Dnešní premiéra v brněnském baletu: Adamova Giselle

  1. 1
  2. 2

Právě dnes večer čeká Brno první baletní premiéra této sezony – nové nastudování jednoho ze základních titulů klasického baletního repertoáru, Giselle Adolpha Charlese Adama, napsané na libreto Théophila Gautiera podle romantického námětu Heinricha Heineho. Od své premiéry v létě roku 1841v pařížské Opeře, v choreografii Jeana Coralliho a Julese Perrota se Giselle začala prakticky obratem hrát po celém světě. Původní choreografii pak dotvořil o necelé půlstoletí později v Petrohradě legendární Marius Petipa.

U nás ovšem Giselle prorážela jen velmi zvolna. V Praze ji uvedl v roce 1886 Augustin Berger, a to pouze v jedenácti reprízách, přílišný úspěch nepřineslo ani nastudování Achille Viscusiho roku 1909 a Jelizavety Nikolské o třicet let později. Po válce konečně dochází k obratu: Giselle v tehdejším Československu postupně uvádějí divadla v Košicicích, Bratislavě, Ostravě, Olomouci, Liberci, Ústí nad Labem a také v Brně – tady ale narozdíl od předchozích souborů až koncem šedesátých let, kdy ji zde poprvé uvedl choreograf Miroslav Kůra, následovala inscenace Jiřího Blažka v roce 1983, s dnes již legendárním výkonem Soni Zejdové – Hanzlovské v titulní roli.

Také nejnovější brněnské nastudování Adamovy Giselle vychází z původní choreografické koncepce Jeana Corralliho a Julese Perrota, kterou s baletním souborem nastudoval v Brně ze své předchozí tamní inscenace Labutího jezera již dobře známý Robert Steiner (1943) – krakovský rodák, který studoval v Čechách, jako tanečník a později baletní mistr a pedagog působil v celé řadě především německých a švýcarských divadel.

Příležitosti dnešní brněnské premiéry Giselle jsme využili k oslovení jednoho z představitelů role Alberta – sólisty baletu Národního divadla v Brně Jana Fouska (1984).


U tak notoricky známé baletní klasiky, jako Giselle je, se bude každý z baletních fandů ze všeho nejdřív pídit po tom, jaká nová inscenace bude. Takže? Kolik v ní zůstává z původní choreografie Jeana Corraliho, Julese Perrota a Mariuse Petipy? Co konkrétně – ať už v tanci či ději – v ní bude jinak?

Celá dějová struktura zůstává prakticky nezměněna. Co se tanečních čísel týče, tam nějaké úpravy proběhly. Znalému divákovi jistě neunikne, že v prvním jednání bude chybět Pas de deux svatebního páru. Adagio nezazní vůbec, variace budou v provedení dámského a posléze pánského sboru. Rovněž Hilarion dostává v prvním dějství větší prostor.

Co si vy osobně vůbec myslíte o dnešních docela častých tendencích více či méně „přepisovat“ klasické baletní tituly? Roubovat na ně nový děj či choreografii?

Nevadí mi, když někdo vytvoří zcela novou dějovou linku, popřípadě když zcela obmění taneční pohybový slovník. Lidem jako Mats Ek se to jistě povedlo velmi zdařile. Pokud se ale někdo snaží být za každou cenu „originální“ a nemá k tomu evidentně předpoklady, pak se přikláním k zachování odkazu starých Mistrů, kteří to již dávno skvěle vymysleli.

Zaujala vás z novodobých moderních inscenací Giselle nějaká tak, že byste si v ní chtěl zatančit?

Již zmíněná Ekova Giselle by jistě byla velkou výzvou.

Zpět k nové Giselle v Brně. Není to tak dlouho, co jste se v souvislosti s vaší rolí v Nebezpečných známostech nechal slyšet, že milujete záporné role, že se jim žádný princ nevyrovná. Z tohoto pohledu – nelákal by vás v Giselle spíš Hilarion, než Albert?

To rozhodně ne. Roli Hilariona nepovažuji za zápornou v pravém slova smyslu. Absolutně nemůžu srovnávat role jako Valmont z Nebezpečných známostí, Rimbaud z Úplného zatmění nebo Smrt ze Svěcení jara s žádnou rolí klasického repertoáru. Vždy jsem inklinoval spíše k tanečním dramatům a k modernějším inscenacím, kde jsem se mohl herecky vyžít. Teď, v době, kdy prožívám desátou sezonu u divadla, to mohu říct již s naprostou jistotou. Mám samozřejmě rád i klasický repertoár, ale jak jste mě v otázce správně citovali – záporným dramatickým rolím se žádný princ skutečně nevyrovná. Takže, abych to shrnul – Albert sice zápornou postavou není, přesto ho v tomto případě upřednostňuji před Hilarionem.

Už jste měl možnost si ve vaší taneční kariéře Alberta nastudovat nebo to teď v Brně je poprvé?

K této roli se dostávám nyní poprvé. A teď mě tak napadá, že je to vlastně právě variace Alberta, která patří mezi jednu z nejčastějších variací na světových soutěžích. A byť jsem jich během své kariéry absolvoval pěknou řádku, nikdy jsem si ji jako soutěžní nevybral. Takže opravdu premiéra se vším všudy.

Čím hlavně je podle vás Albert hlavně náročný? Kterou z jeho scén považujete za nejtěžší a proč?

První jednání je ve srovnání s jinými balety poměrně jednoduché. Náročnost této role se ukazuje především ve druhém dějství, kde je mnoho partnersky náročných partů. Vzhledem k tomu, že se jedná o tanec s vílou, vše musí působit velmi lehce, křehce a vzdušně. Takže výsledek je následující – divák má pocit, ze Giselle létá jako peří vzduchem a Albert má pocit, že každou chvíli skončí v hrobě taky. :-)


Se kterou z vašich kolegyň jste Alberta zkoušel a jak vám vyhovuje? Co vůbec u takového baletu, jakým Giselle je, pokládáte v partneřině za nejdůležitější?

Zkoušel jsem s Eriko Wakizono a jsem za to velmi rád. Je to velmi profesionální tanečnice, se kterou si velmi rozumím jak v civilu, tak na jevišti. To je, myslím si, jeden z nejdůležitějších předpokladů úspešné partnerské spolupráce. Vytvořili jsme společně již celou řadu rolí, takže dobře víme, co můžeme jeden od druhého čekat. Jsem moc rád, že zakotvila u nás v divadle, a že s ní mohu spolupracovat.

Jak se vám pracuje s choreografem Robertem Strajnerem? Jak vám jeho styl práce vyhovuje? Setkal jste se s ním osobně teď poprvé?

S panem Strajnerem jsem se setkal již dříve při nastudování Labutího jezera. Bohužel ne vždy najdete s choreografem společnou cestu, proto bych se s dovolením k této otázce dále nevyjadřoval…

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Adam: Giselle (ND Brno)

[Total: 28    Average: 2.1/5]

Související články


Komentáře “Dnešní premiéra v brněnském baletu: Adamova Giselle

Napsat komentář