Soutěž je branou do světa

K 50. ročníku Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech  

Každé jubileum je příležitostí k ohlédnutí, možná i k přípitkům a úvahám. Cinkot pomyslných číší zní na počest sólistů nejslavnějších operních domů světa, na jejichž cestě znamenaly Karlovy Vary a jejich Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka pevné zastavení – průchod významnou branou.

Úvahy ale míří také směrem zdánlivě záludným: kolik že má půlstoletá pěvecká soutěž absolutních vítězů, jejichž jména zcela zapadla do jiných světů, a kolik má zdánlivě poražených, jejichž jména vítězně září nejvyšším leskem hvězd? Jak se mohlo stát, že na jedné straně zůstala pěveckému světu zasuta vítězná jména Libuše Hošťálkové či Juraje Filase – a proti nim bez zlatých soutěžních vavřínů, ale s vavříny proslulosti září Edita Gruberová, Ivan Kusnjer, Magdalena Hajóssyová, Roman Trekel, Magdalena Kožená, Dalibor Jenis?

Ivan Kusnjer
Ivan Kusnjer

Šlo o fatální omyly poroty, nebo je skutečnost ještě jiná? Jsou přece i vítězové osudem nezrazení, kteří na sobě nepřestali pracovat: Gabriela Beňačková, Ľubica Orgonášová, Olaf Bär, Dagmar Pecková, René Pape, Aleksandrina Pendečanska, Eva Urbanová. Z ještě mladších Jana Sýkorová, Roman Janál, Marina Vyskvorkina, Marina Domašenko, Adam Plachetka, Kateřina Kněžíková.

Adam Plachetka
Adam Plachetka

Pochyby se rozptylují: soutěž se skutečně podobá pomyslné bráně, jíž ale prochází vstříc novým obzorům každý sám za sebe, každý v jiném okamžiku svého osudu a každý do světa jiného, pro sebe neopakovatelného. Klenba oné brány zůstává zřetelná i v ohlédnutí, byť vzpomínky mají to štěstí, že především uchovávají ty nejnápadnější kameny: naději a vidinu budoucnosti.

Opravdu nelze zapomenout: Gabriela Beňačková neměla obdobu už ve svých třiadvaceti letech. Hlas jako vůně ušlechtilé růže, projev křehký, okouzlující, jemný, prostý, přirozený, citový, opravdový. Její první Nataša a Mařenka na první scéně pak byly naprosto nesrovnatelné s jinými. Pěvecké party vybavovala od počátku vláčnou kantilénou, ať byly sebeobtížnější. Do rolí se převtělovala, aniž potřebovala zjevně hrát.

Gabriela Beňačková (Nataša ve Vojně a míru)
Gabriela Beňačková (Nataša ve Vojně a míru)

Dagmar Pecková byla jediná, u níž bylo zřejmé již při soutěžních výkonech, že hudbu prožívá do morku kostí. Jistěže Dvořákova Armida byla pro její mezzosoprán mimo obor, ale zaujetí a vyslovený příběh v jediné árii slibovaly mnoho. Už tehdy se plně poddala obsahu zpěvu. Už tehdy i zřetelně provokovala. Magdalena Kožená přišla ještě s mnoha rezervami ve výrazu, výslovnosti a resonanci, ale již s pozoruhodně vyrovnaným, jemným hlasem. Ještě nebylo jisté, zda a jak mnoho bude pilně pracovat, ale způsob, jakým pak sama sebe dokonale ovládla, přesvědčivě zněl už v prvních výkonech.

Magdalena Kožená
Magdalena Kožená

Kam paměť sáhne, vždy se z hloubi času vynoří něco neobyčejného: jak nádherně zněl již při soutěži měkký a objemný soprán Katalin Szendrényiové, mladý barytonový samet výtečného německého školení patřící Matthiasu Wolfu-Friedrichovi, plný mladý baryton Jiřího Kubíka, tmavý bas s plastickým rozezněním Jána Gally. Okouzlený pamětník by rád věděl, zda se i dnes daří sopranistce, jež byla už za soutěže zralá na Taťány, Lízy i Šemachánské carevny – Irině Berlizovové, barytonistovi s úchvatně barevnou kantilénou Sergeji Tolstovovi, kam že zmizel vzorně vedený faustovský tenorista Šalva Mukerija, kde zpívá tmavý bas s vyzařujícím charismatem Nikolaj Galkin. Jak důvěrně a blízce – naproti tomu znovu a znovu – zní jména, která se ve světě neztratila, ale naopak našla: Martina Janková, přesvědčivá již při soutěži tak, že ihned mohla vstoupit na scénu, Gustáv Beláček, nespoléhající ani v útlém mládí jen na krásný hlasový materiál, ale usilující o vytříbenou techniku a výraz, až šel mráz po zádech.

Gustáv Beláček
Gustáv Beláček

Neztratila se, byť zabrousila do jiných vod, ani Silvia (!) Sklovská, u níž se nedalo přehlédnout nic: ani kompaktní alt, ani zjev, ani ctižádost. Jmen, hlasů a mladých osobností uvízly v paměti desítky, z nichž – z domácích – budou dobře znít i jména nejmladší: Lívia Vénosová, Alžběta Poláčková, Filip Bandžak, Jan Šťáva, Jiří Brückler. Ti všichni mají mnohé společné s těmi, kdo pochopili smysl soutěžní brány.

Jiří Brückler
Jiří Brückler

Talenty a vlohy představují ohromný životní dar. V bráně soutěže není podstatný okamžitý úspěch. Podstatné je zacílení do směru, jímž mohou vlohy nejjistěji zrát, poznání směru, v němž je třeba napřít největší úsilí. Nástrahy tkví pro každého v něčem jiném. Rovněž tak schopnosti a síly. Vlastní poznání o nehotovosti, o potřebě cíleného směřování je cennější než sebeblyštivější soutěžní vavřín. Pokud se i vavřín poštěstí, je třeba vědět, že s jeho závazností se vyrovnají jen ti nejpracovitější, ti skutečně předurčení.

Mezinárodní pěvecká soutěž A. Dvořáka (foto Patrik Borecký)
Mezinárodní pěvecká soutěž A. Dvořáka

Kéž by takovýchto poznání přinášela Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka v příštích desetiletích – a nejen v dalších pěti – co nejvíce. Kéž by měla štěstí nejen na absolutní vítěze, jejichž jména budou dlouho odrážet odlesky zlatých vavřínů s hlubokou tradicí, ale také štěstí na neporazitelné poražené, kteří by na své dráze právě v Karlových Varech poznali, jak nejlépe jít po své vlastní cestě dál.

Foto archiv MPSAD

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
scala

Shalva Mukeria nikam nezmizel a daří se mu především v italských divadlech. Stačí se podívat na jeho web.