Sonya Yoncheva místo Anny Netrebko. Nejen o tom v Operním kukátku

Sonya Yoncheva bude londýnskou Normou
Bulharská sopranistka Sonya Yoncheva (narozena 1981) zastoupí Annu Netrebko v roli Normy v podzimní produkci Belliniho opery v londýnské Covent Garden. Dirigent Antonio Pappano oznámil minulý týden jméno nové hlavní představitelky druidské kněžky. Partnery jí zůstávají maltský tenorista Joseph Calleja jako nevěrný Pollione a jako Adalgisa vystoupí italská mezzosopranistka Sonia Ganassi, která tuto roli ztvárnila již v řadě inscenací. Sonya Yoncheva bude v této roli debutovat a její rozhodnutí je jasným příklonem k dramatičtějším partům.

Ještě na začátku této dekády Sonya Yoncheva střídala role z barokního repertoáru (Monteverdi, Vivaldi, Händel) s lyricko-koloraturními party (Leila z Bizetových Lovců perel) nebo lyrickou Mimi z Pucciniho Bohémy. Zařazení dramatičtějšího partu Violetty Valéry ve Verdiho La traviatě na podzim roku 2012 bylo prvním signálem zájmu o jiný než lyrický hlasový obor. Sonyu Yonchevu jsme poznali na pražském koncertu v Obecním domě v červnu 2015, kde nabídla jednak ukázky z nově vydaného alba francouzských árií, a jednak árie pucciniovských hrdinek (naši recenzi najdete zde).

Odstoupení Anny Netrebko vyvolalo takzvaný dominový efekt v obsazení dalších inscenací. Anna Netrebko je teď volná pro roli Tosky pro produkci Metropolitní opery v sezoně 2017/2018, kdy by se o hlavní roli měla dělit s Kristīne Opolais. Sonya Yoncheva byla „vykoupena“ z pěti newyorských představení Bohémy, kde zpívá Mimi, které se kříží s produkcí londýnské Normy. Jako Pucciniho tuberkulózní hrdinka vystoupí místo ní americká sopranistka Ailyn Pérez (narozena 1979), která zase zrušila své vystoupení v roli Taťány v Čajkovského Evženu Oněginovi, v kterém měla zahájit příští sezonu v dallaské opeře. A Sondra Radvanovsky, současná donizettiovská trojnásobná královna, zřejmě nahradí Annu Netrebko v plánované nové produkci právě Belliniho Normy v Metropolitní opeře pro sezonu 2017/2018. Tuto prestižní produkci má nastudovat významný britský režisér David McVicar a další hlavní postavy ztvární Joyce DiDonato jako Adalgisa a Joseph Calleja, který zopakuje svého Polliona, kterého má zpívat i v Londýně letos na podzim. Nejasnosti se zatím týkají obsazení role Leonory ve Verdiho Trubadúrovi v inscenacích Wiener Staatsoper a Metropolitní opery, ve kterých možná také dojde k prohození sopranistek, kterými jsou zase Anna Netrebko a Sondra Radvanovsky. Navíc Metropolitní opera uvažuje a zařazení revivalu Verdiho Trubadúra i na sezonu 2017/2018 s Annou Netrebko jako hlavní pěveckou star.

Lipská opera dokončila nastudování Wagnerova Prstenu Niebelungova
Pod taktovkou Ulfa Schirmera, který požívá na této operní scéně titulu Generalmusikdirektor, zazněla ve dnech 5. až 8. května 2016 kompletní Wagnerova tetralogie. To se podařilo v Lipsku, které je Wagnerovým rodištěm, až teprve po čtyřech dekádách, kdy v sedmdesátých letech byla úspěšně připravena legendární inscenace celého cyklu režiséra Joachima Herze. V současnosti dílo nastudovala režisérka Rosamund Gilmore, která uvedla první díl tetralogie Zlato Rýna v květnu roku 2013. Kritiky posledního, čtvrtého dílu připomínají především výjimečné pěvecké výkony. V první řadě pak debut sopranistky Christiane Libor v roli Brünnhildy a tenoristy Thomase Mohra v roli Siegfrieda. Vysoce je oceňováno i hudební nastudování, režie je hodnocena jako spíše tradiční.

Barokní rarita na festivalu ve Schwetzingenu
Zcela neznámá opera Francesca Cavalliho Veremonda, l’amazzone di Aragona (Veremonda, Amazonka Aragonská) byla uvedena v Benátkách roku 1652. Tříaktová opera s prologem má poněkud kuriózní děj z doby bojů Španělů s Maury ve třináctém století a samozřejmě nechybí vícenásobná milostná zápletka a převleky i intriky na královském dvoře. Hudebně dílo nastudoval se souborem Concerto Köln poučený specialista Gabriel Garrido, soustředící se především na italskou hudbu sedmnáctého století a také na barokní hudbu oblasti Latinské Ameriky. Mimo jiné také nahrál s velkým úspěchem Monteverdiho operní trilogii i jeho další vokální díla. Partitura je velmi barvitá a skýtá znamenité vokální možnosti. Hvězdami představení jsou italská koloraturní sopranistka Netta Or – jako titulní odvážná hrdinka Veremonda (bývalá amazonka a nyní manželka krále) a americký kontratenorista Lawrence Zazzo (generál Delio).

Děj je režisérkou Amélií Niemeyer přenesen do současnosti, a je především zdůrazněno téma jinakosti a cizího náboženství, tedy téma velmi aktuální. Představení bude dokumentováno zvukovým i obrazovým záznamem.

Další raritní opera z operního prostředí
Operní soubor Landestheater Linz uvedl vzácně uváděnou komickou operu Domenica Cimarosy Der Operndirektor, která existuje v původní italské verzi pod názvem L’impresario in angustie (Impresario v nesnázích; premiéra Neapol 1786). Italský skladatel Domenico Cimarosa byl Mozartův současník, velmi plodný skladatel především na poli opery. Z jeho melodického díla žije pouze komická opera Il matrimonio segreto (Tajné manželství), která bývá prováděna na festivalech staré hudby nebo na zámeckých produkcích. Je to ale škoda, protože skladatel zanechal cenná díla jak oboru opera seria, tak především v komické opeře a operní frašce. Impresario v nesnázích s libretem Giuseppe Maria Diodatiho vychází jednak z Goldoniho hry L’impresario delle Smirne (1759), která patří v českém překladu Impresário ze Smyrny k oblíbeným repertoárovým kusům Činoherního klubu v Praze, a jednak z operní literární satiry Benedetta Marcella Il teatro alla moda (Divadlo podle módy). Marcellův krátký satirický pamflet patří vůbec k nejvtipnějším textům o opeře a je dostupný i v českém překladu (Supraphon 1970). Námětem Cimarosovy opery jsou situace spojené s vytvořením nové opery a samozřejmě soupeřením dvou primadon. Inscenace v Linzi je pojata jako živá fraška s přesně vymezenými typy (režie John F. Kutil) a s energickým hudebním nastudováním Marca Reibela. Pěvecký soubor je velmi vyrovnaný a mezi interprety najdeme i slovenského barytonistu Rastislava Lalinského jako operního básníka.

Jednoaktová opera (provedená jako sedmdesátiminutové představení) vyvolává u diváků salvy smíchu a německé kritiky se předhánějí v superlativech.

Bendův Romeo a Julie v Clermont-Ferrand
Jedním z operních titulů, který je poctou k letošnímu shakespearovskému výročí, se stal i německý singspiel Romeo und Julia, uváděný souborem Centre Lyrique ve francouzském městě Clermont-Ferrand.

Clermont-Ferrand je stopadesátitisícové město ve střední Francii, ležící na strategické spojnici mezi Francií a střední Evropou. Výjimečně zařazovaný singspiel (s větším množstvím prózy) skladatele Jiřího Antonína Bendy z roku 1776 končí happyendem (!), a navíc vykazuje značné nároky na operní zpěváky. Vyžaduje dvě velmi zdatné koloraturní sopranistky pro roli Julie a její nejlepší přítelkyně Laury a také koloraturního tenoristu pro part Romea. Jinak ale se jedná o titul komorní, protože počet jednajících postav libretista Friedrich Wilhelm Gotter zkrátil na pouhých pět. Dílo nastudoval Pablo Pavon a režii vedla Josépha Jeunet. Árie jsou zpívány v němčině, próza je provedena ve francouzštině. V květnu jsou pro diváky k dispozici dvě představení 13. a 14. května 2016.

Jinak operní sezona v Clermont-Ferrand, která se dá srovnat s menším českým krajským městem, nabízí skutečné operní hody. V letošní sezoně je to například vedle uvedeného Bendova hudebně-dramatického díla také Verdiho Falstaff, Weillova Třígrošová opera, Rossiniho Lazebník sevillský, Händelovo Acis a Galatea (v anglické verzi 1718) a několik koncertů předních interpretů. Sezona začala písňovým recitálem Natalie Dessay, po ní následoval weillovský večer s Julií Migenes, která vystupuje již jen ojediněle. Francouzská mezzosopranistka Karine Deshayes provedla Wagnerovy písně na texty Mathilde Wesendonck a další písňové opusy. Hudbu z doby Williama Shakespeara a písně na jeho texty přednesl kontratenorista Andreas Scholl v březnu 2016. Barokní dueta pak provedly na koncertu specialistky na starou hudbu Roberta Invernizzi (soprán) a Sonia Prina (alt). Ceny vstupenek na operu i koncerty jsou velmi příznivé – v rozmezí 12 až 48 eur. Jak je patrné z předchozího výčtu, letošní sezona byla výrazně zaměřena na výročí Williama Shakespeara (včetně několika doprovodných akcí a promítání shakespearovských filmů – z části s živým provedením hudby).

Kingovo Osvícení jako opera
Americký skladatel Paul Moravec (narozen 1957 v Buffalu), jehož rodina má české kořeny, zhudebnil slavný (a také nejprodávanější) román Stephena Kinga The Shining (Osvícení), který ještě více proslavila napínavá filmová verze Stanleye Kubricka z roku 1980 s charismatickým Jackem Nicholsonem v hlavní roli. Působivé hrůzostrašné drama paranoidního hrdiny (a jeho rodiny) v opuštěném hotelu zaujalo skladatele a libretistu Marka Campbella. Vytvořili operu, která měla premiéru 7. května 2016 v Minneapolis, a v tomto měsíci následují ještě tři reprízy. Hlavní roli Jacka Torranceho vytvořil barytonista Jack Mulligan, který zde slavil velký úspěch jako titulní hrdina v opeře Ambroiseho Thomase Hamlet.

Skladatel je nositelem Pulitzerovy ceny za hudbu (2004) a již předtím zaujal svou operou The Letter (Dopis; 2009, Santa Fe) podle předlohy Williama Somerseta Maughama.

Operní premiéry 2016/2017 v Norimberku
Operní soubor Norimberk, jedna z dopravně nejbližších a nejkvalitnějších operních destinací za hranicemi České republiky, oznámil seznam premiér na příští sezonu 2016/2017.

První premiérou bude monumentální historická hudební freska Borise Musorgského Boris Godunov (premiéra 1. října 2016) v původním znění z roku 1869. Půjde o koprodukci s operními soubory v Götteborgu a Lübecku. Hudebního nastudování se ujme Marcus Bosch a režijně dílo připraví Peter Konwitschny, který v Norimberku inscenoval operní díla již několikráte od roku 1990. Italská opera bude v příští sezoně zastoupena třemi díly a operním koncertem z Rossiniho děl (30. října 2016). V lednu (21. ledna 2017) vstoupí na norimberskou scénu veselá Italka v Alžíru Gioachina Rossiniho. Guido Johannes Rumstadt, který je prvním kapelníkem norimberské opery od sezony 2007/2008, nastuduje toto dílo společně s italskou režisérkou Laurou Scozzi. Bergův Vojcek bude mít premiéru 18. února 2017 (hudební nastudování: Gábor Káli, režie: Georg Schmiedleitner). Marcus Bosch, místní Generalmusikdirektor, také připraví Belliniho Normu (premiéra 13. května 2017), ve které v hlavní roli vystoupí místní skvělá představitelka Hrachuhí Bassénz. Pěvkyně bude vystupovat v této roli i v podzimní inscenaci v Covent Garden ve druhém obsazení. Inscenace francouzského režiséra Stéphana Braunschweiga (také autor scénografie) je koprodukcí s pařížským divadlem Théâtre des Champs-Elysées a operním souborem ve francouzském Saint-Étienne. Izraelský režisér David Mouchtar-Samorai společně s dirigentem Guidem Johannesem Rumstadtem připraví scénickou verzi Bachových Matoušových pašijí (premiéra 19. května 2017). Závěr sezony uzavře převzatá inscenace Verdiho Attily (premiéra 24. června 2017) z produkce Theater and Wien, ve které se jako tvůrci vrátí Gábor Káli (hudební nastudování) a Peter Konwitschny (režie). Konwitschného režie ve Vídni roku 2013 vzbudila jak nadšení, tak byla částí kritiky odmítnuta. Plánovaná sezona tentokráte nenabízí dramaturgický objevný titul, tak jak tomu bylo v minulých sezonách, ale spíše osvědčenější tituly.

Nahrávka týdne
Franz Lehár – Giuditta. Chor des Bayrischen Rundfunks, Münchener Rundfunkorchestr, dirigent Ulf Schirmer. Lehárova opereta, která nese mnohé operní rysy, měla senzační úspěch při světové premiéře roku 1934 s vynikajícími hlavními představiteli. Těmi byli tehdy skvělý tenorista Richard Tauber a naše sopranistka Jarmila Novotná, pro které byly hlavní party trochu váhavého Octava a fatální ženy Giuditty – revuální hvězdy nočních podniků, napsány. Firma CPO nabízí v nové nahrávce, vzniklé na základě živého provedení v roce 2012, poněkud dramatičtější hlasy v těchto partech.

Giudittu zpívá Christiane Libor, sopranistka, která se již v poslední dekádě zcela zabydlela ve wagnerovském repertoáru (včetně Isoldy a čerstvé  Brünnhildy v Soumraku bohů) a Octava pak tenorista Nikolai Schukoff (který dokáže střídat Tamina s Parsifalem). Oba dva pěvci podávají velmi šaramantní výkony, které jsou milým překvapením v rámci nelehkého stylu. Hudební nastudování zkušeného Ulfa Schirmera dává vyniknout sentimentalitě hudby, která přináší několik dobově velmi oblíbených šlágrů. Tato Lehárova vážná opereta bez happyendu zaznívá v této nahrávce velmi přesvědčivě především díky výkonům obou hlavních představitelů, i když vedlejší party jsou obsazeny také spolehlivými interprety. Zajímavé je srovnání s nahrávkou ze začátku osmdesátých let dvacátého století, kdy oba titulní party nazpívali legendární umělci také zcela jiných hlasových oborů – Edda Moser a Nicolai Gedda.