Smetanovy mužské sbory a capella po mnoha desetiletích souborně v Českém muzeu hudby

I když si v letošním roce žádné kulaté výročí Bedřicha Smetany (1824-1884) nepřipomínáme, v neděli 1. března, v den jmenin a v předvečer sto devadesátého prvního výročí jeho narození, se uskutečnila pozoruhodná akce připravená Smetanovými skutečnými příznivci. Mužský pěvecký sbor Láska opravdivá působící při Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity v Brně se tímto koncertem rozhodl znovu oživit kdysi bohatou a dnes skomírající tradici interpretace skladeb pro mužský sbor a zároveň vzdát hold tomuto českému skladateli. Podle sbormistra a zakladatele sboru, muzikologa Jana Špačka, je Smetanova sborová tvorba neprávem opomíjena, a ač se jedná o díla interpretačně náročná, není potřeba se jich obávat. Sbor Láska opravdivá vystoupil včera ve dvoraně Českého muzea hudby v Praze, kde poprvé po mnoha desetiletích souborně zazněly a capella všechny Smetanovy mužské sbory. Samotný koncert byl vyvrcholením outdoorové hudební pouti, která byla zároveň generálkou koncertu. Na koncert přijel sbor z Brna stylově – vlakem RJ 72 Bedřich Smetana a jak ve vlaku, tak pak i na několika místech v centru Prahy během dne Smetanovy sbory zazpíval. Podrobnou reportáž z celého pražského smetanovského happeningu si můžete přečíst zde.

Bedřich Smetana postupně kladl svou tvorbou základy moderní české hudbě, svými názory i organizačními a uměleckými kroky výrazně ovlivňoval činnost českých hudebních institucí a snažil se domácí hudební život pozvednout na úroveň významných evropských měst. Za stěžejní je z jeho tvorby pokládána ta operní, dále i jeho symfonické básně, či díla komorní a klavírní. Rozsáhle se však projevil také na poli pro český hudební život tolik významném – v oboru sborové tvorby. Sborový zpěv byl v polovině devatenáctého století v době obrození s oblibou a hojně pěstován. Měl i svůj nesmírný význam – sdružoval hudbymilovné lidi, a co se jeho provozování týče, nepotřeboval žádné zvláštní náklady. Smetana se ve sborové tvorbě angažoval nejen skladatelsky, ale i svou osobní účastí přímo v procesu. V šedesátých letech byl sám sbormistrem pěveckého sboru Pražský Hlahol, se kterým spolupracoval až do konce svého života. Smetana nevycházel při sborové tvorbě, tak jako jiní jeho kolegové, z lidové písně. Smetanův přístup byl jiný, byl to přístup hudebního dramatika. Zhudebňoval náměty historické, tendenční, hymnicky oslavoval rodný kraj, dospěl až ke sborovým hudebním básním, podobným orchestrálním symfonickým básním. Co se hudební stránky sborů týče, nepsal snadně, přestože věděl, že je budou interpretovat amatéři. Nevyhýbal se náročným kompozičním postupům: chromatice, moderním harmonickým prostředkům či smělým modulacím.

Ke sborové tvorbě přistoupil Smetana již jako zralý umělec, po svém návratu ze Švédska (1860). Na tuto hudební oblast tvorby se ale připravoval již od mládí, jak prozrazují jeho četné rukopisné úlohy z let 1845-46, kdy byl žákem pražského slepého hudebního pedagoga Josefa Prosksche. Tehdy se seznamoval s klasickou tvorbou Giovanniho Pierluigiho da Palestriny, Orlanda di Lassa, Giovanniho Gabrieliho, Johanna Sebastiana Bacha nebo Georga Friedricha Händela a sám vytvořil řadu chrámových a polyfonních skladeb ke studijním účelům. Pro kompozici sborů vůbec motivoval Smetanu jeho přítel a redaktor právě založené sbírky českých čtverozpěvů Záboj, dr. Ludevít Procházka, který ho počátkem března roku 1860 v dopise požádal o příspěvek do této edice, vydávané pro potřebu tehdy zakládaných českých zpěváckých spolků. Smetana odpověděl hned dopisem 11. března, kde nadšeně svou účast přislíbil a to i přesto, že se v té době intenzivně zabýval velkou symfonickou básní Hakon Jarl.

Žádal o zaslání vhodných textů. Nevíme, zdali je dostal ještě v Göteborgu nebo až po svém příjezdu do Prahy koncem května 1860. Jisté je jen to, že začátkem června toho roku při svém pobytu na Lamberku v Obříství na Mělnicku, kde byl na návštěvě u rodičů své nastávající ženy Barbory (Betty) Ferdinandiové, složil roku 1860 Smetana svůj první mužský sbor a capella (a první sbor vůbec) s názvem Píseň česká. Text skladby pochází z dob českého národního obrození; napsal jej vlastenecký kněz-buditel Jan Jindřich Marek, básnickým jménem Jan z Hvězdy. Dílo má svou zajímavou historii, připomínající genezi vzniku Prodané nevěsty, ke které se skladatel také znovu a znovu vracel. V roce 1868 se dal Smetana do druhé verze (pro smíšený sbor s doprovodem klavíru). Nakonec se z ní v roce 1878 stala kantáta Česká píseň pro smíšený sbor a orchestr, kdy ji opatřil delší předehrou a mezihrami. V Českém muzeu hudby zazněla Píseň česká v úpravě Josefa Plavce z roku 1952.

Ve sborové tvorbě Smetana pokračoval v roce 1862 mužským sborem Tři jezdci na baladickou báseň Jiljí Vratislava Jahna, která líčí návrat tří českých pánů roku 1415 z Kostnice do Čech se zprávou o upálení mistra Jana Husa. Následoval Odrodilec pro dva mužské sbory z roku 1863 (tato verze zazněla v Českém muzeu hudby) na báseň ukrajinského básníka Amvrosije Lukjanovyče Metlyńského v českém překladu Františka Ladislava Čelakovského. Sbor vznikl v době Smetanovy práce na opeře Braniboři v Čechách a blíží se jejímu duchu. Začátek naplňují úvahy o člověku, který si neváží vlasti, a závěr slibuje zaslouženou odplatu zrádci. Smetana sbor znovu přepracoval v roce 1864, kdy menší sbor nahradil kvartetem sólistů. Skladba byla ve stejném roce provedena za Smetanova řízení na festivalu zpěváckých spolků v Praze. Za hymnu české přírody v jejich ročních proměnách a rolníkovy práce lze považovat čtyřdílný mužský sbor Rolnická z roku 1868 na text Václava Trnobranského. Rolnická je svým tématem podobná Smetanově symfonické básni Z českých luhů a hájů. Poprvé byla provedena v květnu 1868 při slavnosti položení základního kamene Národního divadla v Praze, která se rozvinula do velké národní manifestace. Slavnostní sbor na text Emanuela Züngela Smetana zkomponoval roku 1870 k příležitosti odhalení pamětní desky svého spolužáka ze studií a přítele, Karla Havlíčka Borovského (1821-1856). Sbor, určený pro přednes pod širým nebem, má monumentální ráz. Nezapře, že vznikl v těsném sousedství Libuše.Nejnáročnějším Smetanovým mužským sborem je Píseň na moři z roku 1877 na báseň Český prapor (1867) jeho přítele Vítězslava Hálka. I přesto, že se jedná o první sbor již neslyšícího Smetany, je to dílo mistrovské. Ke kompozici Smetanu inspirovaly jeho osobní vzpomínky na někdejší pobyt ve Švédsku a zážitky z cest.

Byla-li Píseň na moři určena nejvyspělejším sborům, pak další Smetanovy mužské sbory byly naopak zamýšleny pro velké masy amatérských zpěváků. Věno z roku 1880 na text Smetanova přítele a jednatele pražského Hlaholu Josefa Srba-Debrnova obsahuje tutéž myšlenku, jako tradiční heslo českých sborových zpěvů té doby: „Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti.“ Po boku Věna, jakožto sboru pro mnohé příležitosti stojí také Motlitba, kterou Smetana složil stejného roku a taktéž na slova Srba-Debrnova. Vrcholí slovy „uveď nás ve slávy chrám“ a je modlitbou za národ. Zajímavostí je, že sbor Modlitba vešel ve známost později, a sice vydáním prof. dr. Josefa Theurera v roku 1909, zatímco Smetanův originál byl objeven až v r 1944. Rovněž na slova Srba-Debrnova vznikla roku 1882 Hesla I a II. Jsou to dvě stručné zdravice, jaké bývaly zpívány na uvítanou (a na uvítanou zazněla také v Českém muzeu hudby), na pozdrav významnému hostu či na rozloučenou. Obě Hesla jsou postavena na témže motivu, v rytmu polonézy. Posledním Smetanovým mužským sborem je Naše píseň z roku 1883 (slova Josef Srb-Debrnov), tedy necelý rok před jeho smrtí. Smetana byl tehdy již velmi nemocen, tvořil s největším duševním vypětím, a přesto složil skladbu optimistickou, která je oslavou života a mládí, symbolizovanými tancem, jenž mu byl (i v jeho skladatelské tvorbě) nejmilejším – českou polkou. Skladba vyšla teprve v roce stého výročí Smetanova narození, 1924. Pro úplnost doplňme, že Smetana svou tvorbu mužských sborů obohatil v roce 1879 o Tři ženské sbory (Má hvězda, Přiletěly vlaštovičky a Za hory slunce zapadá). K výše zmíněným mužským sborům Bedřicha Smetany na koncertu jako druhá v pořadí zazněla hymna Hej, Slované z roku 1834 na text evangelického kněze Samo Tomášika a nápěv volně podle písně Mazurek Dąbrowskiego (1797). Na Všeslovanském sjezdu v Praze v roce 1848 byla skladba prezentována a přijata jako hymna všech Slovanů.

Sborová tvorba provázela Smetanu po celý život. I když neměl vždy k dispozici silná básnická díla, ale spíše jen příležitostné verše, přece jen se mu podařilo vytvořit originální vokální díla, která právem zahrnujeme do jeho mistrovského odkazu. Smetanova sborová tvorba tvoří velký a cenný blok plný vysokých technických nároků. Brněnský sbor Láska opravdivá, ač amatéři, se této nesnadné interpretace chopil s velkou vervou a se ctí – zaplněné České muzeum hudby umělce odměnilo srdečným potleskem. I Smetana by byl jistě rád. Mužský sbor Láska opravdivá
Mužský pěvecký sbor Láska opravdivá založili v roce 2009 Jaroslav Černocký a Jan Špaček s cílem oživit kdysi bohatou a dnes skomírající tradici interpretace skladeb pro mužský sbor. Na Filozofické fakultě brněnské Masarykovy univerzity funguje těleso pod Ústavem hudební vědy a jeho členy jsou studenti brněnských vysokých škol. V současnosti má sbor okolo třiceti stálých členů. Repertoár se specializuje na pravoslavnou duchovní tvorbu, mimo jiné na nápěvy z Podkarpatské Rusi, a na českou sborovou tvorbu devatenáctého a dvacátého století, především Leoše Janáčka. Láska opravdivá je název jednoho z Janáčkových mužských sborů na lidový text a v názvu pěveckého tělesa má symbolizovat repertoárový soulad duchovní hudby a lidové písně.

Smetanova sborová tvorba
Koncert k výročí narození Bedřicha Smetany
Mužský pěvecký sbor Láska opravdivá
Sbormistr Jan Špaček
1. března 2015 České muzeum hudby

program koncertu:
Bedřich Smetana:
– Heslo I – Heslo II (1882) – text Josef Srb-Debrnov
– zpěv hymny Hej, Slované! (1834) – text Samo Tomášik, nápěv volně podle písně Mazurek Dąbrowskiego (1797)
– Píseň česká op. 17 (1860) – text Jan Jindřich Marek, pseud. Jan z Hvězdy – úprava (1952) Josef Plavec
– Tři jezdci (1862) – text Jiljí Vratislav Jahn
– Odrodilec (1863) – (v první verzi pro dva mužské sbory) na text ukrajinského básníka Amvrosije Lukjanovyče Metlyńského v překladu Františka Ladislava Čelakovského
– Rolnická (1868) – text Václav Vilém Trnobranský
=přestávka=
– Slavnostní sbor (1870) – text Emanuel František Züngel
– Píseň na moři (1876-1877) – na text z básně Černý prapor (1867) Vítězslava Hálka
– Věno (1880) – text Josef Srb-Debrnov
– Modlitba (1880) – text Josef Srb-Debrnov
– Naše píseň (1883) – text Josef Srb-Debrnov – nastudoval Tomáš Krejčí

Foto České muzeum hudby