Sto tváří pomluvy v nové inscenaci Lenky Vagnerové

  1. 1
  2. 2

Trochu méně uchopitelný je smysl záplavy popcornu, který je konzumován, ale scéna se jím zaplňuje také jako nánosem špíny. Je snad symbolem plytkého života společenských večírků a zábav pro zábavu, živné půdy pomluv. Protože celé pozlátkové prostředí čpí falší. Zadní část scény zdobí zlatý závěs a postavy svou vnitřní ubohost skrývají za módní oblečení. Všechno se tak propojuje do většího sdělení, které sahá dál než jen k tématu slovního pomlouvání. Je to kritika stavu společnosti, kde je přetvářka běžným mechanismem, jak se do ní začlenit, něčím, co se téměř očekává. A nechybí ani narážka na lví podíl bulvárních médií, která chrlí ty nejneuvěřitelnější příběhy a stále nacházejí důvěřivé čtenáře a diváky. Dnes už nejde o nevinnou zábavu za účelem většího zisku, jako za časů Phinease Taylora Barnuma, ale o nebezpečný fenomén, kdy není problém jedním článkem nebo chytře sestříhaným videem vzbudit žádané emoce na celospolečenské úrovni. Ačkoli Gossip řeší spíše tu individuální mezilidskou úroveň, v určitých podobenstvích (a proto asi máme na jevišti ten popcorn) se dotýká problému i v této vyšší rovině. Ta excentrická stvoření na party jsou nám podobnější, než je příjemné připustit.

Mnohost motivů a obrazů diváka až zahlcuje. Stejně podmanivé jsou i výkony účinkujících v pohybových částech. Rozpoznáváme určité rysy rukopisu Lenky Vagnerové, v drahách, které její tanečníci sledují, v tom, jak jejich pohyb expanduje do prostoru, ve zvedačkách, v okamžicích, kdy partneřina začíná připomínat boj. Každý výstup skrývá originální detaily a s proměnlivou dynamikou celého představení zůstává divák ve střehu po celou dobu, taneční a herecká akce se prolnou ve chvíli, kdy to nečeká. Dívat se na některé pohybové variace je čiré potěšení, ať už je to floor work, nebo okamžiky, kdy se celá skupina vrhá do prostoru a divák jen obdivuje tok energie mezi nimi navzájem i prostorem. Pohyb v těch rychlých pasážích je naplněný plynulostí i divokostí, nezdržuje se drobnými nuancemi, které jsou naopak nutné tam, kde jde o jednotlivou hereckou akci. Hudba Ivana Achera je právě tak členitá jako představení samotné, vytváří dojem kaleidoskopu, melodií, rytmů, jako kdyby šlo o útržky populárních songů spojených s výroky, které nás mají zasadit do reality. Připomíná postmoderní koláž, ačkoli jde o autorskou práci.

Inscenace Gossip bude patřit mezi události sezony. Mimo jiné proto, že v sobě zahrnuje to, co obvykle nevídáme v jednom představení současně. Málokdo se dnes pouští do tanečního divadla, hledá interpretům charaktery a staví pro ně dramatické situace a současně vytváří i náročnou choreografii. Spíš si musíme vybrat mezi dvěma polohami: Buď můžeme sledovat pohyb pro pohyb a smířit se s tím, že často nenajdeme jiný obsah kromě pocitu (ne že by na tom bylo v principu něco špatného, protože to je to, co tanec právě vyjádřit umí, člověk ale v divadle hledá i intelektuální impulsy). Anebo vyhledáváme inscenace na vážná společenská nebo politická témata, kde ovšem na estetické potěšení z tance dojde jen ve výjimečných chvilkách, a neužíváme si pocitu nedosažitelnosti výkonů, který je okouzlující složkou tanečního umění, alespoň pro diváka, který se sám tancem neživí. Lenka Vagnerová spojila obojí, a nikoli poprvé: nosnou myšlenku nahlíženou z nejrůznějších úhlů, s dávkou humoru, trošku černého a absurdního, a k tomu choreografii, která se divákům dostane pod kůži. Děkujeme.

Hodnocení autorky recenze: 100 %

Gossip
Koncept a choreografie: Lenka Vagnerová
Hudba: Ivan Acher
Scénografie: Jakub Kopecký
Kostýmy: Jakub Kopecký a Jana Morávková
Světelný design: Michal Kříž
Zvukový design: Andrej Jurkovič
Premiéra 24. listopadu 2015 La Fabrika Praha

Účinkují – Fanny Barrouquére, Andrea Opavská, Radoslav Piovarči, Branislav Bašista, Michal Heriban, Ivo Sedláček

www.lafabrika.cz

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Gossip -Vagnerová (La fabrika Praha)

[yasr_visitor_votes postid="193343" size="small"]

Mohlo by vás zajímat