Smetanovy mužské sbory a capella po mnoha desetiletích souborně v Českém muzeu hudby

  1. 1
  2. 2

I když si v letošním roce žádné kulaté výročí Bedřicha Smetany (1824-1884) nepřipomínáme, v neděli 1. března, v den jmenin a v předvečer sto devadesátého prvního výročí jeho narození, se uskutečnila pozoruhodná akce připravená Smetanovými skutečnými příznivci. Mužský pěvecký sbor Láska opravdivá působící při Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity v Brně se tímto koncertem rozhodl znovu oživit kdysi bohatou a dnes skomírající tradici interpretace skladeb pro mužský sbor a zároveň vzdát hold tomuto českému skladateli. Podle sbormistra a zakladatele sboru, muzikologa Jana Špačka, je Smetanova sborová tvorba neprávem opomíjena, a ač se jedná o díla interpretačně náročná, není potřeba se jich obávat. Sbor Láska opravdivá vystoupil včera ve dvoraně Českého muzea hudby v Praze, kde poprvé po mnoha desetiletích souborně zazněly a capella všechny Smetanovy mužské sbory. Samotný koncert byl vyvrcholením outdoorové hudební pouti, která byla zároveň generálkou koncertu. Na koncert přijel sbor z Brna stylově – vlakem RJ 72 Bedřich Smetana a jak ve vlaku, tak pak i na několika místech v centru Prahy během dne Smetanovy sbory zazpíval. Podrobnou reportáž z celého pražského smetanovského happeningu si můžete přečíst zde.

Bedřich Smetana postupně kladl svou tvorbou základy moderní české hudbě, svými názory i organizačními a uměleckými kroky výrazně ovlivňoval činnost českých hudebních institucí a snažil se domácí hudební život pozvednout na úroveň významných evropských měst. Za stěžejní je z jeho tvorby pokládána ta operní, dále i jeho symfonické básně, či díla komorní a klavírní. Rozsáhle se však projevil také na poli pro český hudební život tolik významném – v oboru sborové tvorby. Sborový zpěv byl v polovině devatenáctého století v době obrození s oblibou a hojně pěstován. Měl i svůj nesmírný význam – sdružoval hudbymilovné lidi, a co se jeho provozování týče, nepotřeboval žádné zvláštní náklady. Smetana se ve sborové tvorbě angažoval nejen skladatelsky, ale i svou osobní účastí přímo v procesu. V šedesátých letech byl sám sbormistrem pěveckého sboru Pražský Hlahol, se kterým spolupracoval až do konce svého života. Smetana nevycházel při sborové tvorbě, tak jako jiní jeho kolegové, z lidové písně. Smetanův přístup byl jiný, byl to přístup hudebního dramatika. Zhudebňoval náměty historické, tendenční, hymnicky oslavoval rodný kraj, dospěl až ke sborovým hudebním básním, podobným orchestrálním symfonickým básním. Co se hudební stránky sborů týče, nepsal snadně, přestože věděl, že je budou interpretovat amatéři. Nevyhýbal se náročným kompozičním postupům: chromatice, moderním harmonickým prostředkům či smělým modulacím.

Ke sborové tvorbě přistoupil Smetana již jako zralý umělec, po svém návratu ze Švédska (1860). Na tuto hudební oblast tvorby se ale připravoval již od mládí, jak prozrazují jeho četné rukopisné úlohy z let 1845-46, kdy byl žákem pražského slepého hudebního pedagoga Josefa Prosksche. Tehdy se seznamoval s klasickou tvorbou Giovanniho Pierluigiho da Palestriny, Orlanda di Lassa, Giovanniho Gabrieliho, Johanna Sebastiana Bacha nebo Georga Friedricha Händela a sám vytvořil řadu chrámových a polyfonních skladeb ke studijním účelům. Pro kompozici sborů vůbec motivoval Smetanu jeho přítel a redaktor právě založené sbírky českých čtverozpěvů Záboj, dr. Ludevít Procházka, který ho počátkem března roku 1860 v dopise požádal o příspěvek do této edice, vydávané pro potřebu tehdy zakládaných českých zpěváckých spolků. Smetana odpověděl hned dopisem 11. března, kde nadšeně svou účast přislíbil a to i přesto, že se v té době intenzivně zabýval velkou symfonickou básní Hakon Jarl.

Žádal o zaslání vhodných textů. Nevíme, zdali je dostal ještě v Göteborgu nebo až po svém příjezdu do Prahy koncem května 1860. Jisté je jen to, že začátkem června toho roku při svém pobytu na Lamberku v Obříství na Mělnicku, kde byl na návštěvě u rodičů své nastávající ženy Barbory (Betty) Ferdinandiové, složil roku 1860 Smetana svůj první mužský sbor a capella (a první sbor vůbec) s názvem Píseň česká. Text skladby pochází z dob českého národního obrození; napsal jej vlastenecký kněz-buditel Jan Jindřich Marek, básnickým jménem Jan z Hvězdy. Dílo má svou zajímavou historii, připomínající genezi vzniku Prodané nevěsty, ke které se skladatel také znovu a znovu vracel. V roce 1868 se dal Smetana do druhé verze (pro smíšený sbor s doprovodem klavíru). Nakonec se z ní v roce 1878 stala kantáta Česká píseň pro smíšený sbor a orchestr, kdy ji opatřil delší předehrou a mezihrami. V Českém muzeu hudby zazněla Píseň česká v úpravě Josefa Plavce z roku 1952.
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


2
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
R.R.

Děkuji autorce za fundované a přehledné pojednání o ne příliš známé oblasti Smetanovy tvorby. Věřím, že slova uvedená v závěru článku by Smetana jistě rád svým mladým hudebním podporovatelům adresoval. :-)

karla

Dobrý den,
ještě doplnění k programu koncertu – přídavky:
B. Smetana – To pivečko je nebeský dar (sbor z 2. jednání opery Prodaná nevěsta),
Leoš Janáček – sbor Láska opravdivá