Jako vždy měl koncert průvodní slovo – Wolfgang Amadeus Mozart v podání Radovana Krále přišel, a byl sám. Byl uvolněný a odevzdaný, opustil svoji rozpustilou polohu, aby rezignovaně omluvil svého kolegu Luďka Randára, představitele J. S. Bacha. Je prý doma v karanténě, deset dní uzavřený v bytě. S Annou Magdalenou a se dvanácti dětmi! To jistě vyvolává soucit.
Nechybělo však ani vánoční přání a uvedení souboru Czech Ensemble Baroque, který vystoupil v komorním provedení. Troje housle, dvě barokní flétny, fagot, kontrabas, psaltérium a klavichord. Dirigent Roman Válek se ujal bicí sekce, která se skládá z trianglu, zvonků, tamburíny a bubnu nataženého jen na rám. Sbor dvanácti zpěváků, tedy dva pěvci v každém hlase, postupně přebírali sóla, aby zase ukázněně ustoupili do sborového zvuku. Hlasově byli obdivuhodně vyvážení, hlasy zněly měkce a kulatě. Celkově to byl velmi kultivovaný přednes – a to i pokud jde o charakter komorního zpěvu. Sólových vstupů se v sopránu příjemně a kultivovaně zhostila Romana Kružíková, altového partu se ujala Lucie Netušilová, basová sóla si užil Jiří Miroslav Procházka, tenorový part zpíval Jakub Kubín, uznání však patří i všem ostatním pěvcům.
Vánoční písně představitele českého baroka Adama Václava Michny z Otradovic byly prodchnuté pohodou a zbožností, byly jímavé a něžné. Devět písní spojuje melodická jednoduchost, čistota harmonického podkladu a opakující se rytmus, mnohdy houpavý, uklidňující, ve tříčtvrtečním taktu. Písně oslavují narození Ježíška a opěvují lásku k miminku a vděčnost za spasení. Názvy jako např. „Vánoční hospoda“, „Vánoční roztomilost“, „Pozdravení děťátku Ježíškovi“, „Nebeský slavíček k chvále boží prozpěvující“, „Zvání k jesličkám pána Krista“, „O děťátko přemilé“ už samy o sobě dávají vědět o lidových pohodových zbožných Vánocích. Z celku poněkud vybočila píseň „O svatém Štěpánu“, uvozená bubnem, s pochodovým tempem a energičností. Závěrečná finálová skladba ukončila první část optimisticky a s elánem.
Druhou skladbou bylo Concerto in d moll, BWV1059 Johanna Sebastiana Bacha. Bylo to excelentní vystoupení sólistky Michaely Koudelkové na sopránovou zobcovou flétnu. Při poslechu technicky bravurních pasáží, kdy naprosto přesně intonovala a zvládala i měkkou legátovou linku, posluchač nevycházel z údivu. A není divu, že umělkyně vyhrála v Tel Avivu světovou soutěž a byla suverénní mistryní světa. V Bachově skladbě své umění předvedla naplno.
Poslední skladbou večera byla Missa 1. pro festis Natalitiis in F major, (v úpravě Marka Čermáka), kterou složil bratr Georgius Zrunek (slovenský františkánský mnich narozený v moravských Vnorovech), jenž působil v 18. století v klášteře v Žilině. Je autorem pastorální harmonie, která byla původně připisována Edmundu Paschovi, jeho spolubratrovi. V pastorální mši, která zde zazněla, uplatnil především záhorácký dialekt, horalské halekačky a lidovou valašskou rytmiku. Mše má jen tři části: Kyrie eleison, Gloria a Laudamus. Jde o dílo, které má srovnatelný význam jako naše Rybova mše a je součástí oslav Vánoc na Slovensku se stejným ohlasem. Kouzlo lidových Vánoc a pozdně barokní naivní zbožnosti se tak dostalo i na obrazovku.
Streamování je v současné koronavirové době jedinou možností, jak se jako posluchač potkat se soubory jejichž produkce obohacuje náš život. V případě tohoto koncertu musím konstatovat, že se přenos povedl i po technické stránce. Přestože se konal v sále Konventu Milosrdných bratří, kde je poměrně velké echo i v plně obsazeném sále, v komorním provedení, kdy malý orchestr mohl být posazen více méně kompaktně, se podařilo nad nástrahami akustiky vyhrát a poslat do světa kvalitní provedení. To mohlo narušit už jen občasné vypadávání domácí WiFi, ale to už není v kompetenci a v silách provozovatelů koncertu.
Výsledkem bylo milé pohlazení po duši, které bylo příslibem do příštího roku, že se situace zase vrátí do normálu a že se přece jen po čase setkáme v koncertních síních. Tak krásné a pohodové Vánoce!
