Sondra Radvanovsky v Praze

Ve středu 16. listopadu 2011 se českému publiku poprvé představila sopranistka Sondra Radvanovsky, americká operní hvězda s českými předky, která je zdejšímu publiku známá především díky přenosům z Metropolitní opery. Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK řídil Francesco La Vecchia a jako host se představila mezzosopranistka Barbora Polášková. Koncert se konal ve Smetanově síni Obecního domu.


Dramaturgii večera tvořily skladby Belliniho, Verdiho a Ciley, které netřeba blíže představovat, ačkoliv se na zdejším repertoáru objevují většinou velmi vzácně. Předehra k Belliniho Normě byla skvělým začátkem, jen by vzhledem k akustice sálu zasloužila citlivější přístup k basové lince a zároveň větší podporu smyčců. Následovala modlitba Casta Diva z Normy, ve které Sondra Radvanovsky ukázala, že její hlas má v sobě určité vibrace, díky kterým je schopna dát nejen každému tónu, ale také frázi něco víc než jen výšku, sílu a barvu. Je to jen obtížně popsatelný čtvrtý rozměr, ve kterém spočívá jedinečnost jejího umění. Obdivujeme ji snad právě kvůli zastřené střední poloze jejího jinak zářivého hlasu, který ji ne vždy poslouchá tak, jak by si ona sama přála? Možná ano, protože právě tohle přináší jistou dávku elektrizujícího napětí, díky kterému nelze v jejím projevu vystopovat dvě identicky provedené fráze. Jisté je, že hlas Sondry Radvanovské není ani dokonalý, ani zcela bez kazů, nicméně takový je i život člověka, který se v umění odráží. Možná právě proto zůstává jistá část publika neuspokojena a umělkyni chápe jako rozporuplnou, protože se nejen v jejím hlase, ale v umění obecně snaží najít dokonalost.

Večer pokračoval duetem Adalgisy a Normy, ve kterém spolu s protagonistkou večera vystoupila mezzosopranistka Barbora Polášková. Ta se během večera představila také v dramatické árii Eboli z Dona Carlose a v neméně náročném čísle Kněžny de Bouillon z Adriany Lecouvreur.


Poláškové se nejlépe vydařil duet z Normy, a to především jeho závěr. O schopnostech této pozoruhodné umělkyně nelze pochybovat, nicméně by se prozatím měla dramatickému repertoáru vyhýbat. Její hlas sice stojí na dobrých základech, ale ve vypjatých pasážích ho zbytečně přepíná. Příliš ji nepodpořil ani dirigent, který během jejích výstupů orchestr nijak nemírnil.

Po předehře k Luise Miller následovala kavatina Elvíry z opery Ernani. Spolu s árií Eleny ze Sicilských nešpor jsou to právě tato dvě čísla, ve kterých Sondra Radvanovsky exceluje. Její Elvíra zněla spíše nostalgicky, zatímco Elenu přednesla s brilancí a jižanským šarmem. Předehru k Sicilským nešporám vystřídala árie Leonory z Trubadúra. Sopranistka tak publiku představila svou erbovní roli, ve které jsme ji zhlédli v loňské sezoně přenosů z Metropolitní opery (recenzi najdete zde).


Posledními dvěma body tištěného programu byly árie Aidy a Adriany Lecouvreur. Dramatická Aida Radvanovské sedí velmi dobře. Možná ještě lépe než květnaté belliniovské party. Náročné vyvrcholení árie pěvkyně uzavřela zcela jedinečným pianissimem. Výstup Adriany Lecouvreur je velmi působivým a v vzhledem k předchozímu titulu zcela protichůdným číslem, kterým si sopranistky podmaňují publikum. Nejinak tomu bylo i v případě paní Radvanovské.

Přídavky byly tři. Oblíbená árie z Puccihiho opery Gianni Schicchi, vynikající Vissi d´Arte z Pucciniho Toscy, ale především árie Rusalky, kterou zazpívala se skvělou výslovností i niterně vyjádřeným prožitkem. Pravdou je, že árie z „naší“ Rusalky již dlouhou dobu patří ke světovým hitům, nicméně s takto jímavou interpretací přichází jen málokterá sopranistka.

Praha tedy spatřila další hvězdu současného operního nebe. Nad odpovědí na otázku, jak silně mezi ostatními hvězdami zářila, se musí zamyslet každý sám. Já myslím, že byla skvěle vidět i pouhým okem.

Sondra Radvanovsky (soprán)
Barbora Polášková (mezzosoprán)
Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK
Dirigent: Francesco La Vecchia
16. listopadu. 2011 v 19.30 hodin Smetanova síň Obecního domu Praha

program:
Vincenzo Bellini:
Norma
-Ouverture
-Casta Diva (Norma)
-Mira o Norma (Norma, Adalgisa)

Giuseppe Verdi:
Luisa Miller
-Ouverture
Ernani
-Ernani involami (Elvira)
Don Carlos
-O Don fatale (Eboli)
Il trovatore
-D’amor sull’ali rosee (Leonora)

-přestávka –

Giuseppe Verdi:
I vespri siciliani
-Ouverture
-Bolero (Elena)
Aida
-O patria mia (Aida)

Francesco Cilea:
Adriana Lecouvreur
– Intermezzo
-Acerba volutta (Princess d’Bouillon)
-Io son l’umile ancella (Adriana)

  • přídavky:
  • Giacomo Puccini:
  • Gianni Schicchi
  • -O mio babbino caro

Antonín Dvořák:
Rusalka
-Měsíčku na nebi hlubokém

Giacomo Puccini:
Tosca
-Visi d’arte

Související články


Reakcí (27) “Sondra Radvanovsky v Praze

  1. Barbora Polášková nebyla bohužel dobrou volbou, její hlas je ve výškách příliš úzký a hluboké tóny byly velmi často skoro neznělé. Navíc i volba dvou tak náročných arií byla nad její současné možnosti. Samozřejmě i přímé srovnání s pěvkyní absolutní světové špičky jí nepřidalo… Sondra Radvanovsky by si rozhodně zasloužila lepší partnerku, z mladých mezzosopranistek mě napadá např. Kateřina Jalovcová z ND. Volba Barbory Poláškové je pro mě záhadou.

    Sondra Radvanovsky zpívala zcela suverénně a většinou výborně ovládala svůj skutečně obrovský, vibrující hlas. Vrcholem večera pro mě byla především její Leonora, ale také Aida a závěrečná Tosca. Rusalka byla také výborná, i když rozhodně ne se skvělou výslovností (ale koho nezlobí naše pověstné „ř“). Škoda, že sál nebyl zcela vyprodaný, to opět potvrzuje, že pražské publikum slyší spíše na promo než na skutečné umělecké kvality. Naštěstí i ne zcela zaplněný sál odměnil Sondru Radvanovsky zaslouženými ovacemi. Krásný večer, těším se, až paní Radvanovsky uvidím znovu na jevišti. Po koncetě jsem jí říkal, že je škola, že zpívá v Evropě poměrně málo, ale slíbila, že se to v dalších sezónách zlepší a že bude v Evropě vystupovat častěji. Tak uvidíme.

    Pepa

  2. Bohužel musím naprosto souhlasit s Pepou a jedná se v podstatě ještě o velice mírnou kritiku, protože ve vysoké poloze slečna Polášková zcela zásadně distonovala, což lze přičíst možná nervozitě a zcela jistě neodpovídajícím úkolům, které vzala na svá bedra…
    Její výkon byl opravdu špatný, čímž nechci negovat to, že její hlas je zajímavý a slibný, nicméně v této fázi vývoje není vhodné (zejména pro zpěvačku samotnou), aby se prezentovala při podobných příležitostech.
    Důstojnými hosty by byli např. pánové Kettner nebo Sem, případně již zmíněná K. Jalovcová.
    Faktem však zůstává, že největší slabinou večera byl dirigent koncertu a v každém hudebním čísle jsem obdivoval hráče FOKu, kteří doslova svým osobním nasazením a odhodláním sólisty doprovodit koncert zachránili.

    Franta

  3. Čtu-li dobře kritiku i mezi řádky, autor patří k těm, které nenadchla. Ani mě moc nenadchla. Není to dokonalosti, ale o zničeném hlasu. Čili šílenství publika odráželo neznalost. Hlas to není zdravý, bohužel. B. Polášková také nijak neoslnila a o to hůř, že nezpívala vedle skvěle intonující hvězdy, ale vedle poškozeného hlasu Radvanovsky. 3- Radvanovsky, 4 Polášková. Nesmylné spojovat provinční domácí pěvkyni a zahraniční hvězdu na exhibičním koncertě. Nemůže se to vyvst. A nebo byl důvod právě ten, aby ještě horší Polášková zastřela nedostatky v intonaci Radvanovsky? Možná.

  4. I v podmnínkách¨koncertu je slyšet, když má sopranistka poškozené hlasivky.
    Tady nechci diskutovat, jestli je či není její hlas poškozený, ale o legendě, kterou používá k vysvětrlení, proč je její hlas nemocný,
    Prý ji v dětství zaintubovalí kvůli zápalu plic (samo o sobě podivné tvrzení), čímž jí poškodili hlasivky. Podstatnější ale je, že to není jediná zpěvačka, která toto tvrdí.
    A co takhle hlasová nekázeň milé zpěvačky? Příčina, která je zdaleka nejčastější?

  5. Osobně si rozhodně nemyslím, že by byl hlas Sondry Radvanovsky nějak výrazně poškozen. Ve srovnání s některými svými kolegyněmi, které jsou v tomto směru daleko většími „experty“, je její hlas i nadále relativně technicky jistý a zejména nesmírně bohatý a plný. Při takovémto vokálním nasazení se asi nelze po určité době vyhnout určitému „opotřebení“.

    Nevím, jak byste pak hodnotil takové pěvkyně jako jsou např.
    Deborah Voigt (značná intonační nejistota), Patricia Racette a Barbara Frittoli (široké vibrato) anebo Natalie Dessay, Maria Guleghina a Nadja Michael („vykřičené“ výšky), které přes svoje nedostatky nadále vystupují na předních světových scénách…

    Hlas Sondry Radvanovsky je asi opravdu do značné míry věcí osobního vkusu, ale pro mě to je hlas mimořádných kvalit, který jsem slyšel naživo poprvé a pevně doufám, že nikoliv naposledy.

    Pepa

  6. Pepa

    Opakuji, že nehodlám diskutovst jestli je hlas paní Radvanovské poškozený nebo není. Nýbrž o tom jak ona sama to poškození vysvětluje. Toto vysvětlení se mi nezdá protože je stejné jako u jiných zpěvaček a je to asi momentální „hit“ tvrdit, že jsem byla zaintubovaná. Navíc být zaintubovaná kvůli zánětu plic je hrubě pochybné – zkrátka tomu nevěřím. Mnohem prozaičtější důvod je hlasová nekázeň a nesprávná technika – hlas je pak značně jetý (nakřápnutost hlasu Radvanovské, rychlá unavitelnost).

  7. u zpěváků všech žánrů se bere určité postižení hlasivek jako bonus.je to zajímavé,iritující,nevšední atd. Zdravý jasný hlas bývá nudný pro lidi. Taky se tomu divím,ale tak to je. čím větší „zajímavost“ v hlase,tím líp. Takový Dalibor Janda(reklama na stop-angin,a kolikrát byl zlatý slavík.Marie Rottrová a další zahraniční zpěváci,Leontyne Price má také něco takového v hlase.Jde myslím hlavně o to,jakou emoci daný zpěvák posluchači předá ,at má chraplák nebo čistý zdravý hlas a pokud vím od lidí ,kteří na koncertě S.Radvanovsky byli,tak jsou naprosto nadšeni

  8. Vysvětlení týkající se intubace zní opravdu poněkud bizarně, ale nejsem foniatr, takže toto nedokáži posoudit. Nejsem si vědom ani toho, že by se temto způsob vysvětlení vokálních problémů nějak rozšiřoval (abych se přiznal, slyším něco takového poprvé). Tolik na vysvětlenou, můj názor na Sondru Radvanovsky to však nemění a požitek z jejího zpěvu byl alespoň pro mě mimořádný.

    Pepa

  9. ad diskuse k možnosti poškození hlasu paní Radvanovski intubací:
    pokud při zánětu plic selhává dýchání (při těžkém průběhu se může stát), pak je intubace a umělá plicní ventilace namístě.K poškození hlasových vazů takto může dojít. Tolik zcela obecně z pozice lékaře. K hlasu pěvkyně se nevyjadřuji

  10. Ad Franta – pro mne byl naopak dirigent velmi příjemným překvapením večera. Chodím na koncerty do Obecního domu často, považuji FOK za mnohem lepší doprovodný orchestr operních zpěváků než PKF a pod tímto dirigentem hrál skvěle. Mnohem líp, než pod jiným dirigentem, který doprovázel loni Kaufmanna, kdy naopak hráli nejhůř, co pamatuji…
    Takže by mě opravdu hodně zajímalo, proč považujete dirigenta za nejslabší článek večera…
    Role, které má paní Sondra v repertoáru – Leonoru a Tosku předvedla bravurně, líbila se mi i jako Rusalka. V ostatních áriích/duetech už méně, vadí mi (až téměř obtěžuje) hlavně její až příliš znělé vibráto…

  11. Diskuze mě popíchla a tak jsem se pokusila najít o Radvanovskym něco ale žádné těžké onemocnění plicní se nikde nezmínilo. Navíc jestlipak by mohla zpívat kdyby byla bývala měla tak těžké postižení plic v dětství. To pochybuji. No myslím že ji potkalo akorát to že si vykřičela svůj hlas.

  12. Když si čtu komentáře, nestačím se divit! Pro mne to byl velký zážitek. Chápu, že ne pro všechny je pěvecký styl Radvanovsky ten nejoblíbenější. Ale hvězdu z Trubadůra (MET), s nádherným stavěním frází, překrásnými piany i ve vysokých polohách, s niterným prožitkem árií, obviňovat ze zkaženého hlasu a navíc ze lži… To už je moc. Příznačná česká závist se projeví všude. Jsem šokovaná. Kritika je vždy zdravá, musí ale pocházet z odborných úst a bez zášti. Respektuji osobní názor, ale ne napadání. Na druhou stranu děkuji za některé slušné komentáře.
    Atmosféra koncertu byla nádherná. Radvanovanovsky dala do svého výkonu duši, sama jsem byla stejně dojatá jako ona.
    Barbora Polášková měla krásné spodní rejstříky, ve vyšších polohách se ještě má co zlepšovat.
    A dirigent byl podle mého soudu vynikající. Na orchestru byla vidět radost ze spolupráce.

  13. Ona to přece paní Radvanovská někde i vysvětlovala, jak to má s tím hlasem, myslím, že nemá zapotřebí lhát, zpívá krásně, zaměstnávají ji na předních scénách, své problémy překonala, tak proč by si vybajovala nějaké nesmysly o jejich původu, koho to ostatně zajímá, jak k nim přišla, když výsledek je toto?
    Na koncertě se mi velice líbila, hlavně ta LEonora , Toska,… pokud jde o Barboru Poláškovou, držela se. Bohužel musím říct, že by jistě zazářila víc, kdyby si zvolila trochu jiný, zažitější repertoár, třeba Carmen. NEbo árii Dalily Mon coeur s´ouvre a ta voix. Nicméně i to, co zazpívala, ukázalo, že má moc hezký hlas a má to určitě cenu na něm pracovat. A musím říct, že na divadle dokáže své role nejen odzpívat, ale taky zahrát a zatančit, takže se je na co těšit. Ještě bych zmínila, že paní Radvanovská se na koncertě snažila svou kolegyni podržet a taky jí na jevišti zatleskala, musely to pro BP být pořádné nervy a zvládla to, jak to šlo. A příště to už bude jenom lepší.
    Hanka

  14. Koncert S. Radvanovsky v Praze se mi moc líbil. Už jsem tu kdysi před jejím koncertem psal, jak vynikající byla její Tosca letos v La Scale (s B. Terfelem a M. Bertim), takže jsem o jejím výkonu nepochyboval. Zvěsti některých pisatelů zde na Opera+ o tom, jak je její hlas poškozený a jak je nebo není S. Radvanovsky vyhledávaná, považuji na základě svých osobních zkušeností za čiré blábolení.
    Pro mě osobně je to v současné době ideální představitelka Toscy a Leonory – ach, ta nádherná pianissima! Pokud si zvyknete na její vibrato, které možná někomu vadí, pak musíte být s jejím výkonem spokojeni.
    Barbora Polášková je určitě do budoucna velkým příslibem naší opery – Eboli bych na jejím místě ale ještě dlouho nezpíval. K takovým rolím musí ještě dozrát.

    1. No ale to přece tak je pane Jaroslave. Píšete, že pokud si zvyknete na její vibrato. Vibrato nemá v operním zpěvu co dělat. Vibrato je patologický jev v profesionálním zpěvu. Ano, je dobrá na Leonoru, byla by dobrá jistě i na Lady Macbeth. To jsou role pro hlasy, které jsou hraniční….

  15. udivuje mě, co lidí rozumí nemocem hlasivek.
    souhlasím, že Polášková má krásný hlas, jenom si asi měla ona nebo někdo jiný pro ten koncert zvolit trošinku jiný repertoár:) Např. tu Eboli, přesně tak.
    Radvanovsky je úžasná a má-li poškozený hlas, věřím, že řada pěvkyň by si jej ráda tak šikovně poškodila taky:)))

Napsat komentář