Slavný syn slavného otce

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Před sto lety se narodil Rafael Kubelík

Pár kilometrů od Kolína leží vesnice Býchory. Ve zdejším novorenesančním zámku se na den sv. Petra a Pavla, v pondělí 29. června 1914, den poté, co v Sarajevu zastřelil student Gavrilo Princip arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este a jeho choť, narodil chlapec. Při křtu mu dali jméno Rafael Jeroným. Narodil se jako šesté dítě a  první chlapec (další dva jej následovali) matce, uherské šlechtičně ze starobylého rodu Anně Julii Marii Széll von Bessenyö a otci, synu krejčího, zahradníka a amatérského muzikanta z nynějšího pražského předměstí Michle (tehdy to byla samostatná obec), světoznámému virtuosovi Janu Kubelíkovi, který zámek odkoupil v roce 1904 od knížete Hohenlohe.

Dětství a léta učednická
Sudičky, které se sklonily nad chlapcovou kolébkou, byly patrně hudební múzy, protože jej obdařily mimořádně všestranným hudebním nadáním, jež se u něj projevilo už v nejranějším dětství. Jeho prvními učiteli byli otec, strýc a dvě nejstarší sestry. Otce zbožňoval, byl pro něj „téměř Bohem a světlem, které ho přitahovalo“. Koncertní turné a prázdninové pobyty, jež s ním absolvoval, měly na mladého Rafaela mimořádný vliv.V roce 1928 se stal posluchačem konzervatoře, a to hned ve třech oborech. Studoval hru na housle u Jindřicha Felda, skladbu u Otokara Šína a především dirigování u profesora Pavla Dědečka, pedagoga, jemuž  vděčily za perfektní průpravu minimálně dvě generace českých dirigentů. Ve všech oborech také úspěšně absolvoval. Nejprve 23. června 1933 na absolventském koncertu na Žofíně, na němž dirigoval Dvořákovu předehru Othello, o čtyři dny později jako skladatel, když sám hrál svou Fantazii pro housle a orchestr, a o rok později 20. června 1934 i jako houslista, kdy na  houslích svého otce Stradivari-Emperor přednesl Paganiniho Houslový koncert D dur. Ještě předtím ovšem v lednu 1934 poprvé stanul za dirigentským pultem České filharmonie, na jehož programu hrál jeho otec dvě houslové skladby (Beethovenův Houslový koncert a Fantazii svého syna), a ve druhé polovině koncertu zpaměti řídil IV. symfonii Petra Iljiče Čajkovského.

Mimořádný úspěch vedl k dalšímu pozvání ke spolupráci, které se uskutečnilo za necelý měsíc, kdy vedle  houslových koncertů Čajkovského a Jana Kubelíka dirigoval Dvořákovu Novosvětskou. O dalším osudu všestranného muzikanta bylo rozhodnuto.
Léta tovaryšská a Brno – rádo vzpomínané
Po absolutoriu Rafael Kubelík jako klavírista doprovázel svého otce při jeho četných zájezdech doma i v zahraničí včetně jeho koncertního turné ve Spojených státech. V roce 1936 se Václav Talich stal šéfem opery Národního divadla a angažoval Rafaela Kubelka jako dirigenta do České filharmonie. S filharmonií absolvoval řadu koncertů, rozhlasových nahrávek, zúčastnil se i velkých zájezdů na podzim 1937 a na jaře 1938 do Velké Británie a Belgie.

K dalšímu posunu v jeho umělecké kariéře došlo v roce 1939. V listopadu 1938 se uvolnilo šéfovské místo v brněnské opeře. V důsledku rasových štvanic byl nucen opustit své místo Milan Sachs, který se vrátil do své druhé vlasti, Jugoslávie. O šéfovský post v Brně se ucházely dvě významné dirigentské osobnosti, dlouholetý ostravský šéf a jeden z našich největších znalců Janáčkova díla, Jaroslav Vogel, jehož pochopitelně lákalo působení v Janáčkově městě, a Karel Nedbal, který byl jako nepohodlný Čech nucen opustit bratislavskou operu, které po léta úspěšně šéfoval po dobrovolné smrti svého strýce Oskara v roce 1930. Vše nasvědčovalo tomu, že šéfování se ujme Karel Nedbal. Nestalo se tak a do Brna byl v srpnu 1939 povolán pětadvacetiletý Rafael Kubelík.

Mladý dirigent poprvé v Brně vystoupil už předtím, když v únoru 1939 dirigoval orchestr brněnského Národního divadla na nedělním matiné, na němž jeho otec přednesl Mozartův a Čajkovského houslový koncert a dále byla na programu Dvořákova Serenáda pro smyčce. Ředitel divadla Václav Jiřikovský okamžitě nabídl Rafaelu Kubelkovi spolupráci. Svěřil mu nové nastudování Prodané nevěsty, kterou již předtím začal zkoušet Karel Nedbal. To vedlo Karla Nedbala k tomu, že ve své knize Půl století s českou operou dal jedné z kapitol název Brno – nerado vzpomínané. Karla Nedbala, jinak nepochybně výtečného muzikanta a operního dirigenta, potkal podobný osud i o pár let později v Ostravě, když se ucházel o místo šéfa ostravské opery a nakonec byla dána přednost dalšímu velmi perspektivnímu mladíkovi – Jaroslavu Krombholcovi.

Premiéra Prodané nevěsty, která se v režii dalšího mladíka, režiséra Karla Jerneka, konala ve vypjaté politické atmosféře 21. května 1939, byla přijata s nadšením. Den před premiérou zveřejnil František Kožík v Lidových novinách básničku, která  parafrází slov sextetu „Rozmysli se…“ jej dala do souvislosti s politickou situací a nebezpečím, které českému národu hrozí. Přímo v den premiéry Rafael Kubelík v interview pro Lidové noviny řekl, že jeho cílem je … aby to byla Prodaná nevěsta z lidu, aby na jevišti mluvil národ a účastnil se děje. Brněnská kritika včetně přísného profesora Graciana Černušáka ohodnotila Kubelíkovo nastudování. které bylo uvedeno k šedesátému výročí prvního uvedení  této opery v Brně, jako jedno z nejlepších brněnských nastudování. (Poprvé v Brně Prodanou nevěstu provedla Pištěkova divadelní společnost 23. října 1879 v Besedním domě).

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


Komentáře “Slavný syn slavného otce

  1. Vdaka za zaujimavy clanok o Rafaelovi Kubelikovi, vynikajucom dirigentovi a vzacnom cloveku. V r. 1964 som pocuval vo viedenskom rozhlase jeho skvele nastudovanie opery “Rigoletto” v milanskej La Scala. Pod jeho taktovkou spievali Renata Scotto, Carlo Bergonzi, Dietrich Fischer – Diskau a Fiorenza Cosotto. Urobil som zvukovy zaznam na magnetofon a tohoto jedinecneho Rigoletta som pocuval 100x a viac.
    S pozdravom
    Karl Engel

Napsat komentář