Svěží lednová Nová generace

  1. 1
  2. 2
Letošní první představení z cyklu Nové generace přivedlo již tradičně do Divadla Disk studenty kateder tance a nonverbálního divadla s jejich tvorbou. Tentokrát taneční i filmovou, odlehčenou i vážnou. Pokračujeme tedy v mapování choreografických prací nejmladší generace napříč uskupeními, tanečními školami a různorodým zázemím. Vždyť jsou to budoucí hlasy naší současné taneční scény a o své slovo se hlásí.

Adéla Kašparová – Is This Enough? (foto Natálie Skotáková)

Pod názvem Los ibéricos se skrývají mladí performeři, kteří pobývají v Praze, respektive na HAMU v rámci projektu Erasmus. Jakožto zástupci Španělska i Portugalska se ve své pohybové hříčce rozhodli ukázat typické znaky, společné rysy i rozdíly svou svých příbuzných, a přeci odlišných národů a států. Je to tedy jakýsi miniaturní cestopis, doprovázený hlasem komentátora, který odkrývá nejzajímavější a nejcharakterističtější prvky dvou sesterských kultur, perličky z ne vždy záviděníhodné historie, hudby, tance i umění kulinářského. Kolektiv spolustudentů se soustředí na nonverbální divadlo, svým vystoupením jaksi glosují a ilustrují přednášku, důraz na charakteristiky ale nepřechází do groteskního zveličování, ani nerozvádí pohybové motivy spíš zůstává u nápodoby. Jako humorná variace funkční, jako autorské dílo asi nebudeme tento sebeironizující kousek brát příliš vážně, protože nemá umělecké ambice. Mladé lidi plné radosti ze života je ale vždy příjemné na scéně vidět.

Adéla Kašparová se ve své práci v rámci bakalářského studia choreografie věnuje podstatně vážnějšímu tématu. Choreografii Is This Enough? vytvořila pro 11 tanečníků, aby zdůraznila mužskou energii kusu, po delší skupinové expozici ale zůstávají na scéně tři nejvýraznější, kteří dál rozvádějí pohybový materiál. Mládí je plné pochybností a hledání svého místa ve světě, pohybuje se na hranici touhy jej změnit a být jím oceněn a potvrzen. Skoro každý si vnitřně klade otázku, jestli je dost (doplňte dle libosti: silný, statečný, mužný…). Pohybovým obrazem tohoto tázání je neklid a roztěkanost, usilovnost i energičnost, vkládaná do neustálo dokazování toho, že jsem skutečně „dost“. Nechybí ani okamžik symbolického hledání klidu a zpomalení, o které usiluje jeden z tanečníků ve skupině obklopen ostatními, těkajícími v prostoru. Tanečníci jsou zobrazováni jako individuality, zaznamenáme mladou módu, jakousi typologii. Pokud se týká struktury, je choreografie ambiciózní po stránce práce s různými formacemi, které tanečníci tvoří, i pokud jde o její délku. Velká část choreografie nakonec zůstává na trojici performerů, kteří ji rozehrávají směsí současného tance a technik street dance, což je patrné zejména v izolovaných pohybech trupu, paží a rukou. Zcela přirozeně se tak vůbec všichni mladí tanečníci z této skupiny projevují přes reference stylu, který je dnešním mladým nejbližší, a jejich projev je tudíž určitě autentičtější, než kdyby se jim někdo snažil vymodelovat choreografii podle tradičně vyučovaných moderních směrů.

Trojice spolu sice otevřeně nezápasí, je však patrná jistá snaha vyniknout nad ostatními a uzurpovat pro sebe více životního prostoru, motivovaná ale spíše přirozenou potřebou vyburcovat svou energii a zjistit, kam až sahá její rezervoár. Zcela mimoděk jsem si vzpomněla na taneční hry dospívajících chlapců, které známe zachované v lidovém tanci. Když vezmeme v úvahu, že street dance je vlastně městský folklór, propojují se nám tu intuitivně ty nejpřirozenější kořeny mládí, soupeření a zběsilé nutnosti manifestace vlastní energie, jež se transformují v tanečním projevu. Není to rituál, ale choreografie možná k něčemu podobnému intuitivně nakročuje.

Choreografka je příjemně nezatížena konkrétní školou současného tance, která by byla jasně rozpoznatelná, a jistě potvrzuje potenciál ve spojování současného tance a principů využívaných ve street dance. A v tom směru mi přišla její práce, byť teprve studentská, zajímavější ve své jednoduchosti a přímočarosti, než třeba na podzim F.emma od ConTeátru (kterážto platforma se přitom také honosí záměrem propojovat svět současného tance a streetu). Čistotu a jednoduchost podtrhují i oděvy ve světlých barvách, žádná snaha o šok nebo provokaci. Téma, které doutná pod povrchem pak zapadá do kontextu choreografií nejmladších tvůrců, které jsme měli na podzim a v zimě možnost vidět v poměrně krátkém sledu. Tedy, trend nám trvá, potvrzuje se…

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments