Soňa Červená jako Makropulos

Další režie Roberta Wilsona v Národním divadle, Čapkova Věc Makropulos (18. a 19.listopadu 2010), přivedla na jeviště Stavovského divadla zcela nečekaný žánr – je to melodram, muzikál, kabaret, nebo singspiel? Cokoli, jen ne činohra jak ji známe.

Soňa Červená (Emilia Marty)

Překvapivý prostor totiž v čapkovské inscenaci dostala hudba Aleše Březiny, která udává rytmus a dobu všemu dění na scéně, herci doslova skáčou (a zpívají!), jak se jim „píská“. Jako obvykle je to hudba různých stylů od tingl tanglových odrhovaček po operní inspirace (nechybí hudební ani narážka na Carmen, životní pěveckou roli hlavní protagonistky Soni Červené). I když Aleš Březina dostal místo plánovaného orchestru jen tři (!) hudebníky, dostalo se inscenaci za „málo peněz hodně muziky“.

Možná je to zhudebněný komiks – text je vyškrtán na minimum a postavy jsou stylizované do podoby bizarních nepřirozených bytostí, zlých klaunů, kteří jako by vypadli ze stránek Batmana a Jokera. Těžko v nich na první pohled rozpoznáte herecká esa Národního divadla Postráneckého, Donutila, Pelzera, nebo mladou Pavlu Beretovou (Dr. Kolenatý, Prus, Solicitátor Vítek a jeho Dcera Kristina). Wilson s nimi pracuje, jak je pro něj typické – jako s loutkami, které pitvoří, deformuje a ponechává ztuhlé v pózách a grimasách tak dlouho, jak uzná za vhodné. Přesto se některým (Donutil, Postránecký, výborná Beretová) podařilo přes tuhou masku projevit určité osobité rysy. Jako dokonalá reinkarnace Vlasty Buriana vypadal Vladimír Javorský v roli Muže s hůlkou. Nová postava, kterou si Wilson do děje přimyslel, provází diváka představením coby kabaretní moderátor a jeho úkolem je mj. vyplnit až příliš dlouhou pauzu na přestavbu kulis mezi prvním a druhým jednáním.

V.Javorský (Muž s hůlkou)

S.Červená (Emilia Marty), M.Stehlík (Hauk-Šendorf)


Výrazná scéna (Robert Wilson) je jako obvykle minimalistická, ozvláštněná dokonalým světelným designem (Aj Weissbard) a má řadu vtipných prvků: vzrůstající sloupce lejster v advokátní kanceláři, spleť trámoví v zákulisí divadla, otvory v podlaze, jimiž vstupují, nebo spíš mechanicky najíždějí do děje postavy a mizí, zdviž unášející herce vzhůru ad. Začíná to už oponou, kterou zdobí hravá šifra s iniciálami hlavní hrdinky E M. Příběh Čapkovy scifi komedie (zhudebněné Janáčkem jako lidské drama) vypráví o třistaleté záhadné zpěvačce, která jako dcera alchymisty na dvoře Rudolfa II. kdysi musela vypít elixír mládí a pod různými pseudonymy prožila řadu životů po boku různých mužů.

Soně Červené je letos 85 let, žila v Čapkově době, spisovatel znal jejího otce kabaretiéra Červeného a zemřel, když jí bylo třináct. Hrála u Voskovce a Wericha, znala Marii Callas, Karajana, Rafaela Kubelíka … Pamatuje tolik postav, které patří již historii, podobně jako Čapkova Elina Makropulos, nesmrtelná zpěvačka, jejíž úspěch nikdy nepohasíná. V této souvislosti Červená působí na scéně jako zjevení. Její štíhlá, pružná a elegantně se pohybující postava odporuje všem zákonům stárnutí. I když její tvář nebo dikce něco prozradí, neslučuje se její výtečná forma a vytrvalá paměť s běžnými představami o seniorech. V roli Marty se cítí jako doma – ostatně bohaté, obdivované nebo jinak dominantní charaktery žen hraje v poslední době stále.

 

V.Postránecký (Dr.Kolenatý), S.Červená (Emilia Marty)

M.Donutil (Jaroslav Prus), S.Červená (Emilia Marty)

Nejsem divadelní kritik a o premiéře činohry Národního divadla bych sem – na stránky Opery Plus – nepsala, nebýt její výrazné hudební stránky a hlavně nebýt představitelkou Emilie Marty Soňa Červená, kterou si my muzikanti stále tak nějak přivlastňujeme do svého tábora i dlouho poté, co už operu pověsila na hřebík. Wilsonovo pojetí Čapka možná předloze moc neodpovídá, ale vadí mi méně, než třeba jeho režie Janáčkovy Káti Kabanové (tvrdá stylizace tu jde přímo proti Janáčkem proklamovanému ideálu přirozenosti). Věc Makropulos je barvitá a dynamická podívaná, nabitá nápady, melodiemi, zvukovými efekty a gagy, ale současně i napínavá a trochu dojemná. Stojí za vidění.

S.Červená (Emilia Marty)

Karel Čapek:
Věc Makropulos
Režie: Robert Wilson
Scéna: Robert Wilson
Kostýmy: Jacques Reynaud
Hudba: Aleš Březina
Pomocná režie: Ann-Christin Rommen
Výtvarník světel: Robert Wilson, A. J. Weissbard
Dramaturgie: Martin Urban
Premiéry 18. a 19. listopadu 2010 ve Stavovském divadle v Praze
(psáno ze 2.premiéry 19.11.2010)

Emilia Marty – Soňa Červená j.h.
Jaroslav Prus – Miroslav Donutil
Janek – Filip Rajmont
Albert Gregor – Jan Bidlas
Hauk-Šendorf – Milan Stehlík
Advokát dr. Kolenatý – Václav Postránecký
Solicitátor Vítek – Petr Pelzer
Kristina – Pavla Beretová (alt. Anna Schmidtmajerová)
Muž s hůlkou – Vladimír Javorský j.h.
Hudebníci – Vladimír Strnad (klávesové nástroje), Martin Sedlák (violoncello), Tomáš Koubek (bicí nástroje) (alt. David Řehoř)

www.narodni-divadlo.cz

Náš nedávný velký rozhovor se Soňou Červenou najdete zde (1.díl), zde (2.díl) a zde (3.díl)
0 0 vote
Ohodnoťte článek

Mohlo by vás zajímat


31 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments