Smetanovští pěvci (1). Pěvci premiér oper Bedřicha Smetany

O tom, kdo byli první interpreti hlavních rolí smetanovských oper, vypráví dlouholetý sólista i dramaturg Divadla J. K. Tyla v Plzni, hudební publicista a režisér Zbyněk Brabec.

V roce, kdy slavíme 100. výročí vzniku naší republiky, se na několika scénách objevila nová inscenace slavnostní opery Bedřicha Smetany Libuše, která vznikla právě pro tyto slavnostní chvíle jako umělecké dílo, které po celou dobu své existence bylo vždy spjato s významnými okamžiky našeho národa. Ostatně právě Libuší bylo otevřeno pražské Národní divadlo 11. června 1881, stejně jako 18. listopadu 1883, kdy divadlo, které lehlo popelem, bylo znovu postaveno. Libuše zahájila provoz divadla i po jeho generální rekonstrukci o sto let později. Nyní Národní divadlo uvádí zbrusu novou inscenaci této opery, která měla premiéru 14. září 2018. O týden dříve Libuši premiérovalo také Národní divadlo Brno a 12. října uvedlo tuto slavnostní operu také Severočeské divadlo v Ústí nad Labem, které se v posledních letech opernímu odkazu Bedřicha Smetany téměř nevěnuje. Libuši má na repertoáru také Divadlo J. K. Tyla v Plzni, které ji poprvé uvedlo 9. května 2015 jako první operní premiéru na nově postavené Nové scéně. Za významnou Smetanovu operu lze považovat i jeho Prodanou nevěstu, která rovněž bývá uváděna při různých slavnostních příležitostech, neboť její nastudování není tak náročné (?) jako nastudování Libuše. V této sezoně nově Prodanou nevěstu nastudovaly operní soubory v Českých Budějovicích a v Opavě, kde dokonce zvolili první verzi díla z roku 1866. Smetanovy opery byly dlouho základním kamenem českého operního repertoáru v našich divadlech a nad tím, jak se dnes (ne)hrají, se můžeme zamyslet při jiné příležitosti. Každopádně zalistujeme-li repertoárem našich operních scén od počátků jejich existence až do dnešních dnů, najdeme ve většině z nich pravidelně uváděné Smetanovy opery, na jejichž interpretaci zrály celé generace našich pěvců. Mnozí vytvořili ve Smetanových operách i několik rolí. Podívejme se dnes na pěvce, kteří se se Smetanovými operami setkali jako s čerstvými novinkami a patřili tak k prvním interpretům postav v jeho operách.

Smetanovy opery měly premiéru mezi 5. lednem 1866, kdy v Prozatímním divadle poprvé zazněla skladatelova prvotina Braniboři v Čechách, a 29. říjnem 1882, kdy ve stejném divadle měla premiéru Mistrova poslední opera Čertova stěna. Jedná se tedy o období šestnácti let, kdy byly uvedeny také premiéry oper zhruba dalších patnácti českých skladatelů, z nichž nejvýznamnější jsou Antonín Dvořák (pět oper od Krále a uhlíře po Dimitrije) a Zdeněk Fibich (Bukovín, Blaník). Připomeňme, že sám Smetana v letech 1866 – 1874 opeře Prozatímního divadla šéfoval. Operní soubor začal budovat již jeho předchůdce Jan Nepomuk Maýr, který, stejně jako později Smetana, narážel na nedostatek kvalitních pěvců v některých hlasových oborech, zejména chyběli kvalitní dramatické sopranistky, tenoristé a basisté. Přesto se v Prozatímním divadle objevila řada osobností, z nichž většina vystupovala právě ve smetanovských premiérách. Zmíníme se o těch nejvýznamnějších.

 

Tak hned v první Smetanově opeře Braniboři v Čechách, poprvé uvedené 5. ledna 1866 na scéně Prozatímního divadla pod skladatelovou taktovkou, účinkovalo hned několik předních sólistů. V roli Wolframa se představil basista František Hynek (1837-1905), který po štacích v německých divadlech (Kolín n. Rýnem, Stuttgart) působil v Praze, odkud odešel znovu do ciziny, aby se v roce 1881 vrátil do Prozatímního divadla a pak působil až do roku 1902 v Národním divadle nejen jako sólista, ale i jako režisér. Po premiéře Braniborů v Čechách zpíval také Kecala v první verzi Prodané nevěsty v roce 1866. Pak se setkal s původní smetanovskou premiérou až v roce 1881, kdy byl prvním Lutoborem v Libuši, kterého zpíval i při definitivním otevření Národního divadla 18. listopadu 1883. Jeho poslední původní smetanovskou premiérou byl v roce 1882 Beneš v Čertově stěně. V Národním divadle si potom zazpíval v jediném představení ještě Oldřicha Rokycanského v Braniborech v Čechách, Beneše v Daliboru a Matouše v Hubičce. V roce 1883 režíroval Hubičku (později i v letech 1889 a 1890) a o rok později Dvě vdovy.  František Hynek bývá pro své pasivní herectví obviňován z neúspěchu Čertovy stěny a bývá mu vyčítáno, že si s představitelem Raracha J. K. Chlumeckým, s nímž si má být Beneš k nerozeznání podobný, podobný vůbec nebyl. Ale byla to jeho vina?

Vynikající barytonista Josef Lev (1832-1898) zpíval o premiéře Braniborů v Čechách náročnou roli Tausendmarka a s výjimkou Prodané nevěsty a Dvou vdov, kde ostatně není žádná barytonová role, účinkoval ve všech smetanovských premiérách, v nichž zpíval hlavní barytonové role. Měl dobré pěvecké školení, které získal ve Vídni u barytonisty Becka, založené na italské pěvecké škole. V Prozatímním divadle byl angažován v roce 1864 a se souborem přešel i do Národního divadla, kde byl v angažmá do roku 1888. Věnoval se i pedagogice ve Smetanově pěvecké škole i soukromě a vychoval řadu vynikajících pěvců, např. Antonína Vávru, Karla Čecha nebo Marii Sittovou. Přestože nebyl vynikajícím hercem a měl malou postavu, jeho pěvecké umění bylo fenomenální. Smetana si ho nesmírně vážil a po premiérách oper Braniboři v Čechách a Tajemství mu připsal árii. V Národním divadle pak zpíval všechny své smetanovské role s výjimkou Tausendmarka, kterého v jediných dvou představeních do doby, než Josef Lev odešel do důchodu, zpíval Bohumil Benoni, a Voka, když se Čertova stěna v ND tehdy vůbec nehrála.

O Janu Ludevítu Lukesovi (1824-1906), který o premiéře Braniborů v Čechách zpíval Varnemana, bychom se asi nezmiňovali, kdyby nebyl Smetanovým prvním Daliborem o premiéře opery 16. května 1868 v Novoměstském divadle. Tento rodák z Ústí nad Orlicí studoval v Brně a ve Vídni a na jevišti poprvé vystoupil v Městském divadle v Olomouci, kde během půl roku nastudoval dvacet operních rolí. Pak získal angažmá ve Stavovském divadle v Praze, v Prozatímním divadle hostoval od roku 1862, ale J. N. Maýr byl proti jeho angažování, a tak Lukes odešel do Bruselu a později do Budapešti a do Prahy se vrátil, až když jej povolal Bedřich Smetana. Působil zde v letech 1866-1873. Kromě premiéry Braniborů v Čechách zde zpíval Jeníka v Prodané nevěstě (ne ovšem o premiéře, ale až později) a především Dalibora. V době svého působení v Praze zpíval poměrně široký repertoár včetně hrdinných tenorových partií, např. Manrica, Gustava III. nebo Florestana. V roce 1871 ztělesnil v Prozatímním divadle Vítka v Daliboru. Věnoval se též pedagogice, byl spoluzakladatelem pražského Hlaholu.

Čtvrtým významným pěvcem premiéry Braniborů v Čechách byl basista Josef Paleček (1842-1915), zpívající roli Kmeta. O premiéře první verze Prodané nevěsty v roce 1866 zpíval Krušinu a v Daliboru pak žalářníka Beneše. V Prozatímním divadle nejprve zpíval ve sboru, své první sólistické angažmá získal v Olomouci, odkud se opět vrátil v roce 1865 do Prozatímního divadla, ale již jako sólista, kde získal uplatnění především v Mozartových operách. Kromě premiérových rolí zpíval později i Kecala v Prodané nevěstě. V dubnu 1870 se s Prahou rozloučil rolí Mefistofela v Gounodově opeře Faust a Markétka a odešel do angažmá v Mariinském divadle v Petrohradě, kde působil až do konce života a kde také zemřel. V Petrohradě prosadil v roce 1871 uvedení Prodané nevěsty. Po skončení pěvecké činnosti působil v Mariinském divadle též jako režisér a pedagog.

I druhou svou operu Prodanou nevěstu v Prozatímním divadle nastudoval jako dirigent Bedřich Smetana. Z premiéry první verze díla se musíme zmínit o představitelce Mařenky Eleonoře z Ehrenbergů (1832-1912). Vystudovala Pražskou konzervatoř u italského pedagoga Gordigianiho, který ji nasměroval především na italský repertoár. Zpívala ve Stavovském divadle v Praze, v Hamburku a Lipsku a v roce 1863 se stala sólistkou Prozatímního a později Národního divadla, kde v roce 1885 vystoupila naposledy jako Leonora v Trubadúru. V Prozatímním divadle měla mimořádné postavení (i plat) především jako dramatická koloraturní sopranistka. Byla i výbornou herečkou. Po Mařence byla i první Jitkou v Daliboru a o premiérách Libuše zpívala Prvního žence. O premiéře nové inscenace Prodané nevěsty v Národním divadle v roce 1883 dokonce zpívala Hátu.

O premiéře definitivní verze Prodané nevěsty v roce 1870 v Prozatímním divadle zpívala roli Háty Bety Fibichová (1846-1901), choť významného českého skladatele Zdeňka Fibicha, za něhož se provdala po smrti své sestry, která byla jeho první ženou. Kromě Háty účinkovala Bety Fibichová v obou premiérách Libuše jako Radmila, o premiéře Tajemství jako Panna Róza a nakonec byla i prvním Závišem ve Smetanově operním epilogu Čertova stěna. Po angažmá v německých divadlech v Karlových Varech a Olomouci se stala v roce 1868 sólistkou Prozatímního divadla, s jehož souborem přešla i do Národního divadla, kde působila až do roku 1891 (později ještě hostovala). V Národním divadle si svůj smetanovský repertoár rozšířila ještě o Martinku v Hubičce, Ludmilu v Prodané nevěstě a Děčanu v Braniborech v Čechách.

Pouze v jedné smetanovské premiéře vystoupila Emilie Bennewitzová (1834-1906), když zpívala o premiéře Dalibora 16. května 1868 roli Milady. Tehdy čerstvě angažovaná pěvkyně souboru Prozatímního divadla (zpívala především mezzosopránové partie) byla jeho členkou do roku 1871. Později vystoupila též jako Děčana v Braniborech v Čechách. Byla manželkou dlouholetého ředitele Pražské konzervatoře houslisty Antonína Bennewitze.

Významnou pěvkyní smetanovských premiér byla sopranistka Marie Sittová (1852-1907). Vedle angažmá v Prozatímním divadle zpívala i v Salcburku, Štýrském Hradci a v Brně. Po otevření Národního divadla se stala jeho sólistkou, když v obou premiérách Libuše zpívala titulní roli (1881, 1883). Ještě dříve byla první Anežkou ve Dvou vdovách, Vendulkou v Hubičce, Blaženkou v Tajemství a později i Katuškou v Čertově stěně. V Národním divadle pak k těmto rolím přidala ještě Mařenku, kterou poprvé zpívala již v Prozatímním divadle v roce 1875. Sólistkou naší první scény byla až do 31. října 1898.

V obou premiérách Libuše zpíval roli Chrudoše basista Karel Čech (1844-1913), který byl také prvním Mumlalem ve Dvou vdovách, prvním Palouckým v Hubičce a prvním Bonifácem v Tajemství. Patřil k těm sólistům Prozatímního divadla, kteří přešli v roce 1883 do Národního divadla, kde pak působil jako sólista až do roku 1890, kdy se 31. ledna se svým publikem rozloučil rolí Kecala v Prodané nevěstě (zpíval i Krušinu). Nastudoval i role v dalších Smetanových operách, např. Wolframa a Kmeta v Braniborech v Čechách, Beneše v Daliboru a Malinu v Tajemství. Připomeňme, že jeho starším bratrem byl dirigent Prozatímního i Národního divadla Adolf Čech (1841-1903), který řídil první nastudování Smetanových oper od doby, kdy skladatel ohluchl a nemohl své opery dirigovat sám.

Také tenorista Antonín Vávra (1847-1932) patřil k nejvýznamnějším pěvcům smetanovských premiér. Poprvé zpíval Šťáhlava v Libuši, později byl prvním Podhájským ve Dvou vdovách, Lukášem v Hubičce, Vítem v Tajemství a nakonec Jarkem v Čertově stěně. Měl výborné italské školení a již v Prozatímním divadle zpíval velice široký repertoár. I on se stal sólistou Národního divadla, kde byl členem až do roku 1888, přičemž zde hostoval ještě o deset let později. Kromě zmíněných smetanovských premiér nastudoval i další role ve všech skladatelových operách, např. Jeníka v Prodané nevěstě, kterého zpíval 79x a s Marií Sittovou byli považováni za ideální pár v této úspěšné Smetanově opeře. O premiéře nové inscenace Dalibora v Národním divadle 5. prosince 1886 zpíval titulní roli.

Již v roce 1880 kapelník Maýr angažoval do Prozatímního divadla absolventku Pivodovy pěvecké školy Irmu Reichovou (1859-1930), která později přešla i do Národního divadla, ale především působila v Budapešti. V obou premiérách Libuše zpívala Krasavu a o premiéře Čertovy stěny pak Hedviku. Ve Smetanových operách zpívala ještě Karolínu ve Dvou vdovách.

V letech 1875-1881 byla členkou Prozatímního divadla Marie Laušmanová (1858-1933), která také později přešla do Národního divadla, kde působila pět let do roku 1886. Byla jednou z prvních operetních subret v českých divadlech, zejména v Prozatímním, nicméně o premiéře Smetanovy opery Hubička byla první Barčou. Když v roce 1878 měla premiéru definitivní verze opery Dvě vdovy, byla první Lidkou (v první verzi tato role vůbec nebyla). Za svého působení v Národním divadle zpívala i Mařenku v Prodané nevěstě.

Z více než čtyřiceti sólistů premiér Smetanových oper v Prozatímním a Národním divadle zmiňme ještě tenoristu Adolfa Krössinga (1848-1933), který byl prvním Skřivánkem v Tajemství a prvním Michálkem v Čertově stěně. I on přešel do souboru Národního divadla, kde působil až do roku 1914 nejen jako tenorista, ale i jako režisér. V Národním divadle pak zpíval např. Toníka, Strážníka, Žence, Vaška, Varnemana a dokonce barytonového Budivoje v Daliboru. Zopakoval si i Skřivánka, kterého zpíval 36 let, a Michálka. Byl neobyčejně úspěšným Vaškem v Prodané nevěstě, kterého zpíval téměř 600 krát, a který byl také jeho vůbec posledním představením 4. ledna 1923, v předvečer jeho 75. narozenin. V Národním divadle je také podepsán jako režisér pod inscenacemi Smetanových oper Prodaná nevěsta, Libuše a Čertova stěna.