Sláva Daubnerová: Nabokov je úžasný pozorovatel a Ščedrin skvělý dramatik!

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Sešli jsme se na balkóně kubistické kavárny na dohled od pražského Stavovského divadla mezi zkouškou, rychlým obědem a natáčením videoprojekce. Přestože pracuje na operním díle, jehož provedení by se dosud dala spočítat na prstech jedné ruky, okouzlila mne renomovaná slovenská režisérka svým klidem a rozvahou, jakou si může dovolit jen ten, kdo je na svou práci perfektně připraven. Sláva Daubnerová má svůj koncept do hloubky promyšlený a uplatní ve své nové inscenaci i své oblíbené principy divadelní práce. Opera Lolita ruského autora Rodiona Ščedrina bude mít ve Stavovském divadle v Praze premiéry 3. a 5. října 2019. Vznikla podle stejnojmenného románu Vladimira Nabokova a cestu k publiku měla složitou podobně jako původní román; vznik díla inicioval Mstislav Rostropovič původně pro pařížskou Operu Bastille, ale premiéru si odbylo v Královské švédské opeře v roce 1994 pod Rostropovičovou taktovkou. Na ruské půdě se Lolita hrála až v roce 2003 v Permu, o rok později se objevila v Moskvě, v roce 2008 byl hrán druhý akt Lolity v Mariinském divadle v Sankt Petěrburgu za řízení Valerije Gergijeva. A my začínáme náš rozhovor zmínkou o uvedení na Internationale Maifestspiele Wiesbaden.
Sláva Daubnerová (zdroj ND)

Máte osobně o uvádění opery Lolita přehled?
Provedení ve Švédsku, které bylo světovou premiérou Lolity, jsem neznala. Ale v roce 2011 se dílo hrálo ve Wiesbadenu za přítomnosti skladatele a jeho ženy, primabaleríny Maji Plisecké. Se Ščedrinovým souhlasem tam operu upravili, zkrátili o třetinu a my jsme tyto wiesbadenské úpravy převzali.

Opera má tedy velmi skromnou inscenační historii; je sice velmi mladá, ale v porovnání s jinými stejně starými díly je její uvádění dosud raritní záležitostí. Možná je to i tím, že přijetí této opery bylo podobně komplikované, jako akceptace samotného Nabokovova románu v padesátých letech. Současné inscenátory to spíše svazuje nebo jim to dává větší svobodu?
Přiznám se, že mám radši neokoukané tituly. Silnější vztah mám také mnohem více k současné hudbě. A prvořadé je pro mne, jako pro režisérku, téma. Když jsem se dověděla, že takováto opera vůbec existuje, byla pro mne z tohoto pohledu Lolita absolutní „topka“. Nikdy jsem netoužila po klasických operách, které už před vámi tisíckrát inscenovali jiní. Snad tu hraje roli i fakt, že pokud režíruji činohru, sama si texty i píšu. 

Takže spíše než interpretační typ divadla vás přitahuje divadlo autorské?
Autorské nebo dokumentární divadlo. Tyhle žánry jsou prostě bližší mému naturelu. Mám ráda věci, které se ještě nehrály nebo se nehrají často. Což je případ Lolity. A pokud se ptáte na omezení či svobodu, musím říct, že často jsou takové tituly spojené s extrémně obtížným hudebním nastudováním. Lolita není Mozartova Kouzelná flétna, kterou každý dobře zná, mnohokrát ji zpíval a vy jako režisér se na zkouškách soustřeďujete na aranžování. 

Sláva Daubnerová (zdroj slavadaubnerova.com)

Dokážou divadla při nasazování titulů tohoto typu myslet i na to, že samotné studium bude klást vysoké nároky na všechny složky?
Ono je v repertoárovém divadle těžké vytvořit ideální podmínky. Považuji za zázrak, že se takové tituly dostaly do dramaturgie, protože je obyčejně provází vlna skepse. Většinové publikum si žádá klasická díla, takže s touto skepsí chtě nechtě musíte počítat. A čekat otázky: proč se to vůbec dává, kdo na to bude chodit, když se to beztak zahraje jen dvakrát. Ale opera tu přece není jen kvůli pěkné scéně, opulentním kostýmům a líbivým známým melodiím. Má se zabývat i závažnějšími tématy… 

Ale tvůrčí volnost vám tato inscenační nezatíženost poskytuje…
Samozřejmě, radši ať je opera náročnější, ale zároveň svobodnější.

O vás je známo, že vás v divadelní praxi oslovují a přitahují některé konkrétní disciplíny jako fyzické divadlo, performance, tvůrčí práce s textem, videoart, využití nových médií, monodramatické kompozice. Jak je Lolita Rodiona Ščedrina k někomu, kdo takové divadelní hodnoty vyznává, vstřícná?
Ten titul mi absolutně sedl. Líbí se mi už jen to, jak autor poskládal libreto. Moc dobře se mi s jeho vynikající dramatizací pracovalo a inspiruje mne k mým vlastním režijním řešením. Příklad: Ščedrin do opery napsal čtyři reklamní vstupy, které v románu Vladimira Nabokova nejsou. Já je pojímám jako videoreklamu – nahráli jsme je s orchestrem a tak je také prezentujeme. V tom mi skladatel přijde moderní a současný. Způsob kompozice je pro mne zkrátka více divadlem než operou. A takto se s ní snažím i pracovat.

R. Ščedrin: Lolita – Národní divadlo 2019 (zdroj ND)

Čili principy divadelní práce, které vyznáváte, vám Ščedrinova Lolita umožňuje uplatnit… Ty reklamní vstupy se k příběhu nějak úzce vážou? Souvisí s prostředím, kde se odehrává děj?
Ony především výborně osvěžují vše, co se děje na scéně. A nepřímo dění na scéně komentují. Myslím, že Ščedrin dokonale vyhmátl sociologické kvality Nabokovova románu. Nabokov, jako ruský emigrant, představuje úžasného pozorovatele. Vše pro něj bylo nové! Přišel do americké společnosti ve čtyřicátých letech a cítil silné zaměření na konzum, na masovou kulturu. A Ščedrinovy úpravy – včetně těch reklam – toto vše dokonale kopírují. Sama Lolita je v románu vykreslena jako oběť této populární kultury; miluje časopisy, návštěvy kina… A svým způsobem tomu všemu podléhá.

Rodion Ščedrin se tu tedy projevuje jako dramatik a dramaturg… Na úplný začátek připisuje soudní scénu, kterou Nabokovův román de facto končí. Humbert je tu odsouzen za zastřelení Quiltyho a román se tak uzavírá. Ale Lolita jako opera touto scénou začíná…
O to víc si opery a Ščedrinova zpracování vážím! Je velmi nelehké vytvořit dramatizaci takového díla, jako je Lolita. Opera je sice téměř neznámá, ale kniha je naopak světový bestseller. A o to je to těžší. Opera poskytuje řadu úrovní, na kterých se dá Nabokovův román interpretovat. Od základního převyprávění až po několik nadstaveb. Třeba zrovna ten úvod se soudním přelíčením… Mne i scénografa Borise Kudličku inspiroval k tomu, abychom celé dílo pojali jako retrospektivu, až rekonstrukci.

R. Ščedrin: Lolita – Národní divadlo 2019 (zdroj ND)

Jako rekonstrukci kriminálního případu?
To snad ani ne. Ale prvek rekonstrukce celého případu byl nesmírně podnětný a zavedl mne k dalším nápadům. A vidím tu Ščedrinovo umění vytáhnout z díla podstatné momenty, materiál ještě dále posunout a zároveň pracovat s divadelní zkratkou. Jak jste řekl, to jsou až dramaturgické úpravy vedoucí de facto k novému dílu.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na