Státní opera Praha uvede Růžového kavalíra

Nejslavnější operu Richarda Strausse Růžový kavalír uvede Státní opera Praha. Premiéra bude ve čtvrtek 24. listopadu, u příležitosti 100. výročí od chvíle, kdy Richard Strauss ve Státní opeře tuto operu dirigoval.
Růžový kavalír, Státní opera Praha (zdroj Státní opera Praha)
Růžový kavalír, Státní opera Praha (zdroj Státní opera Praha)

Pražské nastudování bude hudebně řídit Gabriel Feltz, který působí jako hudební ředitel Opery v Dortmundu i na mnohých německých a švýcarských operních scénách. V hlavních rolích vystoupí přední čeští i zahraniční pěvci. V roli Maršálky se představí Petra Alvarez Šimková, která byla letos v nejužší nominaci na ceny Thálie, jejího mladičkého milence Oktaviána ztvární Islanďanka Arnheiður Eiríksdóttir, role Sofie se zhostí Vera Talerko, která se již dříve ve Státní opeře představila jako Marzelline v opeře Fidelio nebo Musetta v opeře Bohéma.

Finský basista Timo Riihonen, který vystupuje například v Královské opeře v Covent Garden či na festivalu v Bayreuthu, ztvární roli Ochse, v roli Faninala uvidí diváci Martina Bártu, čerstvého držitele ceny Thálie, a v roli Zpěváka se představí tenorista Petr Nekoranec.

“Všechny historické okolnosti v této opeře jsou vlastně uměle vytvořené už samotným skladatelem Richardem Straussem a libretistou Hugem von Hofmannstahlem,” zmínil režisér Andreas Homoki. “Historizujícímu dojmu přizpůsobili jazyk i hudební vyjádření. Ozývá se například vídeňský valčík, který bychom v době vlády Marie Terezie těžko slyšeli, postavy se vyjadřují mluvou, která je specifická pro danou společenskou třídu, v některých situacích si postavy tykají a v jiných tytéž vykají, jiní mluví určitým nářečím. Vše má svůj skrytý smysl a význam,” vysvětlil.

Zápletka opery se týká lásky zralé ženy Maršálky k mladému milenci Oktaviánovi, která se své lásky s nadhledem vzdá ve prospěch mladé dívky. Oktavián, který patří k typu takzvaných kalhotkových rolí, tedy těch, kdy mezzosopranistka vystupuje coby mladý muž a dostává se do choulostivých situací, ať už s ženami či muži, podobně jako Cherubín v Mozartově Figarově svatbě, má mimo jiné provokovat fantazii diváků.

Ženy jsou v opeře hybatelkami děje i svého osudu, což na svou dobu bylo velmi odvážné. V díle je plno narážek na nešvary společnosti, uměle vymyšlené rituály, pomluvy či egoismus.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments