Star Flute: Nová generace aneb Mozartovo intergalaktické zpěvohraní

  1. 1
  2. 2

Královnu noci, protipól Sarastra co do hlasového oboru i charakteru role, zpívala ve středu Doubravka Součková. Nebyla to její první zkušenost s touto rolí. Zpívala ji už v rámci svého studia na Janáčkově akademii, kdy se Kouzelná flétna uváděla jako studentský projekt v Divadle na Orlí, a již druhým rokem zastává roli Královny noci v pražském Národním divadle. Role je poměrně nevděčná, protože na její árie všichni čekají, důvěrně je znají (zejména druhou v pořadí) a jakékoli zaváhání v koloraturách a v polohách tříčárkované oktávy je okamžitě identifikováno. Součková se své role ujala s vervou sobě vlastní a v podstatě jen závěr recitativu a árie O zittre nicht, mein lieber Sohn byl trochu neklidný, což se projevilo na intonaci nejvyšších tónů. Druhá, známější árie Der Hölle Rache kocht in meinem Herzen byla o to více očekávaná a proběhla bez větších obtíží. Koloratury sice mohly být zpívány lehčeji, ale upřímně, pojďme si to všichni zkusit, navíc při premiéře! Ne, že by ostatní role měly lehkou práci, ale jak bylo řečeno, žádná z nich nemá party tak „profláklé“ a drobné nuance v jejich provedení tak mohou zůstat bez povšimnutí.

Velkým koncepčním překvapením byl Papageno. Vděčná komická role tmelící celý příběh rozhodně zafungovala ve prospěch komiky, v podání Jana Šťávy ovšem trochu jinak, než jsme zvyklí. Jeho Papageno totiž nebyl hravý, lehkomyslný a teatrální, ale vážný, uštěpačný, v podstatě takový morous. Přispívalo k tomu i pěvecké nastavení role, která u Šťávy coby ryzího basisty zněla velmi temně a „při zemi“. V podstatě Papageno místy vyzníval seriózněji než samotný Sarastro. V konečném důsledku to ale nebylo na škodu. Je to jen otázka zvyku. Herecky i pěvecky pak Šťáva dominoval premiérovému obsazení, za což si při závěrečné děkovačce po právu vysloužil nejbouřlivější ovace. Spolu s Papagenou v podání Martiny Mádlové pak tvořili pár, jejichž společným výstupům ani známému „Pa-pa-duetu“ nic nechybělo. Bylo to herecky přirozené, hudebně spolehlivé a vlastně se jednalo o jediné dva elementy, o nichž se dalo říct, že byly postaveny tradičně „Flétnově“.

Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna – Národní divadlo Brno, 13. dubna 2022 (zdroj Národní divadlo Brno)
Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna – Národní divadlo Brno, 13. dubna 2022 (foto Marek Olbrzymek)

Poslední ze sólových pěveckých rolí byl Monostatos. Role s původní koncepcí opět neměla mnoho společného, kromě úlisnosti, podlézavosti a pokřiveného charakteru. Petr Levíček měl rovněž v kapse několik trumfů, kterými dotvářel komediálnost svých výstupů. Pěvecky bohužel nepodával zcela bezchybné výkony. Hlas jako by mu nefungoval tak, jak by chtěl. Občas se objevovaly intonační problémy, které mohlo částečně zapříčinit komplikované dění na scéně, ovšem výrazně se projevovaly také rytmické benevolence, špatné nástupy a držení tempa, čímž nejednou způsobil horké chvilky dirigentovi Olosovi, marně se snažícímu o spolupráci a nastolení rovnováhy.

Nesmíme zapomenout na ansámblové role Tří dam. Pěvkyně Daniela Straková-Šedrlová, Markéta Cukrová a Václava Krejčí Housková tvořily funkční a kompaktní celek, který rovněž nemalou měrou přispíval komediální stránce představení, a to i díky pohybovému elementu, spojení vesmírného stejnokroje s téměř samurajskými účesy a přísnými gesty. S pěveckou stránkou i s komplikovanou výslovností v rychlých bězích si dámy poradily na výbornou. K ansámblovým rolím musíme přičíst také Tři génie. Tyrkysové kostýmy připomínající Teletubbies a omezující přirozený pohyb způsobovaly roztomile nemotorné pochodování Elišky Crhákové, Zuzany Vítkové a Markéty Kolářové po scéně. Po pěvecké stránce nelze opět jinak než chválit. Jemné, intonačně i rytmicky naprosto přesné hlasy dotvářely pestrou paletu hudebních barev.

Jako poslední, ovšem neméně důležité, je třeba pochválit tři muže, kteří se představili v menších rolích Mluvčího (David Nykl), Prvního a Druhého ozbrojence (Pavel Valenta, Josef Škarka). Přestože těmto rolím není v opeře dáno příliš mnoho prostoru, podílí se plnohodnotně na vyznění díla a v tomto případě to platilo i pro zmíněné členy a hosty Janáčkovy opery, kteří svoji práci odvedli více než zodpovědně, ať už v mluvených nebo zpívaných pasážích.

Úspěch premiérového uvedení Kouzelné flétny, doufejme, nakonec zbavil všechny přítomné obav z odvážných režijních přístupů a inscenační tým se bude i nadále těšit přízni diváků tleskajících vestoje. Nezbývá než Miroslavu Krobotovi, pěvcům, orchestru a všem, kteří se na přípravách představení podíleli, poděkovat a popřát mnoho štěstí. Žijte dlouho a blaze!

Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna – Národní divadlo Brno, 13. dubna 2022 (zdroj Národní divadlo Brno)
Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna – Národní divadlo Brno, 13. dubna 2022 (foto Marek Olbrzymek)

W. A. Mozart: Kouzelná flétna
13. dubna 2022, 19:00 hodin
Janáčkovo divadlo

Inscenační tým:
Pavel Šnajdr – hudební nastudování
Miroslav Krobot – režie
Andrej Ďurík – scéna
Jana Preková – kostýmy
Klára Složilová Roztočilová – sbormistr
Hana Achilles – choreografie

Účinkující:
Petr Nekoranec – Tamino
Jana Šrejma Kačírková – Pamina
Jan Šťáva – Papageno
Jiří Sulženko – Sarastro
Doubravka Součková – Královna noci
Martina Mádlová – Papagena
Petr Levíček – Monostatos
Daniela Straková-Šedrlová – První dáma
Markéta Cukrová – Druhá dáma
Václava Krejčí Housková – Třetí dáma
Eliška Crháková, Zuzana Vítková, Markéta Kolářová – Tři géniové
David Nykl – Mluvčí/Kněz
Pavel Valenta – První ozbrojenec / První kněz
Josef Škarka – Druhý ozbrojenec / Druhý kněz
Ondrej Olos – dirigent
Sbor a orchestr Janáčkovy opery Národního divadla Brno

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


2.3 3 votes
Ohodnoťte článek
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments