Violoncellový koncert, kontrastní a novátorský, znějící ve čtyřech částech bez přerušení, je jedním z Lutosławského nejoceňovanějších a nejhranějších děl. Premiéru měl v Royal Festival Hall v Londýně na podzim roku 1970. Hrál Bournemouth Symphony Orchestra s Edwardem Downesem, sólo přednesl Mstislav Rostropovič, jemuž byla skladba věnována. Na večeru Symfonického orchestru Českého rozhlasu se sólového partu ujme Alban Gerhardt.
Brahmsovo Německé rekviem ani vzdáleně nepřipomíná katolickou mši za zemřelé. Jedná se o koncertní kantátu s hlubokým duchovním obsahem o víře a naději, o životě a smrti, o vykoupení a spasení. Z hlediska koncepce pak jde o dílo nesmírně moderní. Celou skladbu prostupují vedle vědomí o pomíjivosti všeho na Zemi především emoce a nálada hlubokého, možná trochu melancholického, ale útěšného zamyšlení nad základními křesťanskými jistotami a hodnotami, jako jsou víra ve věčnost života a život v lásce nebo přesvědčení o požehnání pro spravedlivé. Text skladatel vybral a sestavil z vhodných biblických veršů, a to v německém překladu Martina Luthera. V pozadí takto hluboce duchovně vyznívající kompozice stojí úmrtí dvou Brahmsovi blízkých lidí – matky a Roberta Schumanna, kterému vděčil za mnohé.
