Stuttgartské choreografické mládí

  1. 1
  2. 2
Dávat prostor choreografickým nadějím vlastního souboru se stalo dobrým zvykem řady baletních scén napříč světem. A kde jinde takovou činnost podporovat, když ne ve Stuttgartu, kde svého času rostlo jméno a věhlas Jeana Geogrese Noverra a kde od roku 1958 sídlí rovněž nadace nesoucí jeho jméno?

Bridges (foto Stuttgart Ballet)

Noverre Society ve Stuttgartu podporuje tanec a povědomí o něm mezi diváky už několik desítek let, do podpory mladých choreografů se pustila cíleněji po příchodu Johna Cranka jako uměleckého šéfa místního baletního souboru v roce 1961. Díky úzké spolupráci obou organizací se tak podařilo stát u zrodu jmen jako John Neumeier, Jiří Kylián, William Forsythe, Uwe Scholz, Christian Spuck nebo Marco Goecke.

I přes problematickou situaci se akci povedlo uspořádat (a online odstreamovat 18. 4.) i letos a začínající choreografové měli tak opět možnost vyzkoušet si novou roli, rozšířit obzory, zjistit, zda je tvůrčí cesta pro ně tou správnou, objevovat, zkoumat a riskovat bez většího rizika, přílišné zodpovědnosti nebo strachu. Pro řadu z nich se jednalo o první pokusy na choreografickém poli a s touto perspektivou by se patrně mělo k jejich dílům rovněž přistupovat, byť spolupráce s profesionálním souborem a uvedení na jevišti velkého divadla svádí k přísnějšímu pohledu a užití tvrdších kritérií.

Těm by poměrně snadno odolala dvě díla. Kineograf Vittorie Girelli a Bridges Davida Moora, v nichž oba tvůrci objevili dostatečně svébytné pohybové vyjádření a taneční jazyk, jemuž bylo možné porozumět, odlišit jej od ostatních a nahlédnout na jejich balety jako na profesionálně, na vysoké úrovni odvedenou práci. Což je o to pozoruhodnější u mladé Italky, v jejímž případě se jednalo o choreografickou prvotinu. V úvodním videu, které předcházelo každému z děl a v nichž tvůrci představovali své ideje a témata, jež se rozhodli rozvíjet, Girelli mluvila o nahlížení proměn lidského těla a jeho expresivitě. To naplňovala nejen ve výstupech jednotlivců či duetech, které v sobě tu a tam neskryly inspiraci v pohybovosti a partnerské práci známé např. od Jiřího Kyliána, ale především v tvorbě nového, společného těla, jež tvořili všichni interpreti v propletených, na sebe vzájemně napojených obrazcích a jedním centrem dýchajících skupinách. Pětice tanečníků (dvě dívky – Rocio Aleman a Hyo-Jung Kang,a tři chlapciFabio Adorisio, Timoor Afshar, Henrik Erikson) v jednobarevných kostýmech, jejichž jediným výrazným prvkem byla z velkých plíšků složená třpytivá páteř na zadní straně triček, za doprovodu eklektického hudebního výběru, v němž klasicistní Beethovenovu violoncellovou sonátu rámovala až zlověstná elektronika hlubokých témbrů, rozpohybovala pozoruhodnou džungli s lehkostí a nemalým vtipem i ironickým pošťuchováním.

The calm before the storm (foto Stuttgart Ballet)

Moorovo dílo na první pohled vykazovalo autorovu zkušenost a jasně vytříbený názor, byť dle choreografových slov se v každém ze svých příspěvků do těchto večerů snaží přijít s něčím pro sebe úplně novým a překvapivým. Nemohu trio Bridges pro tanečnici a dva tanečníky porovnat s jinými Moorovými opusy, celkem odpovědně však mohu prohlásit, že svou vyzrálostí přesahovalo ostatní díla často o hlavu, jakkoli či možná právě proto, že se primárně nesnažilo o žádné velkolepé koncepty a velkoformátové vyprávění a bylo v jádru pravou miniaturou. Stačila stále dost minimalistická, rytmická hudba, jednoduché, unifikované kostýmy chladně šedivých barev korespondující se studeným nasvícením prázdné scény a dynamický pohyb. Mimochodem – zmíníme-li, že obsazení tvořila jedna žena a dva muži, očekávalo by se, že se dočkáme komplikované partneřiny s výraznou měrou manipulace ženským tělem. Agnes Su, Matteo Maccini a Adhonay Soares da Silva na sebe jako samostatné, nezávislé jednotky za celou dobu nesáhly jednou. A ne, nijak to výsledku nechybělo.

Poměrně pozoruhodně vypadal i závěrečný kus celého programu – Agoloy Shakeda Hellera pro čtyři tanečnice (Elisa Badenes, Sinead Brood, Mackenzie Brown, Paula Rezende) a tanečníka (Louis Stiens). Atmosféru zvláštního prostředí, v němž se pohybovala amébní stvoření, podtrhovalo střídání harmonicky čistých tónů Solveiginy písně z Peera Gynta norského skladatele Edwarda Griega s kovovými perkusemi Alberta Matea Lopeze, zkomponovanými přímo na tělo díla. Přepínání mezi dvěma naprosto odlišnými hudebními světy se postupně zrychlovalo, plochy nekompromisní elektroniky si zabíraly stále více časoprostoru, aby se nakonec obraz uzavřel rámcovou kompozicí a opět melancholicky melodickým Griegem. Za zmínku v tomto případě stojí i kostýmy. Heller sáhl po v dnešní době oblíbené jednotnosti a genderové neurčitosti, kdy nejen pohybový slovník, ale rovněž oděv podporuje tendence sledovat tančící tělo bez ohledu na jeho druhotné pohlavní znaky nebo stereotypní sociální role, vnímat jej zcela rovnoprávně, bez předsudků. Nutno podotknout, že lososovým kombinézám s řasenými manžetami na předloktí se to povedlo dokonale. Krajně neesteticky v nich vypadali bez výjimky úplně všichni.

Agoloy (foto Stuttgart Ballet)

Nezkušenost a jistá mladická nerozvážnost se u choreografů a choreografek večera projevovala dvěma způsoby. Buď uchýlením se ke strašlivým klišé, jako tomu bylo v případu Jessicy Fyfe a jejího Peace apart, u něhož nelze ocenit ani autorčinu jedinečnost a jistou odvahu ve výběru pohybového estetického rámce přísné, až akademické neoklasiky, když v něm nebyla schopná přinést naprosto nic nového ani zajímavého, nebo melodramatického duetu The storm before the calm, kde to vypadalo, že Adrian Oldenburger o bouřce slyšel jenom z vyprávění, případně nepříliš povedené encyklopedie. Anebo ukousnutím si krajíce tak velikého, že sousto způsobilo zadušení nejen choreografovi, ale především divákům, jako tomu bylo v případě sledování koncepčně asi příliš ambiciózní a ve výsledku dokonale překombinované choreografie Anja Aurory de Mori nebo nekonečného Deltangi Timoora Afshara.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments