Plně klasický program koncertu korespondoval s estetikou krumlovského festivalu i s očekáváním a požadavky posluchačů. Já jsem věnoval pozornost první skladbě, Klavírnímu triu c moll, op. 2 Josefa Suka. Je to totiž průzračná a přímá hudba, Sukova mladistvá kompozice. Čerpá z pokladnice děl Dvořáka i Smetany, a přitom je to stále nevyhraněná a originální hudba. Mladý Suk vytvořil skladbu čistou a jasnou, která plyne zcela přirozeně a přirozeně probouzí i pocity u posluchačů. Pro Smetanovo trio to byla kompozice na uvítanou, interpretovali ji bez zaváhání, hravě a možná trochu méně energicky a více líbezně. Vrchol a těžiště leželo v poslední části. Hráči (řekl bych nejraději sólisté) ji zahájili v nesmírném poklidu a pomalu ji melodicky otevírali až hudba emocionálně a radostně gradovala.
Dvořákovo Klavírní trio č. 4 e moll „Dumky“, op. 90 s sebou dnes nese dvě polohy. Jedna z nich vypovídá o díle samotném jako o skvělé kompozici autora, o uhrančivé a nesmírně zajímavé hudbě. Druhá poloha je pak polohou oblíbenosti díla. Dumky jsou snad nejpopulárnějším komorním Dvořákovým dílem a můžeme je slyšet na bezpočtu různých nahrávek s různými přístupy a zajímavými momenty hry. Je proto velmi těžké pokoušet se o originální interpretaci takového díla – a vlastně i ostatních děl, která toho večera zazněla. Snad méně hrané Sukovo Trio c moll dovoluje posluchači domýšlet si některé zajímavé momenty a vykreslovat si je ve svých barvách. Jeden z možných přístupů je právě přístup Smetanova tria. Vzít hudbu v celé své ryzí jedinečnosti, citlivě k ní přistoupit a místo různých originálních pokusů o její interpretaci využít svých technických kvalit a dokonalostí a ve stoprocentní souhře tu hudbu představit posluchači. Dumky tak byly zcela klasické, plné tance, vášně i melancholie. Za zmínku stojí hlavně druhá věta, kdy trio více zdůraznilo rozdíl mezi tichým hlavním tématem a melodicky strhujícím tématem vedlejším.
Pozici Smetanova tria potvrdila závěrečná skladba programu, Trio g moll pro housle, violoncello a klavír, op. 15 Bedřicha Smetany. Zde se projevily všechny hráčské vlastnosti tria, tedy zcela přirozená, vyrovnaná, technicky přesná, a přitom intenzivní, živá a místy dravá hra. Jiří Vodička, Jan Páleníček a Jitka Čechová tak stáli na pódiu vlastně jako sólisté, kteří se potkali a zahráli ve společném triu. Souhra, postavená na muzicírování jednotlivých hráčů, zde byla až extrémní. Ani jedno místo tak nelze označit za nepovedené a ani jednoho z členů tria není potřeba vyzdvihovat nad druhého. Moderní Smetanova kompozice tak odkryla svoje ryzí vlastnosti a Smetana byl v ten večer v centru všeho hudebního dění.
Na závěr přidaná Multikulturní suita č. 3 Romana Haase je sice moderní kompozicí, avšak jakási variace na čardáš v závěru suity značí klasickou muzikálnost tria a klasickou povahu skladby. Sukova Elegie tento názor jen potvrdila.
Hodnocení autora recenze: 90%
Mezinárodní hudební festival Český Krumlov 2017
Komorní koncert
Smetanovo trio
– Jitka Čechová (klavír)
– Jiří Vodička (housle)
– Jan Páleníček (violoncello)
2. srpna 2017 Maškarní sál Český Krumlov
program:
Josef Suk: Klavírní trio c moll, op. 2
Antonín Dvořák: Klavírní trio č. 4 e moll „Dumky“, op. 90
=přestávka=
Bedřich Smetana: Trio g moll pro housle, violoncello a klavír, op. 15
přídavky:
Roman Haas: Multikulturní suita č. 3
Josef Suk: Elegie, op. 23
