Sté narozeniny, to už stojí za to! Jak to všechno vlastně vzniklo? V roce 1906 vypsal ústecký Spolek pro výstavbu divadla konkurz na divadelní budovu a posléze vybral projekt vídeňského architekta Alexandra Grafa. Pseudobarokní divadlo bylo otevřeno 21.září 1909. Zpočátku se tu hrála hlavně činohra, ale i působil zde i německý operní a operetní soubor. Bylo by to hodně dlouhé povídání o všech osobnostech, které zdejším jevištěm prošly. – My obraťme pozornost k současnosti. Doslova jen pár hodin před premiérou nového ústeckého nastudování Prodané nevěsty si na Operu Plus udělal čas nynější ředitel divadla, režisér Tomáš Šimerda.
Sté výročí otevření budovy ústeckého divadla – to předně stojí za gratulaci. Kdy vy jste do tohoto krásného divadla vkročil vůbec poprvé – nejspíš jako divák? Vzpomenete si?
Poměrně pozdě, až někdy v začátku osmdesátých let. Jsem totiž Pražák. Nicméně přesně vím, co to bylo za představení: inscenace opery Bohuslava Martinů Ženitba se skvělým barytonistou Daliborem Tolašem.
Ústeckým divadlem prošla za dobu jeho existence celá řada výrazných osobností , nejednou se hodně mluvilo i o jeho skvělých inscenačních počinech. Úplně stručně: Co a kdo vám se hlavně v tomto směru vybavuje?
Zejména období, kdy zde vedl operu dirigent František Vajnar. Tehdy soubor hostoval na festivalu pražské jaro s Wagnerovou operou Tristan a Isolda, což byla velmi významná událost.
Pokud se nemýlím, jsou to už tři sezóny, pod kterými je v Ústí nad Labem váš podpis. Podle vás: Nejvýraznější úspěch a naopak nezdar vaší éry?
Největším úspěchem je bezesporu udělení dvou Cen Thálie našim sólistům Vladimíru Gončarovovi za balet a čínskému tenoristovi WeiLong Taovi za operu. A nezdar? Snad mi odpustíte, že ten si nechám pro sebe….
Držitelé Thalie 2008 – Vladimir Gončarov a WeiLong Tao s ředitelem divadla T.Šimerdou
Za vašeho ředitelování se docela výrazně proměnil jak operní, tak i baletní soubor, včetně samotných principů či chcete-li podoby jejich fungování. Bylo to hodně těžké? A co na to diváci?
Zásah do zaběhaných stereotypů nikdy není jednoduchou věcí a první rok ve funkci byl opravdu svízelný. Dnes je už uvnitř divadla situace stabilizovaná. Přispělo k tomu to, že se nám opravdu daří, to naše členy i zaměstnance neuměleckých profesí přesvědčilo o tom, že novinky, které jsem zavedl, nebyly samoúčelné a měly na chod divadla pozitivní dopad. Pokud jde o diváky, ti po počátečních rozpacích nový režim uvádění repríz naprosto akceptovali, nesetkal jsem se s žádnou výraznou negativní reakcí.
B.Martinů: Veselohra na mostě (A.Klamo-Popelka, P.Matuszek-Bedroň, T.Bijok-Učitel, M.Matoušek-Sykoš, L.Schützová-Eva)
Jak to u vás vypadá s návštěvností?
Návštěvnost v Ústí nad Labem – to byl vždy problém. Bohužel je statisticky dokázanou skutečností, že průměrná vzdělanost zdejšího obyvatelstva je výrazně nižší, než je tomu v jiných městech. To se samozřejmě nemůže neprojevit ve vztahu k tak sofistikovaným uměleckým žánrům, jakými jsou opera a balet. Proto je stálou součástí našich dramaturgických plánů i opereta a muzikál. Na návštěvnost si nemůžeme stěžovat, faktem však zůstává, že inscenace mají poměrně krátkou životnost, tedy omezený počet repríz.
Teď ale k současnosti: Jak kulatiny ústeckého divadla oslavíte a jaká vůbec bude ta jubilejní sezóna?
Po nové Smetanově Prodané nevěsta bude následovat premiéra baletního souboru, věnovaná jubileu divadla, inscenace Café Aussig, která prostředky tanečního divadla připomene významné události uplynulého století z historie našeho města. Do konce roku pak ještě uvedeme Mozartovu Figarovu svatbu, na jaře pak premiéru Minkusova baletu Don Quijote, opery Bohéma Giacoma Pucciniho a v závěru sezóny si přijdou na své milovníci lehčího žánru, uvedeme slavný americký muzikál My Fair Lady.
B.Smetana: Prodaná nevěsta (verze s prózou – premiéra 18.9.2009)
Tak, jak jsem měl příležitost už docela dávno vidět původní verzi Prodané nevěsty s mluvenou prózou, se mi zdá zvlášť v dnešní době od oblastního divadla výborný nápad uvést právě tuhle její podobu . Kdo s tou myšlenkou přišel? Rozhodovali jste se dlouho?
Výročí divadla je bez uvedení nejpopulárnější české opery – alespoň podle mého názoru – nemyslitelné, nepovažoval jsem však za šťastné pokoušet se konkurovat Národnímu divadlu, které uvedlo novou inscenaci v minulé sezóně. Proto jsem se rozhodl pro tuto verzi.
Další neobvyklost té vaší Prodané nevěsty: Známý mim Jaroslav Čejka v jedné z ženských rolí opery. Čí tohle byl nápad? Museli jste pana Čejku dlouho přemlouvat? Nejspíš vám slušně zvedne návštěvnost…
Byl to nápad paní režisérky Štaubertové, myslím, že ze strany pana Čejky je to vůči ní taková přátelská služba… Jak zareagují diváci – na to jsem velmi zvědav!
Co hlavně ústeckému divadlu v současné době chybí? S čím se nejvíc potýkáte?
Peníze, peníze a ještě jednou peníze! Zvláště za současné ekonomické krize je budoucnost divadla opět (pokolikáté už..?) zatažena velmi temnými mraky.
Zbývá vám vůbec ještě dostatek času na osobní život? Jak dlouho ještě v Ústí nad Labem vydržíte?
Mám rodinu v Praze, snažím se tedy ctít společné víkendy, ne vždy se to podaří. Zatím však nic nesměřuje k tomu, že bych ústecké dovadlo měl opustit. Děkuju za rozhovor a držím palce!