Šťastný rok Dominika Vodičky

  1. 1
  2. 2
Prvomájová premiéra baletu Kytice se konala ve stejnou dobu, kdy Pražský komorní balet oznámil, že kvůli nedostatečné veřejné finanční podpoře bude muset ukončit svou činnost. I přes nepříznivé podmínky dal tanečník Dominik Vodička do své role Muže, kterou v baletu ztvárnil, všechno. Jeho úsilí se vyplatilo. O pět měsíců později získal za svůj výkon nominaci na Cenu Thálie, Pražský komorní balet zahájil svou 55. sezónu a v říjnu Dominika uvidíme po boku herečky Veroniky Khek Kubařové na televizních obrazovkách v pořadu České televize StarDance.

Jaký to je pocit být nominovaný na Cenu Thálie?

Jako sen. Vůbec mě nenapadlo, že by mě mohli nominovat. Je neskutečné být mezi sólisty těch největších divadel. Thálii vnímám jako velice prestižní cenu, a už jen nominace pro mě hodně znamená.

Nominaci jste získal za roli Muže v baletu Kytice. Jaká to je pro vás role?

Je to úplně nová zkušenost. S Petrem Zuskou jsem ještě nespolupracoval a je pro mě čest, že si mě vybral. Jsem v souboru teprve krátce, nejsem technicky ještě tak vyspělý, ale on mi věřil, a za to jsem mu vděčný. Tvrdě jsem na té roli makal, snažím se do ní dát všechno, i srdíčko, a neskutečně mě posunula.

Jaká stránka Muže je vám bližší, dynamičtější, nebo spíše lyrická?

Určitě dynamická. Baví mě, když se na jevišti dokážu vyburcovat a je tam pot a krev. Ta role mi ale celkově hodně sedí. Po emocionální stránce v ní najdete úplně všechno. Příběh se vyvíjí, emoce rostou a vygradují v podstatě až k šílenství.

Máte v Kytici nějakou oblíbenou baladu?

Ony jsou všechny depresivní (směje se). V našem provedení je pro mě srdcovka určitě Záhoř. Psychicky i fyzicky v ní umírám a dávám do ní všech svých sto procent.

Jak se vám zpracování Petra Zusky líbí?

Spojení Petra Zusky a Ondřeje Brouska, který skládal hudbu, je neskutečný. Od začátku jsme věděli, že jejich Kytice bude něco, o čem se bude hodně mluvit.

Řekl byste, že se tento balet hodí do repertoáru Pražského komorního baletu?

Jsem rád, že soubor konečně dostal šanci ukázat, že jde o profesionální soubor, který na české taneční scéně umí vyniknout. Je skvělé, že do toho Petra Zuska šel, i když podmínky nebyly nejlepší, a i přesto jsme to dokázali.

Premiéra proběhla v době, kdy PKB oznámil konec činnost. Jaké to pro vás bylo?

Byli jsme nadšení z toho, že s námi Petr Zuska spolupracuje, a věděli jsme, že nás tato zkušenost ohromně posune. Proto nezáleželo, jestli PKB skončí za měsíc, za dva roky, nebo vůbec. Šli jsme do toho naplno.

Jak vy sám roli PKB na české taneční scéně vnímáte?

Je to jediný český soubor, který přiváží divadlo do míst, kam se jiné soubory nedostanou. Za to mu patří můj velký obdiv. Podle mě by ho měl stát brát víc vážně a poskytnout mu podporu. Přibližujeme balet lidem, kteří ho třeba nikdy předtím neviděli a do Národního divadla by za ním nepřijeli. Máme na to techniku, postavíme jeviště kdekoli. Tímto je pro mě PKB výjimečný.

Je reakce publika v regionech jiná než v hlavním městě?

Jsou velmi vděční. Lidé si často myslí, že baletu nebudou rozumět, ale když přijedeme, říkají, jak to bylo krásný. Taneční divadlo totiž je přístupné. Každý si v něm něco najde a nevadí, když je to něco jiného, než co choreograf původně zamýšlel. To je na tom naopak skvělý, že ho každý vnímá jinak.

Jak byste popsal styl PKB?

Do loňské sezóny šlo spíš o současný tanec a modernu. Jsem ale rád, že teď s Petrem Zuskou směřuje k tanečnímu divadlu. To je podle mě pro PKB správná cesta. Loni jsme premiérovali Symbiózu s týmem z NDT, a když se lidi přišli podívat, říkali, že tanec byl krásný, ale že představení nerozuměli. Zato na Kytici byla reakce úplně jiná. Diváci brečeli, byli nadšení. Kytici pochopí i laik, a to je důležité. Hrajeme pro normální lidi.

Proč myslíte, že má PKB na české taneční scéně tak komplikované postavení?

Zdá se, že je „prokletý“ už od začátku. Pavel Šmok se při jeho založení nedočkal velké podpory. Snad se ta kletba teď konečně prolomí.

Měl jste od začátku jasno, že byste rád působil v PKB?

Ano. V Tanečním centru Praha jsme studovali historii tance a PKB byl nejblíže filozofii naší školy. Náš studentský soubor Balet Praha Junior je založený na stejném konceptu, takže dávalo smysl po studiu přejít do PKB.

Lákalo by vás i angažmá v zahraničí?

Ani ne. Jsem spokojený, kde jsem. Nejsem typ člověka, co rád cestuje, a lítat z místo na místo a měnit zaměstnání by nebylo nic pro mě. Mám rád stabilitu.

Jak vidíte budoucnost PKB?

Těším se teď na říjnovou premiéru Carmina Vetera. Zase na ní spolupracujeme s Petrem Zuskou, a už teď cítíme, jak to bude krásný. Mám pocit, že PKB jde dobrým směrem. Poté, co jsme ukončili činnost, za námi přišlo vedení, jestli bychom se nevrátili, a my samozřejmě řekli že jo. Chceme PKB podpořit. Pořád ale nemá vyhráno. Jeden problém se vyřešil, ale ne všechny. S novým ministrem doufáme ve změnu k lepšímu.

Jak jste se dostal do pořadu StarDance?

Právě jsme pracovali na Kytici, když mi volali z České televize, jestli bych nechtěl přijít na casting. S Petrem Zuskou jsme zkoušeli každý den, tak jsem si říkal, že na to asi nebudu mít čas, ale náhodou to vyšlo přesně na den, kdy jsme měli po čtrnácti dnech volno. Zašel jsem tam a za týden volali, že mě chtějí. Dodnes si myslím, že to nebylo jen tak, protože to všechno do sebe krásně zapadá a „musím zaklepat“, že zatím žádné problémy skloubit StarDance s PKB nebyly.

Jak to zatím jde?

Jsem hrozně spokojenej. Mojí partnerkou je herečka Veronika Kubařová z Dejvického divadla, a ona je prostě miláček. Tréninky dobře odsýpají, pět hodin uběhne jak nic. Máme natrénováno a už se těším, až to konečně vypukne.

Dominik Vodička a Veronika Khek Kubařová (promo foto Česká televize, David Raub)

Jste nervózní?

Při prvních rozhovorech na kameru jsem byl. Je to pro mě úplně nová věc. I když jsem zvyklý před lidmi vystupovat, tohle je něco jiného než v divadle. Nějaká příprava ale proběhla, tak snad to zvládnu.

Ve StarDance vám jistě přišly k užitku vaše zkušenosti s latinou a standardem, že?

Určitě, tančím latinu od svých šesti let a jsem několikanásobným vicemistrem České republiky. Čerpám ale i z divadla. Nechci, aby to byl klasický standard nebo latina, ale snažím se do toho dostat příběh, a to, že je Verča herečka, se skvěle hodí.

Věnujete se latině stále?

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na