Klavírní a triové sonáty Carla Philippa Emanuela Bacha se staly standardním repertoárem své doby. Jeho melodika je již vyhraněně klasická, jeho estetický princip je jiný. Proti monumentálnímu konstruktivismu otcovy polyfonní hudby chce Carl Philipp Emanuel hudbou mluvit. Snaží se vyjadřovat afekty a hluboké city, do čehož jsou u Bacha zapojeny všechny složky hudební řeči (osobitá formulace témat, jejich harmonický výklad i nástrojová stylizace). Bachova komorní hudba tvoří jakýsi most mezi barokními a klasicistními formami. Na jedné straně psal triové sonáty a sólové sonáty s bassem continuem (včetně sonát pro harfu a violu da gamba), na druhé straně napsal několik doprovázených sonát pro klavír, housle a violoncello (což jsou víceméně raná klavírní tria) a velmi oblíbené kvartety pro klávesový nástroj, flétnu a violu. V originálním označení nenajdeme například název Trio a moll, ale Kvartet pro flétnu a klavírní trio a moll (počítá se tedy i s violoncellem v rámci bassa continua).

Trio interpretek účinkovalo bez violoncella, což vůbec neubíralo na kvalitě provedení. V úvodním Triu a moll se hráčky sedící před cembalem představily dobrou souhrou, navazujícím střídáním hlasů, prezentovaly se konkrétním zvukem, tónem důkladně promyšleným od začátku do konce a dobrou souhrou i ve zpomalujících pasážích. První věta působila lehkým dojmem. Ve druhé větě si flétna s violou velice citlivě předávaly ligaturované noty, přičemž cembalo ve vyhrávkách čekalo s konkrétní realizací tónu do poslední chvíle, čímž udržovalo napětí, avšak nezpomalovalo. Nešlo si nevšimnout krásného zvuku violy, která vůbec nepůsobila těžkopádně, naopak byl zvuk jasný a zřetelný, přesto hřejivý a kulatý. Ve třetí větě bych možná očekávala větší ostrost. Otázkou je, zda by nebyla až násilně kontrastní vzhledem k charakteru předchozích částí. Flétna disponovala konkrétním (ne však ostrým) tónem a oblým zvukem bez dyšnosti.

V následující sonátě se flétna představila v doprovodu cembala. Hned od začátku krásně „vyprávěla“ melodii, druhou větou se přenesla rychlými, přesnými běhy a brilantními trylky až k větě třetí, v níž cembalistka zvolila jiný rejstřík a lépe tak mohly vyniknout finesy, které Julie Braná dokázala zrealizovat i na malých plochách variací menuetu.

Za vrchol koncertu považuji Trio G dur, v němž byli návštěvníci koncertu svědky bezchybné techniky Edity Keglerové. V zádumčivé druhé větě hráčky zajímavě zvýraznily sekundové postupy melodie. Závěrečná věta byla výrazně tempově kontrastní k předchozí. Zajímavé bylo, že soubor se nenutil do hlasitého zvuku, přesto díky akustickým kvalitám a přiměřené velikosti prostoru kostela působila dynamika dostatečně. Pro tuto větu zvolily hráčky velmi svižné, až napínavé tempo, které s přehledem a naprostou jistotou v souhře zvládly.

Původně byla Sonáta g moll psána pro violu da gamba a posléze přepracována pro violu do tóniny d moll. V této transkripci ji provedla na violu Magdaléna Malá. Zřejmě kvůli rozsáhlosti první věty, která trvá při dodržení obou repetic téměř deset minut, byla na koncertě uvedena pouze druhá a třetí věta. Melodii poprvé hranou ve viole s identickým výrazem imitovalo cembalo. I při tempových změnách panovala mezi hráčkami výborná souhra. Obdivuhodná byla práce se smyčcem, který Magdaléna Malá ovládá naprosto bravurně, a dosahuje tak mimořádně působivé barvy tónu a celistvosti zvuku. Třetí věta nebyla oproti předchozím skladbám pojata s takovou lehkostí, ale přiměřeně syrovější zvuk jí slušel. V porovnání této úpravy pro violu s nahrávkami skladby v provedení violy da gamba není rozhodně violová verze tak těžkopádná.

Závěrečné Trio D dur s druhou větou nadepsanou netypicky v němčině tempovým označením „Sehr langsam und ausgehalten“ nevyznělo až tak působivě jako předchozí kompozice, snad vinou dlouhých repetovaných pasáží v první větě.

Publikum v zaplněném kostele si vynutilo přídavek a ne ledajaký. Dámy zopakovaly třetí větu Presto z Tria G dur, nejsvižnější a na souhru nejnáročnější bod programu. Pokud si soubor vybere jako přídavek pro potěšení diváků takový kousek, nelze jinak než před jeho kvalitami smeknout.

C. P. E. Bach – Cembalová tria
15. září 2023, 19:00 hodin
kostel sv. Petra a Pavla Dolní Lukavice

Program
Carl Philipp Emanuel Bach: Trio a moll, Wq 93
Carl Philipp Emanuel Bach: Sonáta e moll pro flétnu a basso continuo, Wq 124
Carl Philipp Emanuel Bach: Trio G dur, Wq 95
Carl Philipp Emanuel Bach: Sonáta pro cembalo obligato a violu d moll Wq 88 (transkripce z pův. g moll)
Carl Philipp Emanuel Bach: Trio D dur, Wq 94

Účinkující
Edita Keglerová – cembalo
Julie Braná – flauto traverso
Magdalena Malá – barokní viola