Festival MusicOlomouc 2018 oslavil své desáté jubileum

  1. 1
  2. 2
Jubilejní 10. ročník festivalu MusicOlomouc zaměřený především na soudobou komorní tvorbu nabídl celkem sedm produkcí v různých, více či méně tradičních, nástrojových sestavách. Během minulých dvou týdnů se publikum mohlo těšit i několika světovými či domácími premiérami, které se staly sondou do nové hudby posledních sedmdesáti let.
Ensemble Mondrian (foto Petra Kožušníková)

Vstupem do desátého ročníku byla dne 9. října vernisáž zahajující výstavu s názvem 10 let MusicOlomouc mapující krátkou historii tohoto olomouckého festivalu původně založeného Janem Vičarem v roce 2009 a organizovaného Univerzitou Palackého v Olomouci díky její Katedře muzikologie a spolku MusicOlomouc. Festival však už během jediné dekády dokázal představit množství špičkových hudebních těles nejenom z domácí provenience. Od sedmého ročníku udal nynější ředitel Marek Keprt oproti předešlým ročníkům avantgardnější směr, zacílený více na světovou produkci.

Po vernisáži se v prostorách Uměleckého centra Univerzity Palackého odehrály hned dva koncerty. Přednost dostal prestižní švýcarský Ensemble Mondrian, jenž letos získal ocenění Schweizer Musikpreis. Možnost slyšet tento soubor na MusicOlomouc mělo publikum už v roce 2016. Klavírní kvarteto sestávající z interpretek Ivany Pristašové (housle), Petry Ackermann (viola), Karoliny Öhman (violoncello) a Tamriko Kordzaia (klavír) jednoznačně nasadilo laťku svým precizním provedením náročných děl velmi vysoko. Celkově patřil jejich výkon kvalitativně mezi ty nejvýraznější a ostatní večery se tak nevyhnuly srovnání právě s Mondrianem. Prvotřídní interpretace využívající všechny možné techniky od těch konvenčnějších založených na tónech jako takových až po ty netradičnější, sónicky se pohybující na hranici šumů a hluků, například inside piano techniky nebo hra na krku smyčců, byla vyzdvižena i skvělým výběrem skladeb autorů jako Michael Jarell, Carlo Ciceri, Dieter Ammann, Martin JaggiThomas Wally. Ze jmenovaných nejvíce vyčnívalo Ammanovo dílo Après le silence (2005) pro klavír, housle a violoncello postavené na dynamických a pohybových kontrastech hudebního toku a dialozích mezi jednotlivými nástroji, které využívají například paličky při hře ve strunách klavíru, u smyčců pizzicato s glissandem nebo zajímavý lachenmannovský postup rozezvučení struny s využitím col legna, který jsme během celého festivalu již neslyšeli i navzdory opakující se široké škále moderních technik hry na smyčcové nástroje.

(foto Petra Kožušníková)

Dalšími interprety prvního koncertního večera byla trojice českých hudebníků Isang Yun TriaVilém Veverka (hoboj), Kateřina Englichová (harfa) a Petr Nouzovský (violoncello) odkazující se k tvorbě korejského skladatele Isanga Yuna. V kompozicích zmíněného autora OstWest MiniaturenEspace II byl nejvýraznějším stavebním prvkem dialog dvou odlišných světů, západního (evropského) a východního (asijského), přičemž celkem pochopitelně byl pak jako východní element použit pro svůj témbr a též historii právě hoboj. Premiérovanou skladbou večera bylo dílo Forgetting Ravel… (2018) mladého českého skladatele Iana Mikysky. Materiálem zde byly krátké citace z Ravelovy tvorby, na něž se Mikyska snažil „zapomenout“ rozličnými způsoby a kombinacemi utichání nástrojů. Minulost tak střídal přítomný okamžik ticha. Celkovou atmosféru koncertu, jenž si žádal absolutní ticho, bohužel, mírně rušila restaurace sousedící s prostorem Atria, kde se koncert konal.

Alexandr Wnuk (foto Petra Kožušníková)

Poněkud extrovertní přístup v hudbě s důrazem na performance přišel s třetím koncertem vynikajícího polského perkusionisty Alexandra Wnuka dne 14. října, jenž se jako jediný odehrával mimo univerzitní prostory v sále Divadla na cucky. Dramaturgie večera, co se týče různých tendencí v nové hudbě komponované pro perkuse, byla velice pestrá a přecházela od moderního propojení perkusí s elektronickou hudbou, performancí a videem skladatele Piotra Peszata, přes umění hluku Coryho Brackena, kombinace perkusí s vokalízou v díle Françoise Sarhana nebo Georgese Aperghise, východní rituál s tibetskými mísami Pierluigiho Billona až po tradičnější přístup Michela Van Der Aa. Nejvýraznějším počinem večera byla nepochybně Brackenova premiérovaná skladba I am at ocean level moisture with these life hacks (2018) vtipně uvedena Wnukovym proslovem: „I hope you will enjoy this or at least try.“ Hlavním principem zde bylo masivní rozezvučení blány bubnu pomocí rozličných předmětů, jako třeba hřeben, elektrický šlehač na mléčnou pěnu nebo malé vibrátory. Výsledkem celého večera bylo zjemnění sluchu, jež umožnilo sledovat nepatrné nuance daných zvuků, šumů a hluků, jejich témbry, výšky či sílu.

Trio Helix (foto Petra Kožušníková)

Jako čtvrtý soubor se dne 16. října představilo české komorní Trio Helix – v obsazení Tereza Horáková (housle), Ondřej Štochl (viola) a Lucie Tóth (klavír). Na úvod koncert zazněla premiéra díla Marka Kopelenta Hudba z ticha pro housle, violu a klavír (2018). Trochu nejisté nástupy vymizely od třetí skladby večera, kdy také interpreti nabyli sílu a jasnější výraz ve svém provedení. Zdá se, že ansámblu víc svědčí plný a hustý zvuk. Naopak jemné, měkké až impresionistické barevné plochy vynikly například ve Štochlově nedokončeném cyklu Mikroludia pro housle a klavír (2016–).

Dvě premiéry, A Luca Marenzio (2018) slovenského skladatele Adriána DemočejitřnoSmíšky… klamoMžitky… bzuňk! (2018) Marka Keprta uvedl 21. října olomoucký ansámbl Lichtzwang ve složení Keprt (klavír), Jan Přibil (trubka) a Jiří Fajkus (violoncello). Vstupem do nedělního večera byla nejstarší provedená skladba letošního ročníku, a to Étude sur le Carré Magique Sonore op. 40 (1957) skladatele Ivana Vyšnegradského. Dramaturgickým pojítkem celého přednesu byl statický hudební prostor a jeho bezčasí ať už v podobě rychlého nezacíleného krystalického „prstového cvičení“ Salvatora Sciarrina v miniatuře Esercizio (1972) či v pomalých plochách Mortona Feldmana palais de mari 2 (palais under snow) (1986/2018) v překomponované verzi Keprta.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2